Na výběr? – povídka do soutěže

Z náměstí pochodoval šik vojáků, kolem sta mužů (a žen?), všichni v černém, na obličejích plynové masky, těžké neprodyšné obleky, na hlavách černé barety.

Vpředu kráčeli On a Ona, stejně vystrojeni jako ostatní, ale očividně vyšší šarže. Jí záleželo na obnovení míru ve společnosti cestou vyjednávání, On to chápal a podporoval, přesto se v hloubi Jeho duše ozývala pochybnost, že mír nejsou schopni udržet a když shromáždí větší množství lidí do jednotné společnosti, nepřestane občanská bratrovražedná válka o zbývající zdroje jídla a vody. Byli spolu však nejen názorově, ale i tělesně spřízněni, což před zbytkem společenstva tajili. Vedli společně vojáky do míst, kde předpokládali, že se budou koncentrovat přeživší, aby je přesunuli mimo město do evakuačního centra. Najednou z vedlejší ulice proti nim vyšel dav lidí, těch, kteří přežili všechna bombardování. Vedl je taktéž pár, oba byli vyhublí, což bylo vidět skrz rozedrané šaty, a jejich utrápené a skoro nepřítomné pohledy a zsinalé tváře ukazovaly bídu, ve které dlouhé měsíce až roky živořili mezi bombardováním, střelbou, hladem a strádáním. Před sebou tlačili prastarý otlučený dětský kočárek na vysokých kolech naložený něčím těžkým. Dav se pomalu přesunul na hlavní ulici a zastavil se. Otrhaný pár se vydal vstříc vojákům.

Ona zastavila pochod a sama se vydala naproti zbídačenému davu, On se ji snažil zastavit, ale Ona rázně pokynula, že to tak chce a že chce jít sama. Zůstal tedy s vojáky a pozoroval situaci dalekohledem. Ona se mezitím přiblížila k otrhanému páru a bylo vidět že je o něčem chce přesvědčit, pár však asi nerozuměl nebo rozumět nechtěl. Vtom z davu vyběhl malý chlapec, vší silou vrazil do kočárku a ten se rozjel směrem k nejbližšímu domu, v půli cesty ale poposkočil o díru v zemi, boudička spadla a… z padajícího kočárku vyletěla nevybuchlá letecká puma z dob, kdy si ještě všechny strany mohly dovolit rozhazovat tuny kovu a výbušnin po zemi z letadel. Bomba až neskutečně pomalu začala padat k zemi.

On ani nestačil vykřiknout varování a rozběhl se k Ní, vše ale přerušila mohutná exploze. Tma, zmatek, prach, křik a bolest, to byl v ten moment celý svět. Jakmile začalo být trošku vidět, On se plazil, ač s rozdrcenou nohou, šrapnelem v boku, spoustou vnitřních zranění a krví stékající z obnažené hlavy přes masku do míst, kde přepokládal, že by mohla být Ona. Zahlédl botu a vykřikl „Kde sakra jste, pojďte mi pomoct“, strhnul si masku, přes kterou už nebylo vidět a sám začal zoufale odhazovat suť, aby Ji osvobodil. Po krátké chvilce se mu to podařilo, zdála se v pořádku. Až na kus traverzy trčící z boku, kterému ani těžký oblek nedovedl zabránit, aby Jí prošel skrz. Strhl Jí plynovou masku a uviděl nevyhnutelné, půlka obličeje byla odtrhnuta skoro až na kost, ale Ona stále byla při vědomí. Snažila se mu něco říci ze všech sil: „Nedopusť aby se to stalo, stále máš na výběr“, a pohladila ho z posledních sil po tváři.

Bylo to jako exploze v už tak bolavé hlavě, před očima se mu zablesko a uviděl budoucnost:

On v slušivé přehlídkové uniformě stoupá po schodech na balkon, pod nímž jsou davy lidí na rozlehlém náměstí, které ještě zcela nebylo opraveno po dlouhotrvající válce. Na tváři má prázdný výraz, který mohla způsobit jen léta přetrvávající bolest a zlost. V pozadí náměstí jsou vidět šibenice, na kterých visí a jsou věšeni další lidé, ze vzdáleného kouta se ozývají výstřely – popravčí četa plní svoji povinnost: Jednu střelu každému do týla. Život je levný, náboj drahý. Skupina vojáků v černém hlídá ohradu z ostnatého drátu, ze které vytahují další a další nebožáky vstříc jejich nezvratnému osudu.

On mezitím mluví k davu. Mluví o obětech, které je nutno podstoupit, mluví o nutnosti poslušnosti a mluví o dobru všech. Křičí do davu a dav jeho slova bez výhrad hltá, na konci projevu následují bouřlivé ovace. On ovace přijímá, kyne davu, otáčí se k němu zády a pomalu odchází tam, odkud přišel. Při cestě dolů ale na posledním schodu ztrácí síly a hroutí se k zemi pod břemenem svého úkolu a své minulosti, nikým neviděn. „Bude lépe, i za cenu obětí musí být!“ Myšlenky i obraz se vytrácí do mlhavé temnoty.

Page 1 of 2 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Den jako každý jiný – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže