Nebezpečí jaderných zbraní – mýty a fakta

Překlad prvního dílu „Knihy pro přežití jaderné války“ nám poskytl portál freepub.comehere.cz

 

Plně jaderná válka mezi USA a Ruskem by byla nejhorší katastrofou v dějinách, tragédie tak strašná, že je těžké ji pochopit. I tak by to ale bylo daleko od konce lidského života na Zemi. Nebezpečí jaderných zbraní bylo překrouceno a přeháněno – kvůli různým důvodům. Tato přehánění se stala demoralizujícími mýty, kterým uvěřily miliony Američanů.

Zatímco jsem pracoval se stovkami pomocných amerických krytů a vybavením pro podporu života, zjistil jsem, že mnoho lidí nevidí smysl v mluvení o survivalových dovednostech. Ti, kteří věří přeháněnému nebezpečí jaderných zbraní musí být nejprve přesvědčeni, že jaderná válka by nebyla nevyhnutelně jejich koncem. Jen poté co si začnou klást otázky jak to je s těmito mýty se začnou zajímat, za normálních mírových podmínek, o survivalové dovednosti jak přežít jadernou válku. Proto než předložím detailní instrukce pro vytvoření a použité výbavy pro přežití, tak prozkoumám nejškodlivější mýty o hrozbě jaderné války, společně s pochmurnými fakty.

 

Mýtus: Radioaktivní spad z jaderné války by otrávil vzduch a všechny části životního prostředí. Zabil by všechny.

Fakta: Pokud jaderná zbraň vybuchne blízko země a ohnivá koule se dotkne země, vytvoří kráter, viz obrázek 1.1.

Obrázek 1.1

Mnoho tun země z kráteru je nadrcena na triliony částeček. Tyto částečky jsou kontaminovány radioaktivními atomy vytvořenými při jaderném výbuchu. Tisíce tun částic jsou vyneseny v mraku ve tvaru houby kilometry nad zem. Tyto radioaktivní částice poté padají z tohoto mraku a jsou roznášeny větrem a stávají se tak radioaktivním spadem.

Každá kontaminovaná částice bez přerušení vydává neviditelnou radiaci, celou dobu co sestupuje dolů a poté padá na zem. Tyto padající částice jsou unášeny větrem jako písek a prach. Největší a nejtěžší spadové částice dopadnou na zem nejdříve, blízko místa exploze. Mnoho malých částic je unášeno větrem desítky až stovky kilometrů daleko, než spadnou na zem. Na jakémkoliv místě, na které se ukládá spad z exploze jsou koncentrace dost vysoké na to, že je potřeba použít kryt, protože dojde k usazení částic během několika hodin.

Nejmenší částice jsou tak malé, že mohou být vdechnuty do plic, navíc jsou pro oko neviditelné. Tyto malé částice padají tak pomalu z výšky 4 kilometrů nebo více, že vydrží ve vzduchu týdny nebo roky než dopadnou na zem. Během této doby je vysoká míra rozprostření a radioaktivní rozpad udělá mnohem méně nebezpečné. Pouze tam, kde tyto malé částice budou přineseny k zemi deštěm či sněhem, na „horké zóny“ a poté rozneseny větrem, budou tyto neviditelné částice představovat dlouhodobé a relativně malé nebezpečí v době po útoku.

Vzduch ve správně fungujících protiatomových krytech, dokonce i v těch bez filtrů, je bez radioaktivních částic a bezpečný pro dýchání kromě několika vzácných případů, které budou dále vysvětleny.

Naštěstí pro všechny živé bytosti se nebezpečí radioaktivního spadu časem snižuje. Radioaktivní rozpad je na začátku nejrychlejší a pak postupně více a více zpomaluje. Dávka záření (množství radiace obdržené za hodinu) klesá podle toho. Obrázek 1.2 ilustruje rychlost radioaktivního rozpadu jaderného spadu během prvních dvou dní po jaderné explozi, která jej vyvolává. R znamená rentgen – jednotka často používaná pro měření vystavení gama radiaci a rentgenovému záření. Měřiče spadu jménem dozimetry měří dávku obdrženou za hodinu v době měření. Všimněte si, že trvá zhruba 7 krát více když klesá rozpad z 1000 rentgenů za hodinu (1000 R/h) na 10 R/h (trvá 48 hodin) než když rozpad klesá z 1000 R/h na 100 R/h (trvá 7 hodin). Pouze oblasti silně zasažené spadem budou mít dávky jednu hodinu po explozi kolem 1000 rentgenů za hodinu.

Obrázek 1.2

Pokud je dávka radiace jednu hodinu po explozi na úrovni 1000 R/h, pak trvá okolo dvou týdnů, než tato dávka klesne na 1 R/h a to pouze jako výsledek radioaktivního rozpadu. Jde zde i vliv počasí, např. déšť může spláchnout radioaktivní částice ze spadu z rostlin a domů do nižších poloh nebo blíže k zemi.

Page 1 of 5 | Next page