Domácí výroba plastu (galalit) – foto návod

Únor 20th, 2013 by admin

Víte, co je Galalit?

V roce 1897 německý továrník Wilhelm Krische a technik Adolf Spitteler získali umělou látku z čerstvého tvarohu po jeho ponoření do roztoku formaldehydu. Podle jimi vypracovaného a později zdokonaleného technologického postupu se srážením odstředěného mléka přídavkem enzymů získá mléčná bílkovina – kasein, která se dokonale zbaví tuku a vody, rozemele se na prášek a mísí se s různými přísadami a barvivy. Poté se směs zvlhčuje vodou (20 až 35 %) a nechá uležet, aby nabobtnala. Často se používá také zředěná kyselina máselná nebo citronová, které zvyšují plasticitu. Získaná snadno tvarovatelná hmota se za horka pomocí hnětacích strojů dokonale zhomogenizuje a v zařízeních s vytápěnou hlavou lisuje na desky, tyče, roury a další požadované tvary. Nakonec jsou zformované polotovary ponořeny do 4% až 5% formaldehydové lázně k vytvrzení. Tento proces ovšem trvá několik týdnů, u silnostěnných předmětů dokonce až šest měsíců. Podstatou vytvrzování je vznik příčných vazeb, vytvářených chemickou reakcí bílkovin s formaldehydem. Finální výrobky se zvolna suší v proudu teplého vzduchu.

Galalit (galaktolith, mléčný kámen) je průsvitná nehořlavá hmota (výhoda proti celuloidu), na vzduchu stálá, pevná a pružná, nahřátá páchne po páleném rohu, nerozpustná v kyselinách, alkáliích a etanolu, tvrdosti 2,5, hustoty 1,3 a je dobrým elektrickým izolátorem. Galalit lze snadno mechanicky obrábět, leštit a libovolně barvit – stal se proto náhražkou přírodního rohu, kamene, kostí, slonoviny, jantaru (zbarven kyselinou pikrovou), želvoviny (působením kyseliny sírové), korálů apod. Od počátku minulého století se z něho v průmyslovém měřítku vyráběly různé předměty, jako perly, knoflíky, hřebeny, držadla ke skříním, pletací jehly, rukojeti k nástrojům, klávesy, elektrické izolátory atd. (v závodech v Hannoveru, ve Vídni, Paříži a jinde). Cena se pohybovala okolo čtyř až pěti rakouských korun za jeden kilogram. ZDROJ.

Jelikož teď hodlám nějakou dobu vydržet bez jídla, měl jsem na vyhození lahev mléka. A aby se jen tak nevyhazovalo, zkusil jsem si vzpomenout na své neklidné dětství a vyrobit něco podobného galalitu.

Potřebujeme mléko a ocet. Nic víc.

Odměříme si 0,6l mléka.

Za stálého míchání přivedeme k varu.

Přidáme ocet. Tady si vůbec nejsem jistý. Vzpomínám si, že to bylo cca 1 čajová lžíce na skleničku mléka, ale bylo to před 15 lety… Dál jsem tedy 1,5 polévkové lžíce na dvě skleničky. EDIT: Teď mi známý připomněl, že to bylo 1:15, nebo 1:16, tudíž to bylo hrozně málo.

Reakce nastartuje skoro okamžitě. Stačí cca 30 vteřin míchat a máme takovýto humáč.

Humáč přefiltrujeme přes hadr.

Vymáčkneme zbytky vody. POZOR, horké!

Zabalíme do papírových utěrek.

A máme polosuchý humáč k dispozici.

Ještě trochu vysušíme.

Abychom se zbavovali vody rychleji, můžeme náš humáč rozdělit na několik menších.

Začínáme hníst. Pozor, bude to jako tvaroh, strašně se drolí.

Zkouška konzistence. Rozválcujeme.

Zoom na rozválcovaný humáč po 30 minutách hnětu.

Jedeme dál. Toto už je po hodině.

Zoom po hodině práce.

Neodhadl jsem to časově a musel pospíchat na schůzku, proto z původních plánů udělat rukojeť na nějakou čepel sešlo. Z vyrobeného humáče jsem nasekal knoflíky, které se právě teď suší. Pak ukážu výsledek.