ATOMOVÁ BOMBA PRO KUTILY

Čec 27, 2013

Stačí 15 kg U-235

Teorie atomové bomby je úplně jednoduchá. Přibližte k sobě dvě porce správného materiálu, pevně přidržte, počkejte půl sekundy a všechno se začne dít samo.
Pro domáckou výrobu A-bomby postačí něco přes 15 kg uranu 235. Asi tak koule velikosti baseballového míče. Odpálením v městě New York ve zlomku sekundy spolehlivě zabijete 260 000 lidí a dalších 400 000 těžce zraníte. Další tisíce ozáříte a radioaktivní spad zasáhne ve směru po větru území do vzdálenosti 80 km od epicentra výbuchu. Pro průměrného teroristu to je přijatelný výsledek, neboť i generálové, mající obyčejně větší nároky, jsou s tím spokojeni. Doporučoval bych – říká G.Harper – nepracovat s množstvím přesahujících 20kg, jinak vzniknou potíže, které amatér nezvládne. Ne že by už nastal výbuch, ale při přiblížení dvou větších dávek uranového materiálu a vytvoření kritického množství se nejprve objeví tzv. prskavkové reakce. Beztak značná radiace se prudce zvýší, vznikne velké teplo a to celé je provázeno zvukovými efekty větší bouřky – a to už by se neobešlo bez nežádoucí pozornosti širokého okolí.

Krádež hlavní branou

Pro gangstery či teroristy nebude obtížné pronajmout si starou dvoupodlažní budovu s dobrým sklepem. Pár kubíků betonářského písku, 15 pytlů cementu, zednické nářadí, trochu TNT a střelného prachu, to vše ne za víc než 3000 dolarů.
Pak začnete shánět uran U-235. Nač kupovat vzácnou surovinu ve vládních agenturách a organizacích k tomu určených, kde by kupujícímu kladli hloupé otázky. Kdo si chce ušetřit spoustu byrokratických tahanic a peněz, musí uran ukrást. Nejvhodnějším zdrojem této suroviny je nejbližší atomová elektrárna. Tam mají vždycky dost tyčí, jimiž se udržuje spalovací proces. Doma z nich chemicky vyčistíte příměs uranu 238, který zbavuje uran jeho výbušného charakteru.
Dostat se k jaderným reaktorům je snadné. Zásadně nelezte do objektu přes plot, nechoďte zadním vchodem. To budí podezření. Vstupte hlavní branou. Jaderné elektrárny, jak víte z reportáží našeho tisku a televize, nejsou nijak zvlášť střeženy, ve vrátnici budou 2-3 muži, a většinou nemají ani elektronický poplachový systém. Nač také vyhazovat peníze za elektroniku, když uran je tak horký, že se nikdo beztak neodváží dávat si jej do kapsy. Tím už je řečeno, že budete potřebovat nákladní auto.
Hlídku zneškodníte a jdete rovnou k budově s reaktorem. I laik pozná kouli ze slitiny niklu a železa ponořenou do chladicí kapaliny, která je celá obehnaná olověnými pláty a betonovými stěnami.
Musí tam být někde jeřáb a další mechanismy sloužící při manipulaci při odstaveni reaktoru, opravách a podobně. Jeřáb vám usnadní naložení kořisti. Při otevírání horkého reaktoru nezapomeňte vytáhnout palivové tyče a zasunout tlumiče fyzikálně chemických reakcí.

Všichni ve skafandrech

Velitel loupežné akce by měl zůstat hezky daleko od místa činu a měl by mít v záloze náhradní četu. Při sebemenší chybičce budou stateční chlapci ozářeni, takže jim zbudou asi dvě minuty života. Nákladnímu autu je třeba věnovat velkou pozornost. Půjde zřejmě o kradený vůz, čímž se sníží náklady celé operace a zmate vyšetřování. Auto musí mít masivní olověný plášť kolem kabiny, o speciálních oděvech účastníků nemluvě, a spolu s uranem musí uvézt ještě dalších 50 tun balastu, to znamená grafitu a olova, které stíní radioaktivitu.
Jelikož otevírání běžícího reaktoru je riskantní, rozhodnete se asi raději pro naložení uranových tyči z příručního skladu. Každá tyč bude vážit maličkost – asi 600 kg, ale s nimi musíte opět naložit osm tun grafitu a olova, takzvaných moderátorů, aby nevznikly nežádoucí reakce, zejména teplo. Bylo by trapné, kdybyste s lupem ujížděli po živých ulicích a tyče propalovaly dno auta a padaly na vozovku.
Domů jeďte co nejkratší cestou. Pokud při řízení auta někdo ucítí slabost a únavu, udeřila jeho poslední hodina. Měl by rychle předat volant někomu jinému, kdo nastoupí zvenčí a není dosud smrtelně ozářen.

Čtyři roky kutilství

Dejme tomu, že všechno šlo hladce a materiál máte doma, tedy v pronajaté budově. Nastává práce s přípravou správné suroviny. Přírodní uran se skládá z 99,5 procenta U-238, který nebouchá, a z půl procenta U-235, který potřebujete. Elektrárenské reaktory spalují uran, jaký se pro výrobu bomby nehodí. Potřebujete obrácený poměr – nejméně 97% uranu 235, kterého v ukradené surovině bylo jen půl procenta. Jinak to bude jen horké, bude to skákat po místnosti, způsobí to pár požárů, ale pravý atomový výbuch žádný. Potřebujete 18 kg skoro čistého U-235. Bez velké trpělivosti a minimálního, technického zařízení to nepůjde. Brzy seznáte, že ukradené množství nestačí, že podobných výprav bude třeba několik, protože účinnost při získávání správného izotopu je malá. Musíte se zmocnit 75 tun výchozího materiálu, abyste vyrobili potřebných 18 kg.
A zapomněl jsem vám říci, že kromě najaté budovy, musíte mít k dispozici další objekt o několika stech čtverečních metrech, nejlépe starou opuštěnou tovární halu, kde vám instalatéři rozvedou pár kilometrů speciálních trubek. Pak zvolíte některou ze známých technologií. Podrobnosti jsou ve vysokoškolských učebnicích, proto jen krátce. Metoda plynové difúze vyžaduje trubky se skelnou výztuží a asi 60 tun kyseliny fluorovodíkové, kromě celé řady dalších chemikálií, při jejichž nákupu – a na to se připravte – každý prodavač údivem zvedne obočí. Nesnadno se opatřují porézní membrány, na nichž se zachytí poněkud těžší atomy U-238, zatímco na jejich protější straně se budou hromadit atomy U-235. Při jednom profouknutí plynu membránou se směs obohatí jen o půl procenta. Musíte proces mnohokrát opakovat, než dostanete skoro čistý uran 235.
Je dobře mít napsanou poslední vůli, neboť radioaktivní plyny se špatně hlídají. Jednotlivec mnoho nepořídí, výrobní harmonogram musí pamatovat na systém střídání. Riziko smrtelných nehod je tím větší, čím je úprava suroviny pomalejší. Bez vyspělé techniky a velkoprůmyslu to žádný amatér nezvládne pod čtyři roky. Takovou lhůtu kutil nepřežije.

Předností je univerzitní vzdělání

Jsou ovšem i jiné a rychlejší metody separace. Pomocí silných elektromagnetů ponořených do podchlazených kapalin, například tekutého vodíku. Nebo pomocí laseru, do jehož paprsku pod určitým úhlem vháníme atomy uranu ve formě mlhy, což je technicky náročné a pro kutila nedostupné (finančně). Teď mě napadá – říká autor – zapomněl jsem zdůraznit, že i levná amatérská varianta vyžaduje, abyste si předem nachystali nějaký ten milion dolarů. Ne všechno se dá ukrást, něco se bude muset přece jen koupit. Laserová metoda je ovšem velmi spolehlivá, i když vyžaduje navíc určité vzdělání. Jako snaživý terorista můžete uvažovat předem o studiu na univerzitě. Pak ušetříte mzdu za několik společníků. Nevýhodou laseru je zdlouhavost. Za den nezpracujete víc jak 10 kg suroviny. Tato technologie si vyžádá rovněž čtyři roky. Znovu připomínám systém nástupců. Výdaje za opakované pohřby je nutno zahrnout do rozpočtu.
Dejme tomu, že jste byli zázračně opatrní, a že jste pro tuto i závěrečnou fázi výroby sestrojili pojízdnou a mohutně pancéřovanou kabinu s vysunutými chapadly, že jste dýchali filtrovaný vzduch.
S čistým uranem teď jdete do dvoupodlažní budovy. Uran přepravujete v několika menších balíčcích, ne celé kritické množství najednou! To byste vůbec nikam nedošli.
Bomba na dvě části
Tam si připravíte dvě polokoule, z nichž každá bude vážit asi devět kilo. Aby uran změkl, potřebujete acetylenový hořák. Až zkapalní, nalijete jej do keramické formy, necháte vychladnout, odnesete dost daleko, a pak teprve tvarujete druhou půlku. Obě poloviny se nesmějí už setkat – až při výbuchu. V této fázi máte opět mimořádně velkou šanci nadýchat se radioaktivních plynů.
K bombě je bohužel stále ještě daleko. Při tavení vzniká radiace, kterou nutno odstínit olověným štítem o váze pěti tun. I když, se uchráníte přímého zásahu, pak samotný pobyt v zamořené prostoře je spolehlivou prevencí proti dlouhověkosti.
Dole prorazíte do betonových stropů škvíry na protažení několika třícoulových trubek dlouhých asi sedm metrů. Na podlahu upevníte mezi trubky jednu polokouli rovnou stranou nahoru, druhou polokouli uranové hmoty zavěsíte ke stropu prvního patra. Trubky tvoří kolmou šachtu. Jistě tušíte, že horní polokoule má spadnout na tu dolní, čímž nastane atomový výbuch.
Důkladnější terorista neopomene využít přichystaného písku, cementu a kamení k obetonování šachty. Tím se zvýší destrukční efekt v prvních setinách sekundy výbuchu, ale hlavně se zaručí, že při výbuchu horní startovací nálože trubky dole neujedou a polokoule se skutečně přesně setkají.

Dvanáct hodin na odchod

Horní polokouli musíte zajistit, aby nesklouzla dolů náhodou, dokud nenastala vámi určená hodina H. Terorista, který vyhodí do vzduchu sám sebe, je směšný. Při samovolném pádu by pravý výbuch nenastal, protože počátky reakce se vyznačují mohutnou odpudivou silou. Nicméně obrovský žár by vzbudil zvědavost a radiaci v širokém okolí. Bezprostřední svědek takové události by už nikdy nepromluvil.
Proto pod horní polokouli vsuňte upevněnou síť a k šachtě navíc přivařte ocelovou zarážku. Navrch upevněte jakýsi trychtýř naplněný trinitrotoluenem nebo střelným prachem a tuto směs s pomocí drátů připojte k časovému spínači. Bude to samozřejmě časovaná bomba. Doporučuji nastavit budíka tak, aby nalož spustila za dvanáct hodin po nastavení, explozí střelného prachu se vytvoří raketový tah, horní polokoule poletí prudce dolů, což bohatě stačí k tomu, aby obě polokoule spolu setrvaly aspoň půl sekundy v přátelské vzájemné reakci. Nastane atomový výbuch. Dvanáct hodin také stačí k tomu, abyste opustili město, jež jste si zvolili za cíl svého útoku. Zbytečně se neohlížejte. Záblesk škodí zraku. A na místě činu nic nezapomeňte. Nebude možno se tam vrátit.
Z toho vidíte, že sestrojit podomácku A-bombu není nic těžkého. Neposlouchejte námitky odborníků, že při realizaci bude nutno překonávat trochu větší potíže. Technici i lékaři budou projevovat přehnanou péči o váš život a doporučovat, abyste uran tavili pouze v dusíkové atmosféře. Nebo budou říkat, že laik se nevyhne smrtelnému ozáření, že každá fáze výroby je spolehlivou jízdenkou na onen svět. Tito lidé neberou v úvahu, že vám záleží na životě pouze do chvíle výbuchu, že vám na konečném přežití nesejde, neboť jako správný terorista máte vyšší cíle – smrt dalších milionů lidí.

P.S. Nezapomeňte také vše dopředu spočítat na Nukemap 3D simulátoru!