Žáby v mléce
„Hele, fakt hrozně rád bych ti vyšel vstříc, ale sám přece vidíš, jaká je teď situace. Vždyť moc dobře víš, že nám stále neproplatili ty faktury z minulých zakázek. Všichni jsou teď v prdeli, nejen ty, pochop!”
Věděl to. Moc dobře znal finanční situaci ve firmě. Když v dětství nechápal, co znamená „nekonečnost vesmíru”, tak i nyní odmítal pochopit, proč už několik měsíců nedostává výplatu. Možná za to mohl obličej jeho manželky, který měl stále před očima. Ne, nevyčte mu nic, stojí při sobě celý život. Ale i přesto bude v noci opět tiše brečet do polštáře. Světová krize, již několikátá v řadě, si cíle nevybírá. Její dopad nyní pociťuje každý. Skoro každý. Podíval se oknem ven. Na kdysi přecpaném parkovišti nyní stála jen tři auta.
„Kolik vlastně žere tvůj Land Cruiser?”
„Dvanáct na sto. Počkej, proč jako?”, šéf se tvářil překvapeně, ale moc dobře si uvědomoval, kam míří jeho zaměstnanec. Jinak by přece nebyl šéf.
„Nic, to já jen tak. Pěkné auto to je. Jdu makat.”
„Do toho, tygře. A fakt ty peníze seženu, neboj se. Pozdravuj doma.”
Práce mu dnes moc nešla. Je těžké se soustředit, když všechny myšlenky se upínají jen na to, že jeho rodina nemá co jist.
Do zastavárny přiběhl těsně před zavírací dobou. Za zlaté hodinky, dárek ke třicetinám, získal dva tisíce. Dříve tolik nechával v restauraci pokaždé, když šli s manželkou na večeři. Další tisícovku dostávala chůva, která mezitím hlídala děti. Nyní z toho musí vyžít celá jejich rodina. Jak dlouho? To je pravě otázka. Tak dlouho, jak bude potřeba.
Nabídka v supermarketu odpovídala současné ekonomické situaci. Ve výlohách se již nevyskytovaly klokaní řízky a filé z krokodýlů (maso z českých farem, exotika na dosah!). Nyní regály plnily nekonečné řady těstovin, obilovin a konzerv. Levné jídlo, ideálně vhodné pro nacpání břicha. Desítky druhů exotického ovoce nahradily zmuchlané meruňky a červivá jablka od místních pěstitelů. Cukr našel zastrčený v rohu prodejny. Ještě aby ne, když kilo šedého, hrubě namletého prášku nyní stálo přes 50Kč. Není-li poptávka, mizí i nabídka. Zákon trhu.
Pečlivě sčítal ceny jednotlivých položek v nákupním vozíku. Uvědomil si, že zcela vážně přemýšlí nad tím, zda budou levnější dva Snickersy, nebo tabulka čokolády. Zaskřípal zuby a hodil do košíku oboje. Dnes si konečně může dovolit udělat dětem radost. Alespoň dnes.
Manželka všechno pochopila ihned. Stačil jediný pohled. Vlastně dva. První na plné tašky, druhý pak na jeho levé zápěstí, kde nyní místo zlatého náramku hodinek svítila bledá pleť. Zamračila se. Pak se přinutila k úsměvu. Děti by přece neměly vidět smutek svých rodičů.
Během jednoduché večeře („trubky s odpadky” - uvařte balíček těstovin a hoďte je na pánev, kde mezitím ohříváte masovou konzervu. Za pár korun se nají celá rodina!) si povídali o škole. Dlouze plánovaný výlet do přírody byl prý zrušen. Peníze na jízdenky včas odevzdalo šest dětí. Z dvaceti osmi.
„Náš pán učitel říká, že jsme všichni jako žáby v mléce! ”
„Kdo že?”
„Žáby v mléce. Že prý když žábu hodíš do vařícího mléka, tak se opaří a vyskočí ven. Ale když ji dáš do studeného mléka a začneš ho ohřívat, tak si ničeho nevšimne a postupně se v klidu uvaří.”
„Hm, výborně… A neřekl pan učitel, jak to myslel?”
„Ne, jen že prý kdyby lidé přemýšleli víc do budoucna, tak by to teď měli jednodušší. Ale už nevím, co pak říkal dál. Je divný.”
Page 1 of 2 | Next page
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Monolog – povídka do soutěže
Úvaha o PostApo realitě
O novém světě – povídka do soutěže
Na výběr? – povídka do soutěže
Nejlepší možná doba – povídka do soutěže
Dva státy, dva extrémy
Výjimečný stav – Kapitola druhá a třetí
Čtrnáct minut
Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže
Výjimečný stav – Kapitola první: Začátek konce
Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže
Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže