Existence lidstva

Úno 25, 2013

Že pro nás – jako pro lidstvo – jednou VP nastane, je více než jisté. I když nebudu brát v potaz jadernou katastrofu nebo nukleární války, ekonomický či sociální kolaps, nebo jiné příčiny přímo související s lidskou činností. Nechci zde rozebírat důvody, které k němu povedou, chci jenom poukázat, že VP pro lidstvo nastane už jenom z důvodu jeho existence, ze samé podstaty života na Zemi.

Na Zemi dnes existuje kolem 40 milionů rostlinných a živočišných druhů. Odhaduje se, že od doby vzniku života obývalo Zemi na 50 miliard různých druhů! V dnešní době z nich tedy žije jenom asi tisícina – to znamená, že 99,9% druhů vyhynulo… a vymírání dalších druhů samozřejmě pokračuje…. Bylo by naivní si myslet, že jsme natolik vyjímeční, aby se nás to netýkalo. Zákonitosti vývoje platí i pro nás, i když si to nemusíme chtít uvědomovat. Argument, že za veškerými vymřenými druhy je jeden meteorit, je zcela nesprávný. K hromadnému vymírání zde došlo mnohokrát – nemluvím o „Velké pětce“ – obecně známé vymírání mezi Ordovikem a Silurem, na konci Devonu, mezi Permem a Triasem, na konci Triasu a nejprofláklejší apokalypsu na konci Křídy. Hromadné vymírání bylo mnohonásobně četnější a vymírání „jenom“ jednoho či několika druhů snad ani v rozměrech dějin života na Zemi nestojí za zmínku.

Je nutno ovšem vzít v potaz mnoho různých faktorů, které pro přežití či nepřežití (potažmo dobu existence) lidského druhu hrají podstatnou roli. Rozměr tohoto článku samozřejmě nemůže zahrnout všechny, ale rád bych zde nastínil pár myšlenek, které mohou zaujmout, popřípadě rozproudit diskusi.

Co nám nejvíce hraje do karet, je rozšíření našeho druhu v rámci planety – fakt, který je společný jenom několika málo životním formám. Nelze ovšem pominout fakt, že v historii života na Zemi byly druhy, které byly zrovna tak (a ještě více) rozšířené, což je ovšem nezachránilo. Například trilobiti, na svoji dobu složité organismy (např. jejich oko mělo dvě čočky, minimalizující sférickou aberaci pod vodou) kralovali dnu oceánu stovky miliónů let v míře minimálně srovnatelné – a navíc jich bylo mnoho druhů. Vymřeli beze zbytku. Naše rozšíření je dáno hlavně přizpůsobivostí, která nás může opravňovat k naději, že v případě hromadného vymírání vznikne dostatek ostrůvků existence druhu, které eliminují fatální následky možné sekundární katastrofy. Uvedu zde případ tetřívka, který je klasickým a nejlépe zdokumentovaným případem vymření druhu v moderní době vlivem sekundárních vlivů. V koloniální Americe byl tetřívek všude hojně rozšířeným druhem, ale vlivem intenzivního lovu a rozrušování hnízdišť byl takřka vyhuben. 1870 žil už jen na ostrově Martha´s Vineyard u pobřeží Massachusetts v počtu 50 kusů. 1905 tam začal být chráněn a populace v této jediné (!) rezervaci utěšeně stoupala. 1915 jich tam žilo už na 2000. Avšak 1916 došlo k sérii přirozených událostí (požár současně s vichřicí zničil většinu hnízdišť, následovala tuhá zima a nemoc přenesená z domácích krocanů) jejichž důsledkem došlo k úplnému vymizení druhu. Jenom pro zajímavost – 1928 zbyl jediný tetřívek, který byl naposledy spatřen 11.3.1932.

Nadějí pro nás může být i (kromě relativně krátké doby druhové existence) také již proživší druhová zkušenost, kdy někdy cca před 20000 lety klesl počet jedinců na pouhé 2000 ks – a v krátké době jsme dokázali expandovat na takřka veškerou obyvatelnou pevninu planety. Evoluce ovšem vyřadila i slibnější větve života krátce po svém vzniku.

Další výhodou pro homo sapiens sapiens může být i jeho inteligence, nesrovnatelně a neporovnatelně jiná, než u jiných živých organismů – byť vznikla v průběhu evoluce jako „chyba“, jak jsem se nedávno někde dočetl. Třeba už jenom kvůli možnosti záznamu zkušeností z vývoje. Paradoxně však může být tato „odchylka“ také příčinou – a možná rozhodující – v neodvratné apokalypse. Nebudu si v této úvaze všímat genetických experimentů (i když bych možná měl –  snad příště), ale uvedu zde jeden z příkladů, který je dle mého alarmující. Je sice velmi chvályhodné a radostné, že úmrtnost kojenců v civilizovaném světě klesla na zlomek procenta oproti dobám nedávným, ale ruku v ruce s tímto faktem, provázející (nezbytný, potřebný a chvályhodný) rozvoj lékařské vědy kráčí fakt, který si zřejmě nechceme uvědomovat. Jedinci, kteří by se dle evoluční teorie normálně neměli šanci narodit (z důvodu chyby či nedostatku ve svém genetickém základě), se nejen narodí, přežívají, ale dále genetický handicap skrze své potomky rozšiřují. Nemyslím, že by z těchto kombinací vzešla mutace vedoucí k záchraně lidstva, spíše naopak. Když vezmu v potaz i další skvělé pokroky moderní medicíny, nutně docházím k závěru, že lidský genom velmi oslabuje, což pro přežití druhu může mít fatální následky. Musím zde ovšem podotknout, že jsem dalek toto kritizovat a chtít jako ve Spartě házet mrzáky a neduživé ze skály, ale v rámci úvah o přežití člověka jako druhu, je nutno si tento faktor uvědomovat.

Nejen toto, ale i zranitelnost všech suchozemských živočichů, kterým schází ona ochranná masa oceánu, (která ovšem vymírání zabránit stejně nedokáže – viz. např. nejen výše uvedení trilobiti), ale i nevídaný exponenciálně rostoucí počet jedinců a  mnoho dalších faktorů může přispět ke zkrácení doby existence druhu, který se měří ve většině případů na mnohem delší dobu, než pár desítek tisíc let… a to rapidně.

Tento článek je samozřejmě poplatný mému pohledu na svět. Žiji uprostřed technické civilizace, kde je obyvatelstvo naprosto životně závislé na jejích vymoženostech (profláklý argument – elektřina, ale i jiné) a v případě VP je odsouzeno k … VP. Situace je možná asi jiná v jiných částech světa, které nejsou výdobytky civilizace až tak zasažené. Opravdu nedokáži říci, kolik % obyvatel dovede bez zapalovače, či jiných pomůcek rozdělat oheň, ale vím, že u nás to nedovede ani zlomek promile (prosím vážené čtenáře PostApo aj., aby toto nebrali osobně, ale rozhlédli se kolem sebe – a dají mi za pravdu).

Když to závěrem shrnu, přes všechny reálně negativní faktory jsem v otázce přežití druhu optimistou. Kdybych nebyl, nepsal bych tyto řádky, ale houpal bych se někde na pěkném pevném trámu důkladně uvázaný za krk. Lidstvo jako druh přežije. Ale bylo by naivní se domnívat, že jako dominantní druh na planetě.

Pro PostApo.cz sepsal František Š.