Radioaktivní potraviny – Budoucnost, nebo jen následek?

Led 8, 2015

Radioaktivita je chtě nechtě neodstranitelnou součástí našeho pozemského života, ať už je vytvořena člověk, nebo přírodní cestou na molekulární úrovni. Stále vznikají nové a nové oblasti, které jsou tímto neduhem sužovány a radioaktivita sama jen tak své zabydlené místo opustit nehodlá a skrytě se usazuje. Zbavit se jí také není jednoduché, a tak se možná na Ukrajině rodí plán, jak s tímto postrachem žít v ,,souladu“…

Radioaktivita a její vliv na lidský organismus jsou věci, které nikomu nemusím blíže popisovat. Lidská historie, nebo svět sci-fi jsou plné ukázek jejího vlivu na lidský organismus. Po shlédnutí reálných fotografií, nebo po zahrání si hry ze sci-fi světa, kde jaderná válka zdecimovala svět asi nikomu z nás není zrovna příjemně. Svět plný mutantů, lidé s extra párem rukou, nebo celkem praktická zelená záře, kterou by ocenili například čtenáři knih.

A vůbec, lidstvo si už několikrát mohlo samo na vlastní kůži ,,vyzkoušet“ čeho všeho je ona radioaktivita schopná. Za připomínku stojí neslavná historie blízké jaderné elektrárny Černobyl, která v roce 1986 prodělala havárii, jejíž následky pociťuje lidstvo dodnes.

Blízká oblast ale už tak mrtvá není. Je zaznamenáno, že se do přilehlých oblastí vracejí různé druhy zvěře a podle součtu obyvatelstva k roku 2013 zde žije něco okolo 500 obyvatel. Tím se nabízí otázka, čím se zvířata a lidé živí?

Odpověď vás možná překvapí, ale i přes to že je oblast stále kontaminována a nejméně po několik dalších desítek let bude, je zde možnost přežít a nejen to, dokonce i farmařit. Zdá se vám to, jako výmysl, nebo utopický projekt? Ani jedno, je to totiž realita. Leonid Bogdanov, místní ředitel vědeckého institutu, který už více jak 20 let zkoumá vliv a působení radiace na okolí jaderné elektrárny, zde bydlí a většinu jídla si zde pěstuje na zamořené půdě sám.

V čem je trik?

I když půda je doslova nasákla vysoce toxickým cesiem a stronciem, které rostlinu lákají tím, že se podobají vápníku a draslíku, je jejich množství v plodině ovlivněno tím, kolik množství těchto látek samotná rostlina potřebuje a kam je rostlina ukládá. Příklad je taková třešeň, která tyto látky ukládá do pecek samotných třešní, ve kterých je pak jen mizivé procento samotné radioaktivní látky. Vysoce kontaminovaná pecka se samozřejmě do těla dostat nesmí a tak je namístě jí vyplivnout. Podobné tomu je i spousty jiných potravin, například jahody, cibule, brambory… Na rozdíl od takového šťovíku, rybízu a vína, které vstřebávají vysoký obsah těchto prvků.

Radioaktivní zahrádka?

Je těžké odhadovat budoucnost, ale s ohledem na čím dál tím méně zemědělské půdy a jejího znehodnocování, nejsou právě radioaktivní oblasti budoucností zemědělců? Nepůjdeme jednou do supermarketu pro potraviny označené samolepkou ,,vypěstováno na radioaktivní půdě, neškodné pro zdraví“ a nestanou se tyto oblasti zemědělskými poli budoucnosti? Těžko říct, všechno je zatím v plenkách, ale jistá možnost tu je a nejen díky krizím v zemědělství, ale i díky větším a větším oblastem zasaženými radioaktivitou.