Jak zařídit, aby se mne Velký Průser (skoro) vůbec netýkal – 3. díl

Listopad 15th, 2011 by admin

Proč a jak „ovládnout“ obec.

Proč vlastně potřebujeme ovládnout nějakou obec? Něco už jsem naznačil v úvodu. Dnes si tu musím trochu zafilosofovat a zamoralizovat, jinak to nepochopíte

Člověk je tvor společenský. K tomu, aby přežil, potřebuje rodinu a společnost. Širší rodina se díky systému státem organizovaného sociálního zabezpečení rozpadla. Rodina se třemi dětmi je ve střední vrstvě spíše vzácnou výjimkou. Normou jsou rodiče jedináčka. Jediní, kdož vybočují z této řady, jsou lidé v Boha věřící. To je ten žádoucí a lepší případ! Ti druzí, kteří mají dostatek dětí, ba kteří se množí jako králíci, jsou lidé sociálně vyloučení, s velmi nízkým sociálním statusem a vzděláním. Tam naopak širší rodina funguje velmi dobře. V případě Velkého Průseru to budou první úspěšné rabující bandy. Jsou zvyklí žít ze dne na den. Když něco chtějí či potřebují, tak si to vykřičí, nebo rovnou vezmou.

Proč se z nás stali sobečtí individualisté, kteří nemyslí na budoucnost? Naši prarodiče takoví nebyli… Náš drancující životní styl je udržitelný jen maximálně ve dvou generacích. Jsem si vědom, že já, čtyřicátník, žiji v té druhé generaci. Vy také! Mám se dobře. Jak se ale budou mít mé, v tuto chvíli tři děti? Musí nutně živit rodiče jedináčků? Zde vidím zárodek Velkého Průseru a ekonomického kolapsu, který nevyhnutelně přijde.

Pro dobro svých dětí píši tento seriál. Pro lidi, kteří, stejně tak jako já pochopili, že všechny ty revoluce a z nich vzešlý humanismus, osvícenství, nacionalismus, fašismus, nacismus, komunismus a další morálně zvrácené ismy, které lidstvu přinesly potoky a řeky prolité krve, daly lidem samá práva, a žádné povinnosti. Některé ismy jim dokonce zakázaly svobodně myslet a starat se.

Ze sebevědomých jedinců, odpovědných za své rodiny, obce a země se stala beztvará masa sobeckých individualistů, lidí bez kořenů a bez skutečného domova. Nenechte se mýlit, přátelé! Luxusní dům v příměstském satelitu, koupený na hypotéku, není žádný domov. Tak málo stačí k tomu, aby se z vás stali bezdomovci! Ceny bytů a domů jsou těmi samými hypotékami vyšroubovány do nereálných výšin. Jen o pár desítek kilometrů dále je možno svépomocí vybudovat skutečný domov, a to za doslova zlomek ceny bytu ve městě. Domov, jako místo, kam můžete utéci, když je zle. Místo, kde přežijete třebas i v době hospodářské krize. Kde vám na zahradě narostou brambory, zelenina, ovoce, tak abyste skromně, ale přeci jen přežili.. Nic z toho nejste schopni vypěstovat na pidizahrádečce okolo svého domu v satelitu. Méně než hektar země pro rodinu je prostě sebevražda.

Pravda, jezdit odsud autem na naftu či benzín za prací do města je hodně drahé, obzvláště když v tom autě sedíte sám.

Elektromobil totiž zabili ti, komuž se nelíbilo, že budou méně vydělávat na těžbě ropy a na složitých, nehospodárných a poruchových spalovacích motorech. Daně z nafty a benzínu, které byly u nás zavedeny už za komunistů jen proto, aby se z nich financovala výstavba dálnic, narostly do obludných výšin a rozežraný, plýtvající stát se bez nich už neobejde. Jediné, co ještě skousnou, je hybridní auto. A aby se neřeklo, že kašlou na ochranu přírody, tak vymýšlí voda na vodík, která nebudou ekonomická dříve, než cena ropy stoupne na čtyřnásobek dnešních cen. V té době už ale pomřeme hlady, protože nebudeme schopni přivézt brambory z Polska, rajčata ze Španělska, jogurty z Německa, sýry z Francie, těstoviny z Itálie, česnek a med dokonce z Číny, či pšenici rovnou z Ameriky. Díky honbě za ziskem z prodeje a za efektivitou výroby doslova jíme ropu. Ropu, která byla spotřebována na zbytečné hnojení intenzivním hospodařením vyčerpané půdy, chemické ošetřování plodin, balení a hlavně převoz na nesmyslně obrovské vzdálenosti. Základní potraviny převezené dále, než 50 km jsou zločinem proti přírodě a lidskosti. Potraviny plné konzervantů, chemicky upravované, doslazované umělými sladidly už nejsou jídlem, ale jedem. Ani tento jedovatý hnus pak nebude.

Page 1 of 3 | Next page