Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 2. – Vyšpoint, výcvik začíná!

Bře 3, 2015

V minulém článku (ZDE) jsem psal o tom, proč se do Aktivních Záloh (AZ) hlásím a jaké kroky je pro vstup potřeba podniknout. Jelikož jsem neprošel základní vojenskou službou, je ode mě vyžadováno projít 6 týdenním Kurzem Základní Přípravy (KZP). V tomto díle Vám nastíním, s čím vším se během výcviku setkáte, na co se máte připravit, co budete s sebou potřebovat, jaké jsou postoje armády k AZ a spoustu dalších zajímavostí, které jsem za tu dobu postřehl.

Není mým cílem nikoho soudit, kritizovat, nebo popisovat den za dnem, co se kdy dělo. Je to armáda, spousta věcí by měla být pro všechny překvapením, protože voják musí počítat s tím, že často vykonává rozkazy bez širšího kontextu, který by mu osvětloval, k čemu je vlastně jeho účast zapotřebí. Neuvádím ani žádná jména, jelikož není potřeba znát jednotlivé instruktory, ale spíše systém výcviku. Detaily se mohou měnit, celková povaha zůstane ale převážně stejná.

Cílem tohoto článku je přinést další úhel pohledu na AZ, nastínit scénáře, na které je zapotřebí se před rozhodnutím připravit, a pomoci tak uchazečům s rozhodováním, zda je pro ně AZ opravdu to pravé. Spousta lidí do toho jde s naprosto naivními představami a posléze toho litují, jelikož je faktem, že Krajská Vojenská Velitelství (KVV) mají značné problémy s poskytováním ověřených informací uchazečům o vstup do AZ a traduje se tak spousta mylných fám.

 

Kurz Základní Přípravy

Tento kurz je Vaší (mou) vstupní branou k armádě, potažmo k AZ. Za 6 týdnů se kromě získání kvanta vědomostí musíte naučit i vojenským způsobům a myšlení. Znamená to tedy hromadu teorie, spoustu drilu, hodiny pochodování a psychického teroru. Pod slovem teror si nepředstavujte nic z amerických filmů. Nebudete se plazit pod ostnáčem za zvuku svištících kulek, ani Vám nebude seržant zašlapávat hlavu do bahna. Žádný Hollywood. Nicméně armádní svět je naprosto jiný a musíte si trochu zvyknout.

První dva týdny jsou hodně přísné, musíte se naučit sekat latinu, a když už to umíte a jako jednotka se trochu sehrajete, tak se vše zlepší. Zažijete si ale svoje a rozhodně pochopíte, že den má 24hodin, spát Vám stačí 4-6 hodin a Vaše tělo opravdu vydrží hodně. Na dno si sáhnete spíš psychicky, zažijete pocit, že to už nejde vydržet, bude Vás štvát každý rozkaz, který dostanete, ale věřím, že většinou to smysl má a že výcvik vojáků takto probíhá všude. Je prostě těžké popasovat se s tím, že tam jste z vlastní vůle a snášet to nepohodlí s vědomím, že ranní káva a 8h spánku jsou každou vteřinu na dosah ruky – stačí jen říct „Končím“.

Moje teorie říká, že pokud si projdete přes KZP, tak si projdete očistcem, který je úvodním sítem. Na útvaru už budete jistě fungovat normálně. Vaši velitelé a instruktoři si rozhodně mezi sebou pakárnu nedělají, ale na výcviku jste jen „frekventantem“, takže si to užít zřejmě musíte. Pojďme se mrknout na ten přerod z civilu do uniformy a pak se podíváme na podrobnější info pro zájemce. Píšu o zimním kurzu, s létem tedy poradím jen omezeně.

 

Příjezd a ubytování

V neděli večer se ubytujete v internátu ve Vyškově. Nečekejte nic světoborného, vypadá to jako vybydlené koleje, ale poskytují Vám vše, co jako voják potřebujete – skříně, postel, stůl, balkón, soc. zařízení. Luxusem je potom lednice na každém pokoji, kterou se naučíte rychle využívat. Ubytování je v pokoji se dvěma buňkami po třech lidech, kteří sdílejí jednu koupelnu a záchod. Toaleťák si ale obstaráváte sami – armáda u vojáků tento proviant nepovažuje za nutný (pozn.: kvůli tomuto nedostatku se strhla velká mela a tak třeba příští kurzy budou mít pohodu).

 

V pondělí a úterý desítky hodin čekáte. Jak je u armády zvykem, tak „se čeká, aby se spěchalo, a spěchá se, aby se čekalo“. Musíte stát, někdy se můžete válet po zemi, ale nesmíte mluvit, nevíte, jestli můžete jít na záchod, a jste v prapodivném stresu, neznámu a pozvolna tak oťukáváte skořápku armádního světa. Do té doby s Vámi velitel odmítá mluvit jako s civilama o vojenských věcech. Vše začne až s momentem, kdy nafasujete maskáče a obléknete se jako voják.

 

V tu chvíli se opět sejdete s ostatními venku a dostanete první lekci z pořadové přípravy. Pořadovka z počátku byla mou nejméně oblíbenou činností v armádě. Nevadí mi, že se dělá vždy venku a trochu při tom mrznete (hlavně když si někdo zapomene rukavice a kvůli tomu je nemůže mít celá jednotka, protože ústrojová kázeň vyžaduje, aby četa byla ustrojena téměř identicky. Ale to si časem ve skupině doladíte.). Vadí mi, že je to pouze „panáčkování“, které se po vojácích vyžaduje a vyžírá tak ten limitovaný čas, který by mohl být stráven výcvikem užitečnějších znalostí. Co by ale byla armáda bez pochodování? Seznámíte se s tvary, ve kterých budete po zbytek výcviku nastupovat, naučíte se, jak udržovat vojenský krok (ale udržovat ho ještě dlouho nedokážete) a některé další základní povely (snímání pokrývky hlavy, otočky na místě, vystupování z tvaru, salutování, atd.)

Nejhorší je, že ke konci výcviku v tom najdete zalíbení a dokonce se rozčilujete pokaždé, když vidíte někoho, kdo nedodržuje pravidla vojenské zdvořilosti na 100%. Až poté Vám dojde smysl slov, kdy Vám instruktor říkal, že toto je základní dovednost, kterou KAŽDÝ voják musí ovládat a že je ostuda, když někdo nezvládne ani ten naprostý základ, který Vy jako záložka už umíte.

 

Transformace

Nebudu zbytečně zdržovat další tunou podrobností. Od této chvíle se ustálí Váš denní režim do zaběhnutých kolejí a dny jsou už víceméně podobné. Je potřeba si uvědomit, že jako naprosto svobodný člověk vstupujete do armády a musíte chápat, že o některé osobní svobody tímto rozhodnutím mrknutím oka přijdete. Pro mě, naivního vysokoškoláka, to je poměrně problematické. Chtěl bych do všeho kecat, spoustu věcí bych uměl určitě lépe než instruktoři, ale pokoušet se o prosazování mých civilních názorů v armádním světě by se rovnalo sebevraždě.

V prvních dvou dnech se musíte smířit s tím, že jste jen voják v základním výcviku. To znamená, že pokud si Váš velitel potřebuje něco zařídit, tak vás po tu dobu nechá stát na chodbě nebo před budovou. Vy, jako jednotka, nesmíte mluvit ani opouštět své místo v tvaru (ani na WC, to se musíte výslovně zeptat). Pokud chcete promluvit, musíte se správně zahlásit, ale nečekejte, že by s Vámi někdo sáhodlouze diskutoval. Ústroj musíte mít čistě vojenskou, z civilu si berete jen trenky a popřípadě nějaké thermo kalhoty (nicméně fasujete poměrně dobré vojenské khaki, tak jsem necítil potřebu brát si svoje).

Pokud dokážete překousnout, že od pondělí 6:50 do pátku 13:30 patříte Vašemu veliteli, plníte jeho rozkazy, odkládáte svou osobnost a stáváte se kusem „gumy“, tak má smysl v AZ nadále setrvávat. Pokud s tím cítíte obrovský vnitřní nesoulad, je asi lepší odejít, protože situace v budoucnu vykrystalizuje do ještě čistší podoby. Já osobně s tím nejsem úplně v pohodě, ale dobrovolně jsem se rozhodl, že po dobu výcviku budu „držet hubu a krok“. Dostal jsem jednu dobrou radu, že čím méně je o Vás slyšet a čím méně si Vás velitelé pamatují, tím máte jednodušší život. Je to nepochybně pravda, a pokud si velitel po dobu prvních dvou týdnů nezapamatuje Vaše jméno, jste ušetřeni mnoha otázek. Čím méně otázek, tím méně chyb a tím méně odměn (kliky, dřepy, běh, opisování – dostanu se k tomu později).

Znáte Forresta Gumpa, že?

seržant: Gumpe, jaký je váš jediný cíl v armádě?
Forrest Gump: Plnit vaše rozkazy, pane seržante.
seržant: Hergot Gumpe, vy jste snad génius. Nejdokonalejší odpověď, kterou jsem kdy slyšel. Vy musíte mít IQ aspoň 160. Vy máte na víc, vojíne Gumpe.

Tato scénka naprosto geniálně vystihuje to, co se od vojáků v základní přípravě čeká. Všimněte si, že se opravdu neříká „Ano pane“, ale vždy říkáte například „Ano pane rotmistře“. Instruktoři na to byli zpočátku velice hákliví a v naší jednotce byli kluci s hlavou plnou hlášek z amerických filmů, takže jim to občas ulítlo a dostali jsme pojeb.

 

Denní režim

Původně jsme měli nástup v 6.20 a odcházeli na snídani. Po tom, co jen 4 z 22 udělali fyzické testy na „Dostatečně“, nám byly nařízeny ranní rozcvičky, takže se pravidelné schůzky konaly už v 5.15, následoval běh, protáhnutí a trocha silového tréninku. Potom bylo cca 15-20minut na sprchu a v 6.20 opět odchod na snídani.

Po snídani je hodina času, která se obvykle stráví pořadovkou nebo rozvodem do zaměstnání. Rozvod je zevrubná kontrola, že jste oholeni, máte vyleštěné kanady, srovnané pásky a jste prostě ready na výkon zaměstnání. Tento rozvod je také pořadovým cvičením, takže si prostě nevyberete. Od 8.00 začíná výuková hodina. První dva týdny trávíte většinu času na učebně a drtíte teorii, ale postupem času se to mění a je to více praktické, takže třeba odcházíte na střelnici atp.

Oběd je ve 12.50 a potom následuje další vyučovací hodina. Okolo 16. je něco jako denní rozkaz, jehož smysl jsem moc nepochopil. Je to taková krátká porada s velitelem kurzu, kde se obvykle řeší průsery, a potom se pokračuje zpět na učebnu. Denní rozkaz není na plánu vždy, někdy se prostě nezvládne, a když se na to podívám zpětně, tak jsme ho měli pouze asi 3krát v prvních týdnech.

Potom něco šmelíte až do 17 (ideálně severní bránu, viz níže ), kdy se jde na večeři a od 18 máte večerní blok vyučování až do 21.20. Po skončení vyučovacích hodin ale Vaše zaměstnání nekončí. Jedná se o nepřetržitý výcvik a teoreticky můžete makat bez přestávek. Nicméně jste většinou do 23. na pokoji a máte vyhlášené samostudium. Času není nijak moc, spíš se dáváte do kupy, leštíte kanady atd., takže tomu učení přes týden opravdu moc nedáte. Pokud ale Vaše jednotka má nějaké záseky (výrazně mnoho lidí nevědělo, nebo někdo zachrápnul na hodině), tak se jdete večer ještě proběhnout a trochu si zabušit, aby z Vás byly korby.

Tento režim je vcelku dodržován, ale neberte to jako dané. V rozvrhu se kromě jasně daných hodin nachází i „Zálohy velitele“, kde doháníte resty, necháváte se zkoušet z látky a potom si ještě vybíráte odměny. Každopádně je jasné, že osobní volno nemáte ani minutu a neustále se musíte mít na pozoru.

 

Jednotlivé stránky vojenského života

Nebudu dál pokračovat v nějakém příběhu. Uvedu spíš jednotlivé kategorie, které mi přijdou vhodné zmínit a pokud se budete o vstupu do AZ rozhodovat, můžete se podívat přesně na to, co Vás zajímá.

 

Strava

Nečekejte nějaký hotel. Jídlo máte třikrát denně a občas dostanete i nějaké přídavky (mandarinky, sušenky), takže máte i něco na svačinu. Jídlo si nevybíráte, ale jsou cca dva druhy, nicméně naše jednotka dostává samé „jedničky“, takže s tím výběrem moc nepočítejte. Co Vám dají, to stejně sežerete, protože budete mít hlad a nakonec Vám to bude i chutnat. Celkově se pro mě den řídil přesně podle jednotlivých chodů, jelikož na jídle si vždy odpočinete a můžete si i bez dovolení odskočit!

Snídaně jsou obvykle vydatné. Čekejte bílé pečivo, chléb, sýr, šunku, tavené sýry atd. Kromě těchto klasických chodů, ale dostanete i aspik se šunkovou a sýrovou rolkou s křenovou pomazánkou, gulášovou polévku, vejce (vařená i ruská), párky nebo rybí salát. Nečekejte cereálie ani tmavé pečivo.

 

Oběd se skládá z polévky a hlavního jídla, večeře potom jen z jídla. Vždy jde o maso s něčím a brambory, rýži nebo knedlík. Nemůžu říct, že by to bylo špatné a opravdu mi chutnalo. Tím, že jíte 3x za den, se pokaždé pořádně nacpete, jinak máte hlad. Nicméně si můžete dle libosti nabrat chléb s sebou do papírového pytlíku, takže v nejhorším se zaplácnete tímto.

K pití je vždy na výběr z několika barev sladkých šťáv, sladkého/neslazeného čaje a sem tam i kakao a bílá káva.

Specialitou jsou potom studená jídla, která dostáváte, když trávíte celý den v terénu. Buď je to bageta, nebo konzerva s bochníkem chleba. Dny se studeným obědem i večeří stojí za to. Olizování zmrzlé konzervy v zimním lese patří k jednomu z nejlepších gurmánských zážitků, které mám.

 

Co mi chybí, je zelenina a zdravější forma jídla. Chápu, že jde asi o peníze, ale občas bych si dal i něco zdravějšího než jen tukový rohlík s taveňákem. Ty aspikové snídaně jsou také náročnější, ale nikdy jsem vyloženě nestrádal. Nechápu, jak by v armádě vydržel někdo s dietou (bezlepková dieta, vegetariáni, atd.). To prostě nejde, a pokud si na jídle zakládáte, tak to prostě odnesete.

Pro milovníky kávy: první 2h na učebně jsme měli dovoleno chodit si do automatu pro kafe (bylo docela dobré a stihli ho ochutnat 4 stateční, zbytek až poslední den ). Bohužel někoho napadlo, že by se mu k tomu náramně hodilo cígo, tak si skočil ven párkrát rychle potáhnout a to vedlo k tomu, že se instruktoři trochu rozlítili, protože kouření je během výcviku STRIKTNĚ zakázáno, a aby nás to nelákalo, tak jsme skončili i s kávou.

Doporučuji dovézt si horu sladkého. Energie je přeci jen málo a nějaká ta vzpruha se v zimě velmi hodí. Dále si vezměte tvarohy, nebo nějaké jiné větší jídlo na noc. Přeci jen od 17.30 nic nejíte a spát chodíte až kolem půlnoci. Různé sportovní doplňky nechávám na Vaší fantazii, ale rozhodně oceníte BCAA, nebo jinou podporu regenerace.

 

Fyzička

Počítejte s tím, že Vás čeká vstupní přezkoušení z fyzických testů. Pro ty do 25 let se jedná minimálně o uběhnutí 2,6km za 12 minut, 22kliků za 30s a 42sedlehů za 60s. My jsme testy dělali v -5°C se silným větrem. Všichni byli naprosto promrzlí, sedlehy se dělaly na sněhu a potom se v mokrých hadrech šlo běhat. Půlhodinové stání na větru ve tvaru z každého vysálo poslední teplo a testy tak byly čirým utrpením. Nechápu, proč nás instruktoři takto vydusili, když profíci potom dělali sed lehy v tělocvičně na žíněnce. (Jsme ale ku*va vojáci, ne?:D ) Jisté je, že pár lidí to odneslo slušným nachlazením a jeden dokonce musel ukončit výcvik pár dní poté.

Chtěl bych zdůraznit, že pokud se do AZ hlásíte, tak si testy zkuste a případně začněte náležitě trénovat. Vhodné je to dávat na pohodu a s rezervou, protože nikdy nevíte, jak moc hardcore budou podmínky. Taky se zaměřte na správnou techniku a tu dodržujte:

Kliky – ruce na šíři ramen (spíš ale ještě blíž u sebe) paty u sebe, hrudníkem se dotýkám země (hlava může jít do strany) a jdu nahoru do napnutých rukou

Sedlehy – prsty propletu za hlavou a nesmím je povolit, zvedám se tak, že se lokty dotknu kolen a jdu dolů, pokládám lopatky na zem (hlavu nemusím, ale je to jistější)

Pokud jste na výcviku, vyfasujte všechny hadry a potom uděláte 10 kliků místo 22 a uběhnete jen 1500m, tak je to docela na hlavu a je jisté, že budete zdržovat celou jednotku, brzy skončíte a AČR tak vyhodí prachy oknem.

Závěrečné přezkoušení potom bylo o hodně pohodovější, silová část se dělala ve fitku a běhání se díky moudřejšímu počasí taky docela dalo. Nemůžu ale říct, že by se všichni jednoznačně zlepšili. Únava opravdu výrazně ovlivňuje výkon, a tak jsme se zlepšili hlavně v běhu a silové testy zůstaly zhruba stejné. Dvěma nešťastníkům, kteří to o pár kliků/sedlehů nedali, bylo umožněno si to navečer zkusit ještě jednou a oba nakonec prošli.

Ranní rozcvičky se skládají především z protažení, běhání, posilování (převážně kliky, dřepy, sedlehy, žádné přehnané kreace). Přes den se potom přesunujete ve tvaru, pokud nesekáte latinu nebo se nestíhá, tak poklusem. Na střelnici a taktiku s sebou táhnete velkou polní, což je asi tak 10-15kg navíc v batohu + zbraň. S touto výbavou se za odměnu někdy proběhnete.

Odměny za špatné odpovědi, neznalost hodností a základních řádů jsou celkem jednotvárné. Kliky na počítání nebo rozfázovaně, sedlehy, dřepy normální s výskokem nebo se zbraní na natažených rukou a nošení se na zádech. A pak samozřejmě běh a zrychlené přesuny.

Nejoblíbenější trasou je severní brána. Jde o cca 1km do táhlého kopce s převýšením kolem 50m. V kanadách s velkou polní nejde o žádný med, a pokud máte v jednotce slabší běžce, tak je musíte tlačit a nést jim zátěž. Občas se ale stane, že jste velitelem přinuceni nechat je napospas osudu a běžet ve tvaru až nahoru, kde zalehnete do kliku a čekáte na opozdilce, kteří Vám pak ještě nějaké kliky odpočítají a hanebně se musí koukat, jak se kvůli nim celá jednotka zadírá.

 

Potom jsou tu hodiny tělocviku. V pátek jsou obvykle na plánu 4h v kuse a jde o sprinty a posilování na ovále. Ve sportovním je to fajn a celkem se u toho zabavíte. Nicméně po týdnu makání je to často na hranici zranění a je tedy vhodné cvičit opatrně, abyste si nic nenatáhli (z těláku obvykle 10-20% cvičenců zamíří na ošetřovnu).

Problémy mám hlavně s regenerací, protože o víkendu to nejde stihnout a jste tak permanentně unavení. Nepočítejte s tím, že by se v armádě cvičilo jako ve fitku s ohledem na Vaše zdraví. Zranění si hlídáte sami, techniku u dřepů taky a musíte snést, že Vaše tělo občas opravdu trpí. Neřekl bych, že by to u Vás mělo mít trvalé následky, ale je nutné si to uvědomit a především u netrénovaných jedinců s tím počítat. Do těláku patří i česká a NATO překážková dráha, které se sice nezdají, ale je to docela nářez a všechny to baví.

Ve 4. a 5. týdnu přichází na řadu přesuny a s celou výbavou nějaký ten kiláček nachodíte. Specialitkou jsou zrychlené přesuny, které jsou naštěstí jen párkrát, ale pokaždé Vás to pořádně oddělá a je úplně jedno, jak moc jste zrovna ve formě. Taktika je taky vcelku náročná, pořád zaklekáváte a přesunujete se přískoky, což po pár hodinách taky začne Vaše tělo pociťovat.

 

Teorie

Na učebně se jede striktně vojensky. Sedíte v blůze a píšete si. Pokud usnete, žvaníte nebo píšete na mobilu (MOBIL MÍT VŮBEC NESMÍTE!), dostanete odměnu. Vyučují se bloky dle Příručky Vojáka, kterou si můžete stáhnout ZDE.

Střelecká je o vlastnostech zbraní a provedení střeleb, taktika o samotném boji, ženijní o minách a zákopech, zdravotní, topografie a spojovací jsou jasné a OPZHN je o plynových maskách a ochraně před jedovatými srandami.

Vyučuje se občas z prezentací a instruktoři diktují, co si přesně máte psát. Otázky jsou možné, ale nečekejte univerzitní typ vzdělání. Pořád je to armáda, jste vojín a máte si jen psát, pak si to zapamatovat a pak to správně provádět v praxi. Ne všichni instruktoři se snaží být opravdoví pedagogové a často jen strojově diktují z papíru. Rozhodně se toho ale za tu dobu spoustu dozvíte.

Je potřeba se naučit základním vojenským mantrám, takže počítejte s tím, že se nazpaměť budete muset nadrčet hodnosti, hlavní funkcionáře akademie, články 26 a 35 ze Zákl. I., bezpečnostní opatření při střelbách, technicko-taktická data většiny zbraní atd. atd. atd. Kdykoliv můžete být z čehokoliv zkoušen, a pokud odpovíte špatně, tak smůla, slíznete odměnu. To se děje hlavně první dva týdny, kdy to velitelé hodně sekají, ale jakmile začnou praktická zaměstnání, tak máte mnohem větší pohodu a raději si napíšete nějaký ten orientační test, než aby Vás instruktoři namáhavě a zdlouhavě přezkušovali po jednom.

Připomínky: Nebyl bych to já, abych trochu nekritizoval. Výuka by mohla trochu lépe pracovat s technikou. Nevím proč je každá prezentace jiná, některé převzaté z jiných kurzů a tady by podle mě měli instruktoři máknout na svých JEDNOTNÝCH materiálech. Zároveň by mohli více zapojit i video a internet a mohli by tak spoustu věcí popisovat na příkladech a ne jen citovat z nějakých předtištěných materiálů. Třeba fungování SA-58 se dá popsat x nicneříkajícími větami, nebo ukázat a popsat na jednom videu během pár minut.

Další věci jsou hodiny, které buď duplikují už probranou látku, nebo obsahují něco, co nejde vyučovat (strážní služba). Instruktorům se do toho nechce, protože ví, že je to nudné a v reálu to třeba i funguje jinak a hodiny se potom tak porůznu zaplácávají.

Zmínil jsem tu strážní službu – to je téma, které si vyžádala KVV, aby záložáci mohli hlídat důležité objekty, jak je jim předurčeno. To je vcelku logické, jelikož to je asi jediné reálné použití současných záloh a nepředpokládám, že by si je někdo risknul poslat přímo do boje. Na strážní službu máte cca 1 celý den v posledním týdnu, kde projdete předpisy a vyzkoušíte si zadržení osob. Nevím proč to je rozvrhnuté tak, že 8hodin opisujete Zákl. 1 a nereálné rozvleklé pasáže o strážích a potom 1hodinu něco zkoušíte. Proč to není naopak, abychom si hlavně vyzkoušeli něco střežit (třeba imaginárního) a u toho si ty důležité předpisy probrali? Přišlo mi to jako ztracený čas (a všem instruktorům nejspíš také) a stejně budu potřebovat v případě nutnosti celou tématiku probrat až na místě. Vyškov se nicméně staví pozitivně k úpravám této oblasti a tak třeba budoucí záložky budou něco aktivně střežit…

 

Praktická zaměstnání

Střelby

Střelby se konají čistě vojensky, nejdříve máte suché nácviky, kde po Vás masivně šlapou, pak si to zkusíte se cvičnou municí a až nakonec se projedete na střelnici a dáte si to s ostrejma. AZ střílí jen z SA-58 v původní verzi s otevřenými mířidly. Střílí se unifikovaná cvičení, která se po zmatcích ustálila na střelbě na plechové panáky – na 100m jednotlivě a na 200m dávkami. Druhou zbraní je číza vz.82. Z té se střílí na terč z 20m. Ochrana sluchu jsou špunty do uší. Z BRENu nebo kulometu si pravděpodobně nestřelíte a granáty taky nejsou v plánu. Tady je potom až na KVV, zda Vás naučí s jinou zbraní, ale to budu řešit až následně.

 

Třetí střelby jsou zároveň těmi posledním, které v záklaďáku jako AZ postoupíte. Zde vznikl značný zmatek, jelikož jsme byli připraveni na střelby dle staré metodiky, kterou nám instruktoři vtloukli do hlavy. Nicméně během úvodního přezkoušení řídícím střeleb nikdo nevyhověl a to především z důvodu, že on čekal znalost metodiky nové. Ačkoli nám bylo vyhrožováno, že kdo nebude vědět, tak nebude ke střelbám připuštěn (a to by tedy neměl být nikdo ), nějak se to zametlo, shrnuli se nám novinky a šlo se střílet. Rozdíl je v tom, že se střílí na větší a menší panáky, střelba na terč se nekoná a z pistole to je jen na 20m. Nic vážného, uvádím jen jako příklad toho, že v armádě má každá malá chyba vcelku velké důsledky, jelikož je přísně dodržováno původní nařízení, za které klikujete jak diví, ale mrknutím oka může být vše jinak a vcelku se nic neděje. Logicky se tedy trochu cítíte ukřivděně. Překousneme a jedeme dál!

 

Byla mlha a tak první grupa mohla střílet jen na 100m, nám se to potom všechno zvedlo a mohli jsme to rozjet dávkami i na 200m. Záhadně jsme střelby všichni splnili a tato část výcviku byla považována za ukončenou. Rozhodně ze mě není nějaký střelec a doufám, že na KVV bude možnost, jak se v této oblasti výrazně zdokonalit. Těch cca 100 ran ve Vyškově je opravdu jen pro ujištění, že trefím stodolu zevnitř a jak stojí v manuálech „mám základy manipulace a práce se zbraní“.

Ze střelnice se někdy pohybujete v rámci topografie po stanovené ose, což je osvěžující, protože jste necháni napospas osudu a velitelé Vás jen zdálky kontrolují. Nicméně jste stále vojáci, jednotka a táhnete za jeden provaz. Stát se může cokoliv a tak někdy i pohodová procházka dokáže překvapit.

 

Taktika

Taktika je o pohybu na bojišti, útočení a bránění. Naučíte se chodit v patrole, držet si 360° obranu, přesunovat se plazením, ve dvojicích přískoky a v celé jednotce buď šachovnicí, nebo zástupem. Zkusíte si i velmi užitečné přesuny loupáním nebo oponou, obchvaty a další spíše jednoduší taktické manévry. Zde rozhodně záleží na zkušenostech instruktorů a na těch našich bylo vidět, že opravdu zkušenosti mají a tato činnost tak patřila k tomu nejlepšímu, co jsem se během výcviku naučil.

Vše se dělá na velkém poli, a ačkoli mě to bavilo, tak je to fyzicky dost náročné. Zaklekáváte, taháte s sebou pořád zbraň, a pokud je mokro (jakože bylo:D ), tak si dost užijete v promočených maskáčích na studeném větru.

 

Nevýhodou taktiky je studená kuchyně, takže se připravte na zmrzlé vepřové ve vlastní šťávě a jiné konzervy, které do sebe budete s úsměvem soukat. K obědu studenka (bageta) v lese na zemi a půlka čety do konce týdne pěkně posmrkává. Je to prostě v tomto směru hodně drsný, tak nepočítejte s nějakými úlevami. Jedinou útěchou Vám může být, že ve velké polní máte druhé maskáče a můžete se na baráku převléct.

 

Od druhé půlky výcviku je taktika převažujícím zaměstnáním. Činnost vojáka v boji, obraně, útoku, přesuny atd. si vyzkoušíte na taktickém cvičišti. Vykopete si okop pro ležícího střelce a dokonce si i se cvičnou municí vyzkoušíte, jak by celá činnost vypadala, když neslyšíte na 10m vůbec nic a musíte s kolegy dobře a nahlas komunikovat. I bez hrabání jde o namáhavou činnost, kdy neustále zaleháváte a přískoky se přesouváte.

 

Pokud se budete někdy maskovat, tak se radši připojte k někomu, kdo umí trochu malovat a je alespoň malinko zručný, jinak z Vás kluci udělají krásně hnědou margotku

 

CQB

Jedna dvouhodinovka je v posledním týdnu věnována i boji v zastavěných oblastech. Jedná se spíše o výsměch vývoji na světových bojištích, kdy rychle se pohybující jednotky už dávno převážily nad frontálním typem války. Zkusili jste si vést boj ze zákopu, v lese a na poli v dotaci x desítek hodin, ale na to, co se reálně děje a co byste mohli využít, máte 45minut na učebně a 1,5hodiny na cvičišti (kde je zahrnut i 40 minutový přesun). Nechápu, proč se tomuto zaměstnání nedalo víc času z často naprosto zbytečných záloh velitele, kde jsme po osmé čistili zbraně, ze kterých se mezitím ani nevystřelilo.

Připomínky: Toto je společně se strážní službou nejslabší místo výcviku. Podle mě je zde výcvik lehce mimo mísu a zcela evidentně zde armáda opomíná vývoj posledních let. Těžko říct, zda budou cvičení pod KVV jiná a zda to bude směřovat do použitelnějších kolejí, ale koncepce Vyškova je možná dobrým startem u armády, ale obecně bych si přál, aby armáda dokázala pružněji reagovat na současný vývoj boje. Můj osobní názor je, že AZ mohou být nasazeny i v zastavěné oblasti, což bylo rozhodně zanedbáno.

Je sice pravda, že AZ pod KVV jsou předurčeny k obranné činnosti a zákopy by tak z výcviku mizet neměly, ale bylo evidentní, že někteří z instruktorů by chtěli zastavěné oblasti dát víc a domluvili nám alespoň jednu hodinku navíc, nicméně to rozhodně nestačilo. Celkově byli instruktoři svázáni rozvrhem, podle kterého se jelo a modifikace nebyly možné. Navrhoval bych tedy více svobody v rozhodování instruktorů nebo upravení rozvrhu.

Dále mi moc nesedělo, že nás instruktoři museli „metodiku“ naučit, ale druhým dechem dodávali, jak to funguje v reálu, za což jim mnohokrát děkuji. Otázka je, proč učit něco, co všichni dělají jinak?

Vysvětlení AČR: „Z pohledu taktiky, která se cvičí u vojsk, je tato oblast zahrnována do oblasti jiných taktických činností, které každý útvar cvičí trochu jinak. Nelze tak najít jednotnou formu výcviku této problematiky a tak ji nelze zařadit jako téma výcviku taktické přípravy. V opačném případě by mohlo dojít k větší škodě než užitku.„

 

Odměny, Dril, Buzerace

Ano, i toto si v Základní Přípravě užijete. Opakujete věci tisíckrát, jste nuceni dělat věci, které nechcete, věci, u kterých nevíte, k čemu slouží, a věci, které slouží jen k zabití času. Nicméně je potřeba vypnout, přežít to a soustředit se na plnění rozkazů a povelů. Je těžké to překousnout, ale nikdo Vás neponižuje, ani jsem nepostřehl, že by instruktoři někomu výslovně nadávali (mimochodem, pokud by to dělali, je to klasifikováno jako trestný čin se sazbou až 1 rok). Ano, je to drsné, „kun*a sem, kun*a tam“, ale pokud makáte, tak se po Vás vyloženě nikdo nevozí. Na šikanu není čas, takže nějaký mazácký a bažantský věci se nekonají. Přeci jen máte pouze 6 týdnů na to, stát se vojákem.

Nemám rád tresty, kdy musíte dvacetkrát opisovat hodnosti, nebo padesátkrát větu: „Nebudu při výuce spát bez dovolení velitele“. Je to otravné, není to úplně důstojné a okamžitě bych tyto tresty zrušil. Nicméně to beru jako součást armády a jejího stylu fungování. Je na Vás, zda to je překážka, kvůli které to vzdáte, nebo se kousnete a nějak to provedete. Odejít můžete kdykoliv, to je Vám ostatně často připomínáno. Pokud něco nesplníte, brzdíte ostatní, neumíte zadané věci, tak si na Vás instruktoři pochutnají a sdělí Vám, že na to nemáte a že byste měli možná popřemýšlet o ukončení. Nikoho ale násilím nevyhodili, což je možná v pár případech na škodu.

Další pakárny, které jsou klasicky vojenské, si užijete také. Hráli jsme třeba „barevnou hudbu“ neboli „barvičky“. Pro neznalé: jde o to, že musíte nastoupit v různých kombinacích oblečení (vz.95, sportovní, zimní, velká polní, malá polní, …) a na vše máte časový limit. Pokud splníte, limit se zkrátí, pokud nesplníte, jde se cvičit. Hrajete i další podobné hry na tento způsob, u kterých nemůžete vyhrát a jste zcela odkázáni na „zlovůli“ velitele. Podle mě to k vojně patří, sice nevím, k čemu to je dobré, ale až jednou budu dětem vyprávět o vojně, tak budu moc přihodit i podobné perly.

Nemůžu říct, že by Vás ale instruktoři nechválili. Pokud jste dobří, nemají problém to říct. Podporují dobré výkony, a ačkoli si nikdo na zadek z vyleštěných kanad nesedne, tak Vás minimálně nenutí si je ještě 3x přeleštit, protože jste měli povolený pásek a šel třikrát otočit. Místy se instruktoři i přesunou z role velitele do více osobního postoje a mluví s Vámi jako s lidmi, ne jako s vojíny. Nikdy nevím, jak se v takových případech chovat, ale je docela fajn vědět, že i váš velitel je jen člověk a rád si udělá z normálních věcí legraci. Nicméně umí mrknutím oka přepnout zpět a začít Vám zatápět, tak nesmíte usnout na vavřínech.

 

Co opravdu oceňuji je, že instruktoři respektují Vaše soukromí na pokoji a pokud tedy máte volno, tak za Vámi nechodí a nebuzerují Vás. Taky se nekonaly žádné noční bojové poplachy, což je opravdu dobře, protože podle mě není možné intenzivní výcvik úspěšně kombinovat s další spánkovou deprivací tak, aby se vojáci něčemu naučili.

 

Vybavení

Toto je kapitola sama o sobě. Vyfasujete stálé vybavení od AČR, které si potom necháte po dobu služby v AZ. Jedná se o jedny maskáče, sportovní soupravu, ponožky, trika, thermo prádlo, zimní kanady 2000, dvoje membránové kanady 2011 (pro některé jen letní 2000), zimní kabáty a doplňky. Většina věcí je podle mě kvalitou dostačující, překvapením jsou potom dvoje Gore-texové kanady, které profíci nemohou téměř sehnat.

 

Druhá část vybavení je Vám propůjčena akademií na dobu výcviku. My jsme dostali malou a velkou polní s řemením, plynovou masku, spacáky, pončo, plechovou helmu, lopatku, plechovou čutoru (to byl trochu oříšek, protože první dva týdny vůbec nebyly) a taktickou slaňovací vestu. Tyto věci jsou často snad ještě z dob ČSLA a je to na nich dost vidět. Profíci mohli mít normální batohy, ale i některé jejich čety byly nuceny sáhnout po těchto archiváliích.

Konkrétně plechová helma, velká a malá polní, spacák, lopatka, masky OM10-M a JP-75 patří snad k tomu nejstaršímu, co naše armáda používá. Vím, že se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, ale nechápu, proč musím tahat velkou polní bez bederního pásu, když 21. století jasně dokázalo, že batohy s bederákem jsou prostě lepší. Každopádně je vše v souladu s výstrojní normou pro AZ. No armáda… Každopádně mám dobrý pocit, že do malé polní dokážu napěchovat tenisky velikosti 10 ½ a celou sportovní soupravu s náhradním termo prádlem a ponožkami.

 

Byl jsem opravdu rád za taktickou vestu, která byla asi nejlepším kusem vybavení, co jsme dostali a nemuseli jsme tak přinejmenším tahat zásobníky ke kose v té prehistorické sumce na opasku. Je škoda, že nám vesta nezůstala a doufám, že i mimo výcvik na cvičeních s KVV budou vesty k dispozici.

Co nefasujete a musíte si zakoupit, je čištění na kanady (krém, mazáček, hrubý kartáč, jemný kartáč), topografické pravítko (můžete koupit za 30,- Kč na místě), černé lepicí pásky (elektrikářská, duct tape, …), pracovní rukavice a doporučí Vám i vlastní olej na čištění zbraní (obvykle je ale k dispozici nějaký záhadný erár). Dále si sežeňte toaleťák (v celém areálu kasáren je o něj nouze), čelovku ideálně s červeným filtrem, plastovou čutoru (ty plechové staleté moc netěsní) a paracord (5+ metrů). Toto se dozvídáme v průběhu a zároveň by se mělo do budoucna třeba čištění na boty fasovat, takže to nemusíte nakupovat před kurzem, ale mentálně se na to připravte.

 

V příštím článku rozebereme komplexní polní výcvik, závěrečné zkoušky a přidáme několik velmi užitečných rad a doporučení pro všechny zájemce o Aktivní Zálohy.

Pokračování najdete zde:
Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 3. – Komplexní polní výcvik a závěrečná zkouška.
 

Pro PostApo.cz sepsal Matyáš Vejskal.

Zdroj fotografií:

Web ARMY.cz, VeV-VA Vyškov a autor.