Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 3. – Komplexní polní výcvik a závěrečná zkouška

Prozatím poslední díl seriálu o AZ AČR. První dva díly najdete zde: DÍL 1, DÍL 2.

 

Komplexní polní výcvik

Začátek 4. týdne Vás vyšle na misi do divočiny. Sbalíte si hezky pěkně velkou polní, s 3-dílným záklaďáckým spacákem a věcmi na dva dny v lese (provaz, čelovka, převlečení, nůž, …) a samozřejmě nezbytné 3 litry vody, které „nikdo ale pít nebudete“ :D . Ráno se sbalíte, nasnídáte, vyberete kvéry ze zbrojáku a hurá na dobrodružství.

 

Celé to začne takovou efektní seancí na Kozí Hůrce, kde je pro Vás připravena ohňová dráha. Pokud jste až doteď podceňovali těsnost své masky OM10-M, okamžitě zaplakáte (doslova). Jde o krátkou dráhu přes budovy, tunely a jiné překážky, kterou jdete takticky v týmu, kryjete se a po několika nácvicích si to dáte naostro. Něco je zapáleno a probíháte tak plameny, něco je zadýmeno a potácíte se temnými sklípky s kolegy na zádech a tápete po zdech. Byla to sranda, rychle mi to uteklo, ale uměl bych si představit i víc akce a adrenalinu. Každopádně dobrý start do tohoto náročného dne!

 

Pochodem s celou bagáží se odeberete na místo odpočinku. Naše skupina nevyvinula nijak závratné tempo a s mírným odklonem od hlavní trasy, kde jsme si asi 1,5km zašli, jsme dorazili na místo určení kolem 15.30. Zbývalo nám 1,5h světla na stavbu přístřešku a nevypadalo to příliš jednoduše, jelikož v okolí nebylo mnoho jehličnatého materiálu, ale jen opadané listnáče a sníh. Přístřešek pro dvojici musel být čistě z přírodních materiálů, jen na zem jste mohli natáhnout pončo. Ti chytřejší se zaměřili na izolaci od země a střeše moc nedali, druzí potom postavili pěknou konstrukci a na zemi nechali jen odhrabanou hlínu. Nakonec to bylo asi jedno, ale k tomu až za chvíli.

 

U stavění přístřešku jsme si i připravovali věci na oheň, jelikož k večeři bylo kuře – podávané syrové – a příprava byla zcela v naší režii. Po krátké procházce na daný grid pro chléb, jsme dostali dvě sirky na rozdělání ohně. Mně osobně bohatě stačila jedna, ale další dvojice s rozděláním ohně zápasili ještě několik hodin (po vyčerpání sirek dostali křesadlo). Kuře jsme nakrájeli do vody a udělali si výživnou polévku, zbytek potom opékali nad plamínky. Kaplanka se s námi podělila i o sůl, tak to bylo opravdu dobré. Kolem deváté, když už jsme byli po jídle a jen akumulovali teplo, jsme zjistili, že jsme si oheň rozdělali na zahrabané hromádce munice, která se čas od času žárem aktivovala a začala s krásným třesknutím rozhazovat žhavé uhlíky v okruhu 10m. Taktickým ústupem jsme nechali náš ohýnek napospas osudu a šli se připojit k jiné skupině.

 

V 11 se potom velel konec ohňů a světelná kázeň. Rozdělili jsme si hlídky a šli „spát“. Spacák hřál asi tak, jako kdybyste si do igelitového pytle dali deku a čekali, že vás to zahřeje. Celou noc jsem klepal kosu, nohy si hřál čutorou se zbytky vlažného čaje a odpočítával každou minutu do hlídky, abych se mohl zahřát pohybem. Ráno vydatně sněžilo a já jsem byl překvapivě odpočatý, takže jsem mohl normálně fungovat při dopoledním dovádění – pokládka bakelitových min, odsun raněných v 10cm sněhu, spojovací atd.

 

Page 1 of 4 | Next page