Dych sa mu zrýchľoval. Bežal ako o život. Vlastne bežal o holý život. Vysoké topánky pravidelne dupali po asfaltovej ceste. Každú chvíľu sa obzeral, čo ho spomaľovalo. Ruksak čo mal prehodený cez jedno plece odhodil. Nemal tam nič čo by sa oplatilo niesť a teraz každý gram čo niesol na viac ho spomaľoval. Bežal niekoľko dní. Desať...

V texte sa bude vyskytovať hrubý vulgárny jazyk, sexuálne narážky, cynizmus a pokrútené vnímanie medziľudských vzťahov a hodnôt…. Kto je citlivej povahy, nech nečíta …. Je to moja literárna prvotina, takže istý ťažkopádny štýl snáď prepáčite. Si vis pacem, para bellum ….(Zvuk budíka)…. „….Do piče…...

“První znásilnění je blbý”, říká Alice a trochu rozklepaně si připaluje “…ale pak už to jde. Ale když je na tebe jich víc…”. Dolívám jí z poslední láhve whisky a nemám co říct. Padá jí popel. V pětatřiceti by se nikomu neměla tolik třást ruka. “Prý zítra večer půjde na dvě hodiny proud.”, říká moje žena a...

Když se udělalo ticho a příroda se zklidnila, byly večery celkem příjemné. Praskání ohně a falešný tón staré rozladěné kytary vytvářely nádhernou atmosféru. V klidné večery, jako ten dnešní, se osadníci pravidelně sesedávali k ohni a užívali si chvilky odpočinku. Vzduchem zněly písně a hlasy. Během takového večera se dalo...

                Je krásne letné slnečné ráno. Lesom sa pohybuje, pomaly a potichu, prikrčený muž. Snaží sa obchádzať drobné konáre popadané na zem. Každé zapraskanie by mohlo vyzradiť jeho prítomnosť. Žiaľ, nemalo komu. V týchto končinách lesa nebolo už niekoľko rokov živej duše. Pohyboval sa tak so zvyku. Celou...

„Crrrrr!“ ozval se zvuk telefonu. „Crrrr!“ Rozléhal se rozvalinami nepřirozeně hlasitě a desátník Daniel Hrčka si málem nadělal do kalhot bojového overalu, když jej zaslechl. Pokusil se polknout, ale v ústech měl sucho, a ne jen proto, že by filtrventilace overalu vháněla do přilby vzduch vysušený. Sevřel pevněji v rukách směšně...

Klopýtal mrazivou pustinou skrze závoje antracitových vloček. Klopýtal světem, jenž neznal dne. Jenž neznal života. Kolik nás vyrazilo z Fort Knox? Dvacet? Víc? Teď už to nemá význam. Teď jsme dva. Vytí vichřice ohlušovalo. Siréna radiační výstrahy s ní sváděla hrdinný, ale marný boj. A voják oblečený v těžké pěchotní...

Ten podzim roku 2020 se vážně vydařil. Zrovna jsem se vrátil z potápěčského kurzu, který v prostoru zaplaveného Amsterodamu pořádala „První podvodnická společnost Václava Klause“. Nemá to tentokrát nic společného s podvody, jen po roztátí několika ledovců změnil Václav Klaus názor na globální oteplování a vycítil nové...

Spotřebujte do 20.12.2012 – stálo na konzervách, které ukládal do svého nákupního vozíku nevysoký hubený student zrovna ve chvíli, kdy v supermarketu zhaslo osvětlení. „No to snad ne, Deja – vu“, hned si pomyslel. Tenkrát to byl opravdu nepříjemný omyl… Student se jmenoval Honza Černý a byl již dva roky velmi populární osobou...

Január 2013, žijem v nastolenej ilúzii ako každý človek. Vyhliadky do budúcnosti nulové, motivácia do života? Vo svete kde ľudský život nemá hodnotu predsa nemôžem čakať, že sa o mňa niekto postará, všetko je v mojich rukách. Kvôli kritickému zmýšľaniu sa často dostávam do konfliktu s ľahostajným jedincom , ktorému  je to...

Všechno se to stalo v pátek 23. března 2012. Sakra kde jen jsem ten mobil dal! Zrovna teď bych potřeboval udělat fotku.. no to snad není možné.. Na konec světa, nebo zelené mužíčky jsem nikdy nevěřil. To je k zbláznění, ale není pochyb že se něco děje, něco fakt dost divného, co budu dělat? Musím se vrátit, teď když jsem v civilu,...

Píše se rok 2022. Deset let od začátku konce světa. Svět, jaký jsme znali, už není takový, jaký býval. Změnil se. V roce 2012 čítala populace něco málo přes sedm miliard lidí. Do roku 2022, čili do doby, v níž se odehrává tento příběh, zbylo na planetě jen pár milionů lidí. A my se vydáme po stopách jednoho z nich. Stmívalo...

— Úvodní bardovo představení Jednoho dne přišel poeta, a nakoukl do postapo světa, zjistil, že bez nože nemůže, ochránit ani kus své kůže. To co ten muž umí jediné, zdá se být tak příliš nevinné, vetkávat ve verš a říkadla, moudra co dávno by odpadla. Bude-li publikum vážně chtít, nemusí poeta v hlíně tlít, naopak bude...

Z náměstí pochodoval šik vojáků, kolem sta mužů (a žen?), všichni v černém, na obličejích plynové masky, těžké neprodyšné obleky, na hlavách černé barety. Vpředu kráčeli On a Ona, stejně vystrojeni jako ostatní, ale očividně vyšší šarže. Jí záleželo na obnovení míru ve společnosti cestou vyjednávání, On to chápal a...

…Tak jsem zase tady. …Víš, vždy jsem byl špatný člověk. Ani nevím, proč vlastně. Původ mám naprosto perfektní. Do roku 1917 náš rod po několik staletí stal při ruské dynastii. Carští důstojníci, vycvičení zabijáci. Jak bys asi řekl, Bodyguardi. Poslední štít Rodiny. Pak to tam vesele bouchlo, my jsme byli na té špatné straně...