Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže

Ten podzim roku 2020 se vážně vydařil. Zrovna jsem se vrátil z potápěčského kurzu, který v prostoru zaplaveného Amsterodamu pořádala „První podvodnická společnost Václava Klause“. Nemá to tentokrát nic společného s podvody, jen po roztátí několika ledovců změnil Václav Klaus názor na globální oteplování a vycítil nové příležitosti. Seděl jsem zrovna na své zahrádce před protiatomovým bunkrem, promazával kloubové rameno rotačního kulometu Gatling, který jsem pořídil z poslední výplaty a propojil s kamerovým systémem, když dorazil David s tou novinou…

David je kliďas, bývalý vojenský odstřelovač a nic ho nerozhodí. Běžet jsem ho viděl vlastně jen jednou, když jsem na grilovačku koupil levné párky z Polska.. Ale to jsme pak běželi všichni… Tentokrát však ke mně doběhl celý zadýchaný: „Temelín je v plamenech !!!“

Nevím co ti lidé pořád mají, dělají jako by hořelo. V tom jsem se zarazil a došel mi celý význam této události, která dala smysl tomu, čemu jsem v posledních pěti letech věnoval skoro všechen volný čas. Svůj protiatomový bunkr jsem začal budovat po převratu v roce 2015, kdy byli svrženi Nečas a Kalousek. Bohužel opět sametově, tedy sice z okna, ale na trampolínu. Když doskákali, založili společnost Zářivá Budoucnost s.r.o, a během několika týdnů získali 99 procentní podíl v jaderné elektrárně Temelín. Zbytek jejich poskoků pod heslem: „Kdo má ptáka na triku, ten dostane trafiku“ získal alespoň novinové stánky. Od té doby nečtu noviny.

Otočil jsem se k Davidovi: „Ničeho se neboj, jsem takový Noe moderní doby, ten bunkr obsahuje vše pro přežití padesáti lidí po dobu padesáti let.“ To že dělám ve stavební firmě a ta silnice k nim měla být původně čtyřproudá, to už jsem se nezmiňoval. Někde člověk ten beton vzít musí. Rovněž co se týče fauny a flóry to nebylo tak úplně dobré, ventilační systém počítal jen s faunou co má každý na sobě. Třeba Miloš vím že má od střední diskobrouky… Ale já mu říkal ať s ní do toho parku nechodí. No ty jeho filcky dokonce míním využít k měření času, protože jdou přesně na chlup. Ale to nikde neříkejte, to ještě nikoho nenapadlo.

Obeslal jsem přátele a známé hromadnou SMS, a pak jsme vstoupili s Davidem do bunkru. Byl to sice trochu boj, vstup byl nastaven na otisk mého levého ukazováčku a cirkulárka je svině. Stalo se to před měsícem. Navíc ho hnedka sežral pes, takže šance na přišití žádná.. Jak to zpíval Mládek v té písničce mravencích: „Buď jak buď, dobrou chuť, přece nebudu lkát…“

Naštěstí byl vstup i na heslo, takže po chvilce přemýšlení jsem naťukal1234 apočítač nás pustil dovnitř. Systém měl i hlasové ovládání, ale při potápění v Amsterodamu mě žahla medúza přímo do rozkroku. Snad se to spraví, ale poté co mě počítač identifikoval jako „Lucie Bílá v agónii“ jsem raději přešel na manuál.

Po vstupu do bunkru Davida zaujaly noviny psané azbukou. Snažil jsem se totiž získat co nejvíc informací z Černobylské zóny a oživil kvůli tomu své znalosti ruštiny návštěvou Ivanových Varů. Neoficielně se tak Karlovým Varům začalo říkat kolem roku2014 aoficielní přejmenování proběhlo koncem roku 2017. Přesně nevím. Jak jsem říkal, skoro nečtu.

Ale tyhle noviny byly zajímavé. Do dneška jsem například nevěděl, že černobylský stařec se pozná podle protonového čísla. A nebo ta inzerce: „Prodám vilu kousek od elektrárny v Černobylu, na samotě, v noci krásně světélkuje. Odpuzuje tříhlavé jeleny a další mutanty“.

No nevím, ale obávám se, že bez českého realitního makléře to neprodá.

Page 1 of 3 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Na výběr? – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže Celkom obyčajný deň – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže