Prepperství jako cesta k soběstačnosti – díl 2. – Naše první jehněčí

Září 24th, 2018 by admin

Pak už jen zbývalo přivézt beránky domů. Dojeli jsme na nedalekou farmu a vybrali si z oddělených „mládežníků“ tři beránky, které nám pak farmář odčervil. Při přebírání beránků jsme nešetřili dotazy a všem, kteří si poprvé pořizují zvíře, doporučuji to samé. Ještě jsem nepotkala farmáře nebo chovatele hospodářských zvířat, který by nebyl ochotný poradit. Nebojte se ptát i na „hloupé“ dotazy ohledně základních věcí. Přece jenom přebíráte zodpovědnost za živou bytost a je ve vašem zájmu, aby se zvíře mělo co nejlépe. A z knížek sice můžete vyčíst spoustu informací, ale dlouholetou zkušenost žádná literatura nenahradí.

Pak už jen zbývalo naložit beránky do auta a vyrazit domů. Všichni tři se naštěstí během cesty chovali způsobně, takže přežilo vybavení auta i my. Pak jsme jehňata jedno po druhém odnosili do ohrady, kde chvíli splašeně pobíhali, pak ale zabořili hlavy do pastvy a vše bylo najednou v pořádku.

Ovce papírová

V naší zemi je chov ovcí, tak jako většina aspektů života spojená s hromadou papírování. Každý majitel, byť i jediné ovce, by měl mít registrované hospodářství u Českomoravské společnosti chovatelů (čmsch). Jakmile si přihlásíte hospodářství, musíte hlásit veškeré přísuny a odsuny zvířat v rámci hospodářství a různé změny (narození, úhyn, ztráta, porážka…). Tyto změny musíte nahlásit do sedmi dnů a dá se to buď poštou, nebo elektronicky. Každé zvíře by pak mělo být označené evidenčními známkami. To jsou takové plastové „kartičky“, které se přicvakávají ovcím na uši. Zvíře buď známky má už od chovatele, který vám ho prodal, nebo si je musíte objednat na čmsch. Pak musíte sehnat veterináře či blízkého chovatele, který má speciální kleště na aplikaci známek, nebo si ty kleště zhruba za 900 kč koupit a zvířatům uši prošpikovat samostatně, abyste udělali úředníkovi radost.

V praxi ale tuto povinnost spousta lidí neřeší. Můžete se schválně někdy projít venkovskou krajinou a pozorovat, u kolika ovcí známky uvidíte. Ve velkochovech bývají zvířata samozřejmě označena, ale řada lidí zastává názor, že státu nic není do toho, pokud se jim na zahradě pase pár oveček. Kdysi jsem četla, že až 50 % ovcí a koz v naší republice je chováno načerno, bez registrace. Jako začínající chovatel musíte tedy zvážit, jestli budete riskovat pokutu, ale žádný úředník vám do chovu nebude mluvit, nebo se vydáte cestou formulářů a budete hlásit každý pohyb svého zvířete.

Další předpis, na který je potřeba si dávat pozor je, že nesmíte nikdy chovat jednu jedinou ovci. Ovce je tvor žijící ve stádech a pokud jí nepořídíte alespoň jednu další ovci do party, je to považováno za týrání zvířat.

Samozřejmě je také spousta předpisů spojených s porážkou zvířete, ale o tom si povíme později.

Ovce prchlivá

Většinu času se naši tři beránci poklidně pásli v ohradě… většinu. Párkrát ale nastala situace, kdy ovce vyhodnotily, že za plotem je tráva zelenější a vydaly se na výlet. Jednou za to mohlo nedostatečně napnuté pletivo, pod kterým se nejmenší beránek protáhl, podruhé vyvrácená branka, potřetí vyvrácený kůl. Vždy se to odehrálo krátce před tím, než jsme měli ovce stěhovat z už vypaseného prostoru na nevypasenou část zahrady. Prostě nás beránci předběhli a vydali se za čerstvou travičkou sami. Nejdřív jsem to považovala za osobní selhání nezkušeného chovatele a nadávala si, že neumím uhlídat ani tři miniovce. Jenže pak jsme byli jednoho dne navštívit blízkého farmáře, abychom od něj načerpali nějaké zkušenosti. Pán na domluvenou schůzku dorazil pozdě… protože mu chvíli před tím zdrhly ovce.