Kapitola druhá:

Další ztracený den, pomyslela si Kristýna, a zase žádní zákazníci. Za hodinu, co trčela na své špatně placené brigádě, se objevil jediný člověk; cizinec dotazující se na cestu do kabaretu. Přitom podchodem v pasáži Lucerna mimo víkendy proudily davy lidí. O bižuterii z indonéských ostrovů zjevně nikdo neměl valný zájem.

No, přinejmenším se můžu učit na zkoušku.

Ne, že by se jí příliš dařilo soustředit. Zkontrolovala e-mail, několikrát otevřela facebook, aby si opožděně uvědomila, že si zrušila účet kvůli spoustě nevyžádaným zprávám od podezřelých mužů. A taky kvůli rostoucí závislosti.

Přehodila nohu přes nohu, posadila se do pohodlnější pozice a položila ruce na stůl. Z notebooku si pustila do uší Reginu Spektor a znovu otevřela soubor s učebnicí anatomie. Milovala biologii, proto ji taky studovala, ale dnes neměla na nic náladu. A už vůbec ne na anatomii. Vzala do ruky mobilní telefon a napsala příteli; doufala, že tenhle sobotní večer si konečně najde čas vyrazit ven. Potřebovala tancovat. Odreagovat se. Tomu tahle brigáda rozhodně nepomáhala.

Skrz hudební stěnu pronikl hluk. Městem se rozléhal vzdálený řev požární sirény. Další zatracené cvičení. Kristýna zesílila hlasitost, až ji rozbolela hlava. Poslední dobou ji pořád bolela hlava.

Nepočítala, jak dlouho trvalo, než zvuk sirény ustal. Konečně se jí podařilo zabrat do učení; možná přece jen tuhle zkoušku zvládne. Několikrát zkontrolovala mobil, ale žádná zpráva nepřicházela.

Potom vypadl proud. Lustry v pasáži zhasly zároveň, dovnitř pronikaly záblesky poledního světla proskleným stropem. Notebook zhasl a Kristýna proklela sama sebe, že si stále nepořídila novou baterii.

Teď na to bylo pozdě. Zvedla se ze židle a vyšla zpoza stolu. Znovu se podívala skrz výlohu. Kolem s křikem proběhl muž. Kristýna si povzdechla. Další bezdomovec. Jako by nestačilo, že vypadl proud. Teď ještě musí pozorovat vyřvávajícího bezdomovce. A ne jediného. S hrůzou si uvědomila, že další člověk běží přímo ke dveřím do krámu. Neměl sice žádnou zbraň, ale jeho obličej vypadal strašlivě. Především jeho zarudlé oči nepatřily normálnímu člověku.

Kristýna byla rychlejší. Sotva o několik sekund dřív se jí podařilo jediným otočením klíče v zámku zamknout. Zmatený muž narazil do dveří a přitiskl tvář na sklo.

„Je konec,“ zašeptal a marně zalapal po dechu. „Konec světa.“

Dívka vytáhla klíč ze zámku a ustoupila o krok zpátky. Ruce se jí třásly. Na Václavském náměstí potkávala dost podivných lidí, ale tohle bylo jiné. Drogy, pomyslela si. Možná by měla zavolat záchranku.

Muž za dveřmi se mezitím zhroutil do křeče. Třásl se ještě víc než ona, jako by venku byl mráz; přitom začínalo jaro a svítilo slunce.

„Pane, co vám je?“ oslovila ho zpoza dveří. „Slyšíte mě? Jste v pořádku?“

Nevypadalo to tak. Muž zaklonil hlavu a začal zvracet. Kristýna si zakryla ústa. Ze zadní kapsy kalhot vytáhla mobil a vyťukala 112. Tenhle den nebyl jenom zkažený. Byl úplně v prdeli.

Spojení zamítnuto, ohlásil její přístroj. Neukazoval žádný signál. Zatracený starý krám! Vypnula a zapnula telefon, ale žádná změna. Jen ubyla další čárka už tak slabé baterky.

Vrhla další pohled za dveře. Nikdo tam nebyl. Zvracející muž se vytratil; zbylo jenom to, co po sobě zanechal. Kristýna se svezla na zem a vzala obličej do dlaní. Takové věci neměla zapotřebí. A od doby, co její rodiče zemřeli, se stávaly čím dál častěji. Celý její život šel k čertu. Kdyby si nenašla přítele… Jenže ten byl teď v práci a ona neměla signál. Proud stále nešel, takže neměla ani internet. Výpadek elektřiny v centru Prahy! pomyslela si naštvaně. To už je jak Venezuela. Není divu, že všichni nadávají na nový magistrát.

Znovu si sedla za stůl a zapnula rádio na mobilu. K ničemu jinému se nedal použít. Hledala hudbu, jenže na každé stanici bylo podle naléhavého tónu hlasu zpravodajství. Přepínala marně. Vzala do ruky jinou učebnici, tentokrát ještě ve staré dobré fyzické vazbě, a pokoušela se nevnímat. Hlášení v rádiu však přetrhlo veškeré myšlenky.

Page 1 of 5 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Výjimečný stav – Kapitola čtvrtá a pátá Výjimečný stav – Kapitola šestá Výjimečný stav – Kapitola první: Začátek konce Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže Jen další den té věčné války Nejlepší možná doba – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže