Seriál o zlatě: Od starověku až do zlatého věku zámořských objevů

Únor 28th, 2017 by admin

Zlato nabývalo na významu za dob Sumerské civilizace, starých Egypťanů, Řeků i Římanů, v dalekých končinách říše Aztéků, Májů a Inků. Své místo si získalo v Číně, Indii, Thajsku, později ve Spojených státech amerických, Africe a Austrálii. Kov si od začátku našel místo v obchodě a v národním hospodářství. Zlato se používalo k výrobě šperků, mincí či předmětů do hrobky. Důležitost a primární význam se během dlouhého období proměňovaly, ale vždy jej společnost chápala jako vzácný kov. A chápat bude i po zániku. V prvním díle našeho nového seriálu se podíváme na historický význam zlata, který nám dá nahlédnout i do jeho možné budoucnosti.

Seriál vzniká ve spolupráci se společností Zlaťáky.cz

Zlato jako cesta k nesmrtelnosti

Na svém významu získalo v období kolem 4000 let př. n. l., kdy z něj národy ve východní Evropě začaly vyrábět šperky. K výrobě šperků jej využívala hojně sumerská civilizace i staří Egypťané, kteří se zlatem pohřbívali faraony. Jedním z prvních panovníků pohřbených se zlatými předměty byl faraon Džer kolem roku 2900 př. n. l. Později byli faraoni mumifikováni a uloženi do zlatých sarkofágů, aby si zachovali nesmrtelnost. Hodnota zlata nabývala na významu a jedním z hlavních těžebních míst se stala Núbie v Egyptě.

Mezi významné nálezy patří hrobka faraona Tutanchomona z období kolem roku 1300 př. n. l., která nebyla vykradena pravděpodobně díky špatné přístupnosti, a také proto, že faraon zemřel nečekaně v devatenácti letech. Jeho hrobka musela být připravena za pouhých devadesát dní. I přesto, že se jednalo o nevýznamný pohřeb, našel roku 1922 Howard Carter doslova a do písmene zlatý důl. Těžko si můžeme po odkrytí Tutanchamonova pokladu představit, jak byly vybaveny zlatem hrobky mocných faraonů a jakým nadbytkem zlata disponovali panovníci v době rozkvětu Egyptské říše.

Posmrtné masky se nalezly i v královských hrobkách v Mezopotámii v oblasti kolem Uru z období 3000 let př. n. l. Naopak v Římské říši nebylo zvykem ukládat šperky do hrobu či hrobek. Dokladem jsou tzv. zákony proti přepychu z 3. až 1. století př. n. l., které odsuzovaly ukládání zlata mezi mrtvé, omezovaly nošení zlata na veřejnosti a jeho držbu.

Pochováváni se zlatými předměty byli Keltové přibližně v období 600 let př. n. l. Dokládají to nové archeologické nálezy nedaleko od místa Heuneburg u jihoněmeckého Herbertingenu.

Využití zlata ve starověku

V Mezopotámii odlévali zlato metodou ztraceného vosku. Tuto techniku používali i ve starém Egyptě, dále uměli rozleptat zlatou fólii do tloušťky tisíciny milimetru a znali pravděpodobně metodu pozlacování. Egypťané vyráběli ze zlata šperky a slévali jej s dalšími kovy tak, aby zlato nalezlo co nejširší využití. V Mezopotámii vyhotovovali ze zlata šperky, spony, náušnice, dekorační předměty, posmrtné masky, amulety a mince. V Řecku se používalo k výrobě pečetí, prstenů a kultovních nádob. V Římě našlo později využití ve šperkařství, při ražbě mincí a v oblasti zubního lékařství.

Zlato jako referenční jednotka

Za dob Sumerů se přepočítávaly ceny komodit na hodnotu zlata, obilí nebo stříbra. Ovšem zlato bylo stále pro obyčejnou směnu drahé a na to, aby se stalo běžným platidlem, muselo spoustu let počkat. Za rozkvětu Babylonie se platilo mědí nebo stříbrem. V této době mince negarantovala státní moc a nemůžeme tedy hovořit o oficiální měně. K ní bylo přistoupeno až později. Cena zlata se měnila ve vztahu ke stříbru a kolísala v období starověku mezi poměrem 1:6 až 1:15. V Egyptě nastala stran oběživa zcela odlišná situace. Zlato se díky dolům v Núbii stalo dostupné a mohlo by být považováno za běžné oběživo, avšak nebylo garantováno státní mocí. Paradoxní situace nastala při ocenění stříbra v období kolem 1500 let př. n. l., které převyšovalo hodnotu zlata.

Zlato jako platidlo

Page 1 of 2 | Next page