Morseova abeceda

Čer 3, 2011

Morseova abeceda

Morseova abeceda je skupina symbolů, která je používána v telegrafii. Kóduje znaky latinské abecedy, číslice a speciální znaky do kombinací krátkých a dlouhých signálů. Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem, než všechny znaky abecedy.
K přenosu morseovky je možné použít akustický signál (pískání), elektrický signál (telegraf), optický signál (signalizace vlajkami, záznam na papír pomocí teček a čárek). Nejběžnější použití je dnes v amatérské radiotelegrafii. Rychlost komunikace se pohybuje od 60 do 250 znaků za minutu.

Užití Morseovy abecedy

Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse. Ten také uskutečnil v roce 1844 první telegrafické spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Původní abeceda byla ještě v roce 1918 zdokonalena. Při volbě kódování byly znaky voleny tak, aby nejfrekventovanějším písmenům (v angličtině) odpovídaly nejkratší sekvence teček a čárek. Proto má také nejfrekventovanější písmeno „E“ znak „•“ (tečka), tedy jeden jediný krátký signál. (Na podobné optimalizaci, kdy nejčastěji používaným znakům je přiřazen nejkratší kód, je založeno také Huffmanovo kódování užívané při bezeztrátové komprimaci dat.)
Morseovka se používala na celém světě k vysílání a příjmu zpráv telegrafem (elektrický signál po drátech), nebo radiotelegrafem (přenos radiovými vlnami). Přenášená zpráva se nazývá telegram. V pozdější době byly tyto způsoby komunikace nahrazeny telefonií, dálnopisem a v současné době také internetovými službami.
Morseovka je však stále používána pro svou nenáročnost na způsob signalizace v nouzových případech, při výcviku vojáků, námořníků, skautů a podobně. Do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o výtlaku větším než 300 tun. Poté byla nahrazena globálním námořním a tísňovým systémem GMDSS.
Známé SOS bylo vybráno kvůli své výraznosti. Obecně tradované tvrzení, že má znamenat „save our souls“, česky „spaste naše duše“. SOS znělo i z paluby potápějícího se Titanicu, byť pouze jedinkrát. Ve všech ostatních voláních použil Titanic starší a tehdy ještě rozšířenější nouzový signál CQD (come quick, danger).
Morseovka se v současnosti používá mj. pro dorozumívání s těmi tělesně postiženými, kteří nejsou schopni pohybu.
Existují také snahy o použití Morseovky v mobilních telefonech. Při jejím dobrém ovládání je kódování textových zpráv rychlejší, než pomocí „klávesnice“ na mobilu. Stačí jen 2 tlačítka nebo jen 1 tlačítko s krátkým a dlouhým stiskem. Příjemci je zpráva ovšem zobrazována v latince [zdroj?].
Analogicky můžou být příchozí textové zprávy převedeny do Morseovky a zobrazeny pomocí vibrací, což by umožnilo „hands-free čtení“ textových zpráv.
Morseovka se hojně používá v šifrovacích hrách, protože je hodně známá a dá se pěkně kódovat mnoha různými způsoby (stačí rozlišit tři typy objektů: tečka, čárka, oddělovač).

Kód Morseovy abecedy

Pro výuku Morseovky se někdy jako mnemotechnická pomůcka používají pomocná slova, jejichž počáteční písmeno a délka slabik pomáhá zapamatovat si kód písmene. U některých písmen může být pomocných slov více (např. F – Filipíny/Fifipírko, I – ibis/Ivan, S – Sekera/Sobota…). Díky lidové tvořivosti existují i jiné skupiny pomocných slov, např. „alkoholická morseovka“ (A = absťák, B = blít až doma, C = cíl je výčep).
Tato metoda je nevhodná až kontraproduktivní pro výuku vyšších rychlostí příjmu, které jsou používány v armádě nebo radioamatéry. Při takových rychlostech je nutné si automaticky pamatovat, jaké sekvenci tónů odpovídá jaké písmenko. Používání pomocných slov je v tomto případě spíše matoucí a obvykle se snáze naučí přijímat Morseovy značky sluchem ten, kdo pomocná slova nezná, než ten kdo se je někdy naučil.
Jinou vhodnou pomůckou je barevná tabulka znaků. Používáním přejde pořadí znaků lépe do krve a později nezatěžuje neustálým opakováním pomocných slov.

Pomůcka pro čtení Morseovy abecedy

Její použití je jednoduché a vhodné zvláště pro děti, které se teprve učí přijímat zprávy. Při čtení postupujeme zleva doprava. Každé políčko představuje část jednoho vyslaného znaku a to podle barvy (tečka nebo čárka) a sloupce (pořadí tečky či čárky ve vysílaném znaku). V následující tabulce představují modrá pole čárku a žlutá tečku.

Tabulku je možné dále rozšířit o speciální či národní znaky, případně číslice. Velmi podstatně se nám ale zvětší její formát.

Příklad čtení

Přijato: -..-
Rozdělíme přijatý znak na jednotlivé části.
Postupujeme zleva doprava.
Vybereme políčko v prvním sloupci odpovídající první části (čárka) – T
Dále již postupujeme pouze v řádku s vybraným písmenem.
Vybereme políčko v druhém sloupci odpovídající druhé části (tečka) – N
Vybereme políčko v třetím sloupci odpovídající třetí části (tečka) – D
Vybereme políčko v čtvrtém sloupci odpovídající čtvrté části (čárka) – X
Zpracovali jsme všechny části. Písmeno X odpovídá přijatému znaku -..-

Zdroj: wikipedie