Přežití a obrana města během občanských nepokojů – 1. díl

Úno 19, 2014

Sledujeme dění na Ukrajině a říkáme si, že to snad není možné. Bohužel je. Občanské nepokoje, rabování, loupežné akce a znásilnění. Je jen otázkou času, kdy se to stane i v ČR. Někdo je na takovou událost připraven již teď, pro ty ostatní je tu článek psychologa z Kyrgyzstánu, který během revolucí v letech 2005 a 2010 osobně zasahoval proti rabujícímu davu a na základě svých zkušeností sepsal tento rozsáhlý manuál.

 

 

Úvod

Tyto rady jsou určeny obyčejným lidem, kteří se shodou náhod ocitli uprostřed nepokojů, rabování a loupeží. Vycházím z osobních zkušeností získaných během dvou podobných situací z roku 2005 a 2010 ve městě Biškek (hlavní město Kyrgyzstánu). Nehledě na pětiletý odstup se nepokoje v obou případech odehrávaly dle podobného scénáře. Avšak v roce 2010, díky zkušenostem z první akce, byly škody podstatně nižší.

Cílem těchto rad je zajištění osobní i kolektivní bezpečnosti pro všechny ctihodné občany. V okamžiku, kdy pořádkové složky nemohou či nechtějí zajistit pořádek, nezbývá nám nic jiného, než se postarat sami o sebe.

V textu se používá pojem „marodér“ ve významu „loupežník, zloděj, ničitel“. Je tomu tak z důvodu dlouholetého používání pojmu „marodér“ v tomto významu nejen v Kyrgyzstánu, ale i v mluvené ruštině obecně.

 

Základní principy

Zaprvé. Banalita, avšak velmi důležitá – zachovejte klid. Není potřeba okamžitě cpát rodinu do auta a mizet v dáli. Jednak se nemusíte proplést sítí ulic plných naštvaných lidí, jednak (jak se ukázalo v praxi) sousední státy velice rychle uzavírají své hranice. A také dům či byt, opuštěný svými majiteli, bude vyrabován s mnohem větší pravděpodobností. Dokonce se o to možná postarají vaši sousedi. Neutíkejte, ale braňte se! Zkušeností obyčejných Biškečanů ukazují, že se dá vyváznout i celkem bez větších škrábanců.

Zadruhé. Jedinec nic nezmůže. Mnozí zůstávají doma a chtějí „bránit rodinu a majetek“. Větší hloupost si lze představit jen stěží. Nečekejte pár náhodných „kolemjdoucích“, které jednoduše přeperete. Marodéři operují ve skupinách deseti a více lidí, takové množství nezvládnete. Jedinec nehraje při obraně žádnou roli. Organizovaná družina je ale něco jiného. Pár desítek dobře organizovaných a řízených chlapů dokáže rozehnat i mnohem větší stádo. Doma na gauči své rodině nepomůžete ničím. Kdežto družina je schopná reagovat na situace po celém sídlišti.

Zatřetí. Nečekejte, že vás někdo bude nahánět a organizovat. Nedívejte se na sousedy s myšlenkou „Pokud oni půjdou, tak se také přidám“. V tu samou chvíli si oni myslí totéž. Někdo musí začít, jít příkladem. Pokud se nenašel nikdo jiný, udělejte to vy. I špatná organizace je lepší, než žádná. Neřešte, zda vás budou poslouchat, v takových situacích jsou lidé ochotní poslouchat kohokoli, kdo nabídne nějaké řešení. Nemyslete si, že připojení do družiny vás automaticky směřuje do největšího pekla. Valná část obránců se nikdy nezúčastní aktivních bojů. Ve většině případů pro odstrašení loupežných skupin bohatě stačí samotná existence organizovaného odporu.

 

Přípravná fáze

Jste občan naprosto obyčejného, relativně velkého města. Chodíte do práce/školy, vlastníte dům/byt a žijete si svůj spokojený život. A je velmi pravděpodobné, že to tak i zůstane. Ale i přesto byste měli sestavit alespoň základní plán pro případ uličních nepokojů a rabování. Berte to stejně samozřejmě jako sebeobranné prostředky. V jejich případě také doufáme, že je nikdy nepoužijeme, ale pokud se něco semele, je lepší je mít po ruce. Už samotná vaše připravenost k takovému scénáři spolehlivě ochrání vás i vaše blízké. Zkuste si položit otázku, co budete bránit ze všeho nejdříve? Svoji práci (obchodní centra a kanceláře nadnárodních společností se obvykle vykrádají v první řadě), svůj domov (obzvlášť aktuální to bývá při nacionalistických konfliktech), nebo svoji, pardon, prdel?

Ať je to jakkoli, stále nejlepším řešením bude aktivní kolektivní sebeobrana.

 

 

Jak rozpoznat hrozbu? 

Pouliční nepokoje a rabování se dá přirovnat k příchodu zimy v prosinci. Pro silničáře to je vždy NÁHLÉ A NEČEKANÉ, ale obyčejný, zdravě uvažující člověk to dokáže odhadnout předem.

 

Základní podmínky pro vypuknutí masových nepokojů.

1. Velký a agresivní dav. I když to ze začátku bude „mírná demonstrace”, stačí jediná jiskra a oheň bude na střeše.

2. Absence pevné organizace a řádu, existence více lídrů, či jejích agresivní nálada.

3. Demoralizace bezpečnostních složek státu.

 

Základní faktory zvyšující možnost masových nepokojů.

1. Vítězství davu – obsazení budov, úspěšný státní převrat, odražení snah policie o uklidnění situace.

2. Velký počet lidí, pocházejících z jiných měst, výskyt bezdomovců a jiných zástupců „proletariátu” v davu.

3. Existence ghett a podobných sídlišť ve městě.

 

Pokud jste svědky výskytu těchto faktorů, nedoufejte, že „to bude v klidu”. A je jedno, zda dav bude směřován ke konkrétním útokům konkrétními lidmi, nebo ne. Je jedno, kolik je lidí v davu, zda tisíc nebo dvacet tisíc.

Jako ukázala už Moskva v roce 1812, město obsazené agresivním davem, opojeným vítězstvím, složeným z málo vzdělaných vesničanů, bude téměř jistě vyloupeno. Zvlášť pokud policie není schopná jakkoli reagovat.

 

Rady:

1. Zajímejte se o politiku alespoň na lokální úrovni. Obvykle se dá najít dost signálů na to, aby se vyvodil správný závěr. Pamatujte na Murphyho zákon – pokud se může stát něco špatného, stane se to stoprocentně.

2. Dav se nevytváří sám o sobě. Aby se shromáždilo alespoň tisíc lidí, musí se svolávat předem. Používají se veřejné sdělovací prostředky, městské portály a fóra, blogy a sociální sítě. Pokud nebudete slepí a hluší, získáte dostatek informací včas. V dnešní době informační blokáda opravdu nehrozí.

3. Nebojte se zveličit nebezpečí. Daleko horší je jeho přehlížení a zlehčování. Na druhou stranu panikařit je také zbytečné, proto se snažte ověřovat všechny fámy, co se k vám donesou. Pokud na místním fóru píšou, že ve městě jsou desítky tanků, nemusíte se ihned schovávat ve sklepě. Nejdříve se alespoň podívejte z okna. Je velmi pravděpodobné, že někdo z místních obyvatel bude šířit poplašné fámy. Ale zároveň je potřeba mít na paměti to, že není kouře bez ohně.

 

Osobní zkušenosti:

Březen 2005, Kyrgyzstán.

Protestní akce, zorganizovaná opozicí po zveřejnění výsledků parlamentních voleb, nabírá na síle.

V některých regionech se obsazují administrativní budovy a radnice. Blokuje se letiště.

Málo signálů?

23. března. Biškek. Malá demonstrace na náměstí byla rozehnána. Na druhý den slibuje opozice shromáždění desítek tisíc lidí na ulicích.

24. března, ráno. Kolony lidí proudí směrem od periférií do centra, k Bílému domu. Celkový počet demonstrantů se odhaduje na 10 tisíc lidí. Po nějaké době troskotá pokus policie o rozehnání. Příslušníci policie utíkají. Bílý dům je obsazen. Nyní je jasné, že vyhnout se loupežím a násilnostem již nebude možné.

Tehdy to dopadlo takto:

 

6. duben 2010. Kyrgyzstán.

Protestní akce, vyvolaná zatčením aktivisty opoziční politické strany, v jednom z regionů nabírá na síle. Davu se povedlo obsadit budovu místní správy. Na další den, 7. dubna, se svolávají demonstrace ve všech regionech, včetně hlavního města.

Na základě těchto informací, a také v důsledku pochopení celé situace (hodně občanů bylo nespokojeno se současnou vládou) jsme odhadli, že je nyní velmi vysoké riziko výskytu masových nepokojů.

7. duben, cca 11 hodin dopoledne. Pokusy o rozehnání davu ztroskotaly, policisté se rozutekli a zanechali po sobě osobní zbraně. Ozbrojený dav míří k Bílému domu.

Věřili byste v takovém případě v nenásilné ukončení nepokojů?

 

 

Obě tyto události (v roce 2005 a 2010) se odehrávaly minimálně 2-3 hodiny před začátkem masových nepokojů a loupeží. A mnozí skutečně do poslední chvíle odmítali uvěřit, že dojde k něčemu špatnému. Sníh v prosinci opravdu dokáže zaskočit.

 

Co dělat v případě, že očekáváte občanské nepokoje?

1. Dokud jsou otevřeny obchody, udělejte si zásoby. Nemusíte vykupovat celé tuny potravin, bohatě stačí zásoby na 2-3 dny, maximálně na týden. Potom se situace buď to uklidní, nebo budete muset utíkat pryč. Každopádně velké zásoby budou spíše na obtíž.

2. Spojení. Jak se ukázalo v praxi, mobilní spojení a internet v první chvíli kolabují kvůli přetížení, ale pak se znovu rozebíhají a fungují bez potíží. Absence informací a neověřené fámy (v 99% případů hodně zveličené) velice snadno vedou k panice. Proto je důležité nabít si kredit či se přesvědčit o zaplaceném paušálu, později k tomu nemusí být příležitost. Dobijte baterie mobilních telefonů a notebooků. Pokud plánujete zůstávat ve střežené budově, vezměte si s sebou nabíječky.

3. Snažte se dovolat svým příbuzným a přátelům (rada – pokud to bude možné, využívejte pevné linky, je u nich daleko větší šance, že budou stále v provozu) a přesvědčte se, že jsou mimo ohrožení. Žádné „půjdu to tam omrknout“, to je smrtelně nebezpečné. Během nepokojů v dubnu 2010 byl znám minimálně jeden případ, kdy došlo k vraždě člověka, který natáčel na svůj mobilní telefon útok na státní budovu. Ženy a děti nesmí ven!

 

Co dělat v případě, kdy je jasné, že se nepodaří vyhnout se nepokojům.

Ještě máte zhruba pár hodin, než se setmí a dav začne šílet.

1. Volba místa. Kde a co budete bránit? Pokud je to místo hodně vzdáleno od vašeho současného pobytu, jak se tam dostanete? Počítejte s tím, že MHD nejspíše nebude v provozu a soukromí taxikáři budou požadovat násobky obvyklých částek. V případě, že máte auto, snažte se vyhnout epicentru událostí. Klidně objeďte celé město, ale zůstaňte stranou. Dav je schopen pohybovat se velkou rychlostí, proto se hravě může stát, že budete mít problém dojet i do „vedlejší ulice, skoro za rohem”. Pokud jste se dostali do davu, snažte se ho protrhnout. Křičte, nadávejte, trubte, ale v žádném případě nezastavujte. Byť pomalu, ale i přesto se pohybujte skrze dav až na volné místo.

2. Auto schovejte na bezpečném místě. Veřejná parkoviště, i ta hlídaná, nejsou řešením. Podrobněji o autech budu povídat v dodatku 1.

3. Každý člen rodiny musí být poučen. Povězte všem, co máte v plánu. Uklidněte je. Muži budou mít na starosti obranu, ženy jim budou dodávat teplé jídlo a čerstvé informace. Podrobněji o ženách povím v dodatku 2.

4. Zvolte správné oblečení. Raději se oblékněte tepleji, i když venku není až tak velká zima. I v letních měsících bývají teploty velmi nízké. Oblečení a obuv musí být pohodlné. Pořiďte si návleky na rukávy. Usnadní vám odlišení od marodérů. Vezměte jich větší zásobu, určitě to někdo bude postrádat. Obvykle se používají pruhy červené či bílé látky (ta je dobře rozeznatelná v noci), nošené na pravé ruce. Nabijte si baterii u mobilu, pokud jste tak již neučinili. Doporučuji vzít si teplou čepici. Nejen dobře zahřeje během chladné noci, ale také alespoň trochu ochrání hlavu před údery tyčí či letícími kameny.

5. Vybavení. Nutné: mobil, trocha jídla (stačí třeba čokoládová tyčinka s oříšky či müsli), návlek na rukáv, doklady. Doporučené: Svítilna, obvaz, zaškrcovadlo, trocha peněz. Neberte žádnou tašku či batoh, pouze to, co můžete umístit do kapes.

6. Zbraně. To nechám zcela na vás. Základní princip zůstává neměnný: Pokud jste vytáhli zbraň, použijte ji. Ať už se jedná o loveckou pušku (střílejte do vzduchu) či plynovou pistoli (alespoň první výstřel opět do vzduchu). Jen počítejte s tím, že použití jakékoli zbraně (i kdyby to byla jen pálka či obušek) automaticky znamená jediné – jen tak vás nenechají. Pokud se vám nepodaří rozehnat útočníky, budete surově zmlácení. Pokud zbraň nepoužijete, nejspíše vás nechají být. Marodéry nezajímáte vy, ale objekt, který chráníte.

7. Uložte si do mobilu všechna potenciálně potřebná čísla (mohou to být kontakty na oddělení policie, místní nemocnice, velitele hasičů, vedoucí jiných družin apod.)

8. Pokud se hlásíte do již zformované družiny, nebo se přidáváte k obráncům konkrétní budovy, zbývá už jen políbit manželku, rozloučit se s příbuzenstvem a vyrazit. V případě, že se žádná organizovaná skupina odporu nevytvořila, budete se muset o to postarat vy sám. Jak na to si řekneme později. Nejdříve trocha teorie.

 

Vaši nepřátelé

Složení nepřátelských skupin dost závisí na okolnostech. Nejčastěji se podobné skupiny skládají z jádra (původní dav, ať už jako celek, nebo rozdrobený na menší skupiny) a těch, kdo se snaží využít situaci ve svůj prospěch (většinou místní obyvatelstvo zlákané možností tiše získat nějaké ty hmotné statky). „Prospěchářů“ může být daleko víc než účastníků jádra, závisí to na aktivitě policejních složek, dostupnosti velkých obchodů a jiných lákadel apod.

 

 

Mám-li popsat konkrétní podobu vašeho nepřítele, bude to mladý kluk, ve věku cca 13-20 let, dost možná pocházející z nějakého menšího města či vesnice v okolí. Sám se nepohybuje, většinou se tvoří skupiny 5-10 lidí. V případě nalezení vhodného objektu k rabování se takových skupin během chvíle stáhne na místo hned několik a vznikne tak celkem značná hrozba.

Jsou vesměs neorganizovaní a bázliví, avšak v davu pocit strachu rychle ztrácí. Vlivem adrenalinu nemusí cítit bolest. Jako zbraně jim slouží kameny, dlažební kostky, zápalné lahve, tyče či baseballové pálky.

Za své cíle obvykle volí obchodní centra, tržiště, administrativní budovy apod. Na soukromé byty obvykle neutočí, ve městě se dají najit zajímavější cíle.

Cíle se vybírají předem. Jakmile se setmí, skupinky marodérů se objevují u každého „lákavého“ objektu. Provádí se základní průzkum. Zkoumá se kvalita mříží a dveří, počet hlídačů, stav bezpečnostních prvků atd. Pokud se cíl ukáže jako příliš tvrdý oříšek, mohou ho nechat být (pokud se v okolí nachází něco dostupnějšího, samozřejmě).  Neplatí to ale pro nákupní centra, ta jsou až příliš lákavou kořistí.

Jestliže se útok povede (jsou rozbity vitríny, marodéři se dostali dovnitř), dav velmi rychle nabobtná, přispěchají ženy, děti, dokonce i důchodci. Divili byste se, kolik je kolem vás potencionálních loupežníků. Během jedné až dvou hodin stihnou vynést veškeré cennosti. Uvnitř ničí vše v dosahu, často zakládají požáry. Jak ukazuje praxe, pokud se útočnici dostali dovnitř, nemáte již téměř žádnou šanci budovu ochránit. Nepoměr sil najednou bude příliš velký. Cílem obránců tedy musí být zamezení jakémukoli průniku.

 

Po prvním úspěchu se loupežníci snaží schovat svojí kořist doma či v nějakém spolehlivém úkrytu. Z toho lze vypozorovat rozdíl mezi marodéry místními a těmi, kdo přijel z okolních měst. Ti první se zaměřují hlavně na drahé věci velkého objemu, v první řadě elektroniku a bílé zboží. Ti druzí preferují spíše oblečení, obuv, drobné cennosti a šperky. Často útočí na konkurenční skupiny ve snaze zmocnit se lákavého lupu. Pokud vaše družina hlídkuje na sídlišti, jistě uvidíte, jak se domů vrací skupiny místních, odnášejících svojí kořist. Měli byste (opravdu měli) je zastavovat, zabavovat odcizené a „manuálně vychovávat“. Třeba už pak nebudou mít náladu na opakování.

Jen buďte opatrní, mohou se vrátit s posilou. Samozřejmě pokud je vaše družina relativně velká a dobře organizovaná, raději se stáhnou.

 

DŮLEŽITÁ POZNÁMKA: Kromě marodérů se začnou konečně „probírat“ i drobní podnikatele, kteří do poslední chvíle věřili, že se nic špatného nestane. Budou se snažit zachránit a odvézt zboží ze svých obchůdků a trafik. Proto dřív, než někoho zpacifikujete a zabavíte zboží, zeptejte se na původ věcí a ověřte totožnost. Není na škodu také celý postup zdokumentovat – nafotit, nebo natočit na kameru. Možná tak předejdete zbytečným starostem do budoucna, či pomůžete usvědčit zloděje.

 

 

Počítejte s tím, že po prvních úspěšných útocích dav zdvojnásobí, až ztrojnásobí svou velikost. Touha po zisku zažene strach i u těch, kdo zatím zůstával doma a sledoval dění z okna. A pak se rozpoutá inferno. Budou se snažit dostat kamkoli včetně menších obchodů a kancelářských budov. Centrum města bývá obvykle zničené a vyrabované daleko víc, než periferie. Tyto loupežné akce vrcholí kolem půlnoci až druhé hodiny ranní. Poté aktivita klesá a brzo ráno na „bojišti“ zůstávají pouze mrchožrouti, co se snaží nalézt alespoň něco cenného. Občas s sebou tupě táhnou i reklamní stojany, plastové židle a slunečníky či propagační tabule. Pamatujte, pokud se marodéři během uplynulé noci nesetkali s velkým odporem, další noc bude situace úplně stejná.

 

Obrana nákupních center a administrativních budov

Jak jsem již řekl, tyto objekty budou na seznamu hlavních cílů. Dokonce se dá sestavit i jakýsi pořadník – na prvním místě jsou obchody s oblečením, prodejny výpočetní techniky, elektroniky a bílého zboží. To však neznamená, že pokud obchodujete s krmivy či nářadím, jste z obliga. Když se rabuje, “krysy” odnáší všechno, dokonce vám klidně vytrhnou i zásuvky ze zdí.

Pojďme si to představit. Máme tu velký, agresivně naladěný dav, ozbrojený pálkami a kameny, policie nikde, k nepokojům a výtržnostem dojde stoprocentně a do setmění (tzn. do startu celého toho šílenství) zbývá ještě pár relativně klidných hodin. Jak můžete ubránit své nákupní centrum, obchod či kancelář?

1. Máte-li možnost, odvezte veškeré zboží a elektroniku. Pokud to z nějakého důvodu nemůžete provést, dejte vše alespoň pryč z očí. Rozhodně nenechávejte ve výlohách nic, co by nalákalo výtržníky. Zvenčí nesmí být vidět žádné cennosti!

2. V první řadě zvolte mezi sebou „náčelníka“. Ideálně to má být šéf ochranky, či člověk s velitelskou praxí. Úkolem všech ostatních bude plnit jeho rozkazy (pokud budou mít smysl, samozřejmě). Můžete mu radit či dodávat aktuální informace, ale nepřežeňte to. Pokud se vám zdá, že máte dobrý nápad, předložte ho. Bude-li zamítnut, nehádejte se a nesnažte se ho prosadit za každou cenu. Týmová práce je v tuto chvíli daleko důležitější, než všechny ostatní rady, co vám popisuji dále.

3. Důkladně promyslete svůj stav. Kolik skleněných oken a vitrín bez mříží a bezpečnostní fólie se nachází v přízemí? Jaké máte dveře? Princip je jednoduchý. Vše, co může být rozbito, bude rozbito. Vše, co se dá utrhnout, bude utrženo. Vše, co se dá zničit, bude zničeno. Nepůjdou po vás tupí „zombíci“, ale inteligentní soupeři. Jsou-li v budově únikové východy, počítejte s tím, že zkusí prolézt i tudy.

4. Pokud pro vás kameny nepředstavují hrozbu (na všech oknech máte mříže či bezpečnostní fólie), je lepší bránit se uvnitř. V opačném případě vám nezbývá, než vytvořit živý štít venku. V roce 2005 bylo takto uhlídáno největší nákupní centrum Biškeku. Ochranka a nájemníci celou noc stáli kolem budovy jako živý řetěz.

5. Každopádně ochraňte okna a výlohy. I kdyby nedošlo k pokusům o vyrabování, kameny budou lítat stoprocentně. Použijte cokoli, co máte k dispozici. Kusy dřevotřísky, plechové desky, prostěradla, závěsy, bude se hodit cokoli. Samotná skla polepte lepenkou, dojde-li k zásahu kamenem, neroztříští se a neohrozí tak kolemjdoucí.

6. Rozhodně by mělo dojit k rozdělení rolí mezi všemi obránci. Každý z vás by měl jasně vědět, kde bude stát, co musí dělat, jaké rozkazy může v průběhu potyčky očekávat a kam ustupovat v případě porážky. Pokud takovou instruktáž máte na starosti vy, v žádném případě lidem nelžete. Preferujte pravdu, byť třeba krutou. Nezapomínejte ale i na morální podporu. Ukažte, že jste připraveni na jakékoli zvraty. Lidé v tuto chvíli potřebují člověka, který ví, co dělá a který řekne, co mají dělat ostatní.

7. Krom hlavního nepřítele, marodérů, vás ohrožují také neklid a strach z neznáma. Ve vašem týmu musí být alespoň jeden člověk, který dostane na starost aktualizaci informací. Požádejte své příbuzné o to, aby sledovali televizi, poslouchali rádio, surfovali na internetu (s tím opatrně, najdete zde nejčerstvější, avšak nejméně důvěryhodné informace) a posílali vám reporty formou sms či telefonátů.

 

 

V případě, že bráníte objekt venku:

1. Dobře se najezte a napijte. Odskočte si na WC. Teple se oblékněte. Počítejte s tím nejhorším scénářem, celonoční hlídkou.

2. Nepoužívejte zbraně, pokud nejste na 100% přesvědčeni, že útočníky porazíte. I kdyby vás bylo sto, proti několikatisícovému davu nezmůžete nic. Nejlepší zbraně pro vás mají být diplomacie a neústupnost.

3. Zvolte svého mluvčího. Pokud nepokoje mají na starosti lidé jiné národnosti, váš mluvčí musí perfektně ovládat jejích jazyk. Zkuste si uvědomit důvod útoku na tento konkrétní objekt. Například: „To vše tady patří tomu vládnoucímu parchantovi, proto mu to musíme vyrabovat”, nebo „Ten obchod patří zasraným *doplňte národnost*, proti kterým dnes protestujeme”. Pokud takový důvod je, máte šanci přesvědčit vůdce davu o omylu z jejich strany.

4. Budou po vás házet kameny a klacky. Budou na váš křičet, strkat a snažit se proklouznout kolem. Nebojte se, držte se a nepouštějte je dál. Upřímně řečeno moc šancí nemáte. Nicméně zkušenosti Biškeanů, kteří takto celou noc úspěšně bránili nákupní centrum proti pěti tisícům markérů, svědčí o tom, že to přece jen lze dokázat.

 

V případě, že bráníte objekt zevnitř:

1. Plechové bezpečnostní žaluzie se dají několika údery nadzvednout a útočníci tak získají možnost pod nimi podlézt. Připravte se.

2. Tvořte barikády! Vedle každého možného „vstupu”. Stoly, židle, lavice, věšáky, použijte vše, co přijde pod ruku.

3. Najděte si vhodné zbraně. Pochopitelně je lepší volit nesmrtící varianty (i kdybyste dostali povolení střílet). Elektrické paralyzéry, obušky, gumové/plastové projektily. Velmi účinné mohou být požární hadice, jen nejdříve ověřte jejich funkčnost a tlak. Proud studené vody dokáže probrat i toho nejagresivnějšího útočníka a nedodává na chuti loupit dál. Také je možné použit hasicí přístroje, nicméně jsem neslyšel o jejich úspěšném využití v podobné situaci.

Doporučuji jakožto psycholog: vydejte každému obránci alespoň nějakou zbraň. I kdyby to byla noha židle či trubka od lešení. Nemusí to použít, ale je to perfektní způsob uklidnit člověka, ztlumit paniku a alespoň trochu dodat na jistotě.

4. Pokud hlídka probíhá víceméně klidně, obránci se uvolňují a polevují v pozornosti. V tomto případě je vhodné nařídit cvičný poplach (ostatně, ten zkuste tak jako tak, pokud bude taková možnost). Procvičte si rychlý přesun na své pozice, přípravu zbraní (například již zmíněné požární hadice), ale také třeba i konkrétní situace, jako třeba průnik skupiny útočníků požárním vchodem apod. Pamatujte, že i když úvodní instruktáž byla sebelepší, vždy se najde někdo, kdo něco nepochopil, neslyšel, nebo popletl. Podobná cvičení umožňují odhalit nedostatky a ověřit si v praxi, jak vlastně funguje váš tým. No a také to má pozitivní vliv na vaši psychiku a zvyšuje to bojovou náladu.

 

 

Jak probíhá samotný útok?

1. Vytváří se jádro davu. Může to být klidně malá skupinka o 5-6 lidech, kteří přijedou autem. Ti začínají svolávat ostatní. Křikem a máváním. Pokud se nikdo neozve a nepřidá se, odchází.

2. Dav roste a nyní čítá několik desítek lidí. Výkřiky a nadávky se stupňují. Ve vzduchu se objevují kameny. I přes to ještě stále máte šanci to ukončit diplomatickou cestou.

3. Pokud se podařilo rozbít výlohy a lze se dostat se dovnitř, dav toho okamžitě využívá. Marodéři obvykle nemají zájem o souboje s ochrankou, jejích cílem je co nejrychlejší získání cenností a následný útěk. Dostanou-li se dovnitř, pravděpodobně to znamená vaši porážku (připomínám, že po prvním úspěchu počet lidí v davu mnohonásobně stoupá). I když samozřejmě to tak nemusí být pokaždé. V dubnu 2010 se obránci obchodního centra Plaza zvládli přeskupit a zahnat marodéry za pomocí paralyzérů a obušků.

4. Pokud se nepodařilo rozbít skla či vytrhnout mříže, útok přechází do další fáze. Útočníci neváhají použít jako beranidla venkovní lavičky či odpadkové koše. Občas dokonce za pomoci aut vytrhávají mříže. V tuto chvíli již nemáte šanci to „ukecat”. Nyní bude fungovat jen aktivní obrana. Stříkejte na marodéry vodu, mlaťte je a (pokud nemáte na výbranou) střílejte nejaktivnější zástupce. Střílet obecně do davu nemá smysl, jen je zbytečně naštvete a vyprovokujete.

 

 

5. V případě, že se úspěšně bráníte a nedaří se vytrhnout mříže či dveře, počet lidí v davu klesne. Bude-li další pokus, závisí na tom, kolik snadných cílů zůstává v okolí a jak moc lákavý je vámi hlídaný objekt. Například v dubnu 2010 obránci obchodního centra Beta Stores-2 museli nepřetržitě čelit útokům cca 5 hodin.

6. Nad ránem davy řídnou a nepokoje postupně přestávají.

 

Zde bych rád udělal pauzu. Ve druhém díle si povíme, jaké jsou typy družin, jak se zakládají a jak i obyčejný smrtelník bez předchozí přípravy může ochránit své blízké a majetek. Dále tam najdete i dodatky, kde si povíme, co s autem a jak ho lze využít pro obranu či útok. A také dojde i na roli žen během občanských nepokojů. Druhý díl najdete ZDE.

Autorem kostry je Alexandr Nakonechny, překlad, doplnění a úpravy obstarávám já, Vladimír Lazarev. Sdílejte tento článek všude, kde to jen půjde. Čím víc lidí si ho přečte, o to nižší škody pak budou, až podobná vlna dorazí i sem. Jen prosím nezapomínejte uvádět zdroj, tedy aktivní odkaz na PostApo.cz.