Otrava houbami
Jako otrava houbami se označuje otrava vzniklá v důsledku konzumace hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus).
Obecné informace
Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze dlouhodobé zvracení (po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného satana) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití muchomůrky zelené či pavučince plyšového). Obecně je v případě hub velmi těžké specifikovat množství biomasy, která už představuje riziko – obsah jedu totiž zpravidla velice silně kolísá v závislosti na mnoha těžko zjistitelných okolnostech.
Jedovaté houby v Česku
V Česku je sběr hub velice populární a často je minimálně příležitostně praktikován i naprostými amatéry. Vzhledem k tomu, že se na českém území vyskytuje řada velmi nebezpečných druhů hub (naštěstí relativně vzácných), dochází čas od času k smrtelným otravám. Jako nejnebezpečnější se v tomto směru jednoznačně profiluje muchomůrka zelená, považovaná za jednu z nejjedovatějších a nejnebezpečnějších hub světa, a její blízké příbuzné. Kromě nich existují však i další druhy (většinou ovšem vzácnější), jako jsou rozličné pavučince (v čele s pavučincem plyšovým), vláknice (v čele s vláknicí Patouillardovou) a závojenky (v čele se závojenkou olovovou).
Některé jedovaté houby vyvolávají po požití psychotické stavy a halucinace – příkladem může být dobře známá lysohlávka česká. Ty jsou často záměrně sbírány a konzumovány jakožto droga, je nutno si ale uvědomit, že zde hrozí záměna se smrtelně jedovatými čepičatkami nebo předávkování.
Otrav nebo přiotrávení houbami se v Česku objevuje v průměru asi 300 ročně, umírají v průměru asi 1-3 lidé, přičemž v poslední době jsou úmrtí velmi sporadická. Nejčastější jsou otravy muchomůrkou zelenou a muchomůrkou panterovou.
Otravy houbami primárně nejedovatými
Mimo klasických otrav požitím jedovaté houby se může objevit otrava z hub, které primárně jedovaté nejsou, ale přejaly nějakou jedovatou látku z okolí. Tato oblast je velice špatně prozkoumaná, nicméně panuje konsenzus, že sběr a konzumace hub v oblastech, které jsou zamořeny např. těžkými kovy nebo radioaktivním spadem, je zcela nevhodná a nerozumná činnost, a to i v ojedinělých případech (o pravidelnějším sběru a konzumaci nemluvě). Celkově se proto zásadně nedoporučuje sběr na výsypkách a skládkách, v okolí cest s rušnou automobilovou dopravou nebo například na radioaktivních haldách v okolí jáchymovských uranových dolů.
Další možností, jak se „otrávit nejedovatými houbami“ je otrava ze zkažených hub (např. zapařených). Otravu pak způsobuje jed produkovaný mikroorganismy a plísněmi, které se v nevhodně skladovaných houbách a houbovitých pokrmech namnožily. Princip je podobný jak u otravy ze zkaženého masa.
Zásady sběru hub
Zde je několik obecných zásad, které mají člověku zajistit, že se vyhne otravě houbami.
Sbírám pouze houby, které dobře znám.
Pokud nejsem skutečný znalec, vyhýbám se složitým rodům, jako jsou např. pavučince a všemu, kde hrozí riziko záměny.
Při sebemenší pochybnosti nechám houbu být.
Vyhýbám se oblastem, kde by se mohly v houbách koncentrovat nebezpečné kontaminanty (okraje cest s rušnou automobilovou dopravou, skládky, všelijak zamořená území)
Nesbírám příliš staré houby, v nichž už začaly hnilobné procesy. Totéž platí pro houby přemrzlé.
Page 1 of 2 | Next page