Říj 4, 2013
Rád bych se dnes zamyslel nad jedním z nejpravděpodobnějších vývojů naší „západní“ civilizace, označuji ji jako postosvícenskou kulturu- (1). Nad pravděpodobnými průvodními jevy, následky a východisky. Jedná se o zamyšlení, budu se dopouštět spekulací a vyvozovat nepodložené, nebo nepříliš podložené závěry, které dle mého soudu budou logickým vyústěním současné situace. Cílem není stvořit dogma. Chtěl bych jen nabídnout náhled na budoucí, dle svých znalostí a možností co možná nejpravděpodobnější vývoj.
Teorie
Náš svět dnes se pohybuje v hluboké morální a sociální krizi. Vývoj společnosti přesáhl v mnoha ohledech únosnou mez. Jedním z těchto ohledů je například produktivita práce a s ní související živobytí. Dnes je ve společnosti velmi malé zastoupení těch, kteří se živí přímo produktivní činností. Na každém z nich pak visí několik dalších lidí, obchodníků, úředníků, finančních spekulantů… To značí dvě věci. Člověk je díky moderním technologiím a zdokonaleným postupům svou prací dnes vytvořit hodnoty, které stačí k uživení několika dalších. Problém je v tom, že podíl zisku z tohoto je nerovnoměrně rozložen a samotný producent z něj má nejmenší část a často strádá, zatímco ti, kteří těží z jeho produktivity mají nadbytek. To však způsobuje další odliv pracovních sil z produktivních pozic do pozic řekněme redukujících a regulujících. Čím dál tím méně lidí v naší kultuře vytváří skutečné hodnoty. Část těchto sil se snažíme nahradit imigranty z méně vyspělých zemí. A rozbuška je zapojena.
Žijeme také v krizi morální. Jako společnost jsme překročili období vyspělé osvícenské etiky. Základem životaschopné společnosti jsou totiž úvahy o etice a morálce a jejich vývoj. Dle mého názoru jsme ovšem z křivky vývoje hyperurychleného osvícenstvím dostali na parabolu deformace. Hromadně jsme se jako společnost zřekli východisek naší společenské a sociální filozofie. Stále však chceme těžit ze závěrů této. (2) Vzdali jsme se myšlení, ale stále chceme těžit z jeho plodů. To ovšem prakticky vede k neaktuálním a neaplikovaným závěrům, ke kterým by naši předci vidící věci v širším kontextu, kdy spolu se závěry uvažovaly i východiska, nikdy nedošli. A proto Osvícenství vzkvétalo a postosvícenství degraduje.
Tím se stáváme nesmírně zranitelnými. Neumíme si rychle poradit s novými podněty a reagovat na vývoj situace sociální, demografické, ekonomické a politické. A tím se naše společnost rozkládá stále víc. Jako nekontrolovaná jaderná reakce. A vypořádáme se s tím po svém. Postosvícensky relativizujeme úplně všechno. Cokoliv je třeba důsledně promyslet odkládáme se slovy „to je složité a co my víme“ do vod relativizace.
V Evropě však neustále roste počet zástupců jiných kultur. To je zcela přirozené, neboť celou známou historii můžeme sledovat pokusy různých kultur o expanzi do Evropy. Ale až nyní se to díky slabosti naší společnosti daří. Zatímco naše společnost pososvícensky degraduje a naše životaschopnost slábne, přichází stovky kultur, které svůj vrchol ještě nepřesáhly. A na mnoha místech Evropy již nyní vnímáme vzrůstající problém střetu těchto kultur. Naše kultura totiž již nemá „tah“, aby válcovala zaostalé kultury. Naopak mnoho lidí naši slabost podvědomě cítí a v cizích kulturách hledají řešení. A bomba už začíná tikat.
Nejvýraznějším proudem jsou Muslimové. V muslimské kultuře nikdy nenastalo osvícenství. Vlastně za celou svoji známou existenci víceméně stagnovala. Muslimové věří, že Korán je jedinečné a hlavně úplné a konečné dílo Aláha a Súny vnímají jako dokonalí návod k životu. Tento postoj nedává příliš mnoho prostoru pro rozvoj. (3)
Skutečná situace:
Ve světle výše popsaného se zkusme dívat na současnou Evropu. Zatímco většinové obyvatelstvo stagnuje, nebo degraduje snad ve všech disciplínách, v Evropě rapidně vzrůstá počet Muslimů. Postosvícenská kultura na to reaguje po svém. Relativizuje a krátkozrace aplikuje zásady, které jsou výsledkem dávno ztraceného myšlení a tedy jsou mnohdy a mnohde aplikovány nesprávně. Nenechte se zmýlit. Muslimové se nepřichází integrovat. Muslimové přichází expandovat. Bohužel naše kultura již není schopná efektivně reagovat a tak za neustálých drobných ústupků (4) zavíráme před problémem oči a ten eskaluje. Nicméně pro Evropana je život podle Muslimských not nepřijatelný. Střet civilizací, filozofií a kultur je nevyhnutelný. A čím déle je odkládán, tím bude tvrdší.
Budoucnost:
Na základě předchozích úvah my tanou na mysl dva celkem pravděpodobné scénáře. Samozřejmě to nejsou dva jediné možné, ale dle mého jsou nasnadě.
Čtvrtá Říše:
Evropané zareagují sice pozdě, ale dříve než přejdou bod zlomu. Problém s muslimi bude pojmenován a začne být řešen. Na tom si vybuduje svoje politické postavení „spasitel“. Tedy politik, jenž bude vítán jako zachránce. To, že v tomto bodě nebude řešení problému možné jinak, než extrémem je jasné, neboť samoextrémem bude. A extrémní odpověď na extrémní problém vždy v doposud známé historii končilo Tyranií a Diktaturou. Průvodním jevem bude nesvoboda, spousta krve a částečný nedostatek. Vítejte ve „čtvrté říši.“ Vítejte v NWO. Vítejte v postApo. Vítejte v Hitlerově německu, Stalinově Rusku, Nebo v Orwelově Oceánii. (5) Bude to Apokalypsa vědomí, vědění, svědomí a lidskosti. Jediné jak to přežít je utéct. Otázkou je kam.
Zhroucení civilizace a občanská válka:
Muslimové zesílí a stanou se „majoritní“ menšinou (Francie, Británie, Německo jsou k tomuto velice blízko) a přestanou respektovat autority naší společnosti. Evropa se bude utápět v teroru. Obrovské škody materiální a také obrovská nespokojenost obyvatel povede k postupnému slábnutí vládnoucího systému až k jeho částečnému, nebo i úplnému zániku. (Částečně budou vznikat a bortit se autoritativní systémi, bude však příliš pozdě na jejich stabilizaci) Akční rádius vlád se rapidně sníží. 70% a více procent území přestane být pod kontrolou. A v tomto prostoru bude spousta malých „států“, nebo chcete li sfér vlivu.
Pro představu vezměme jedno město. Toto se rozdělí na několik sfér vlivu. Najdeme zde sféru muslimskou, sféru Extrémistickou (7), možná sféru ovládanou pozůstatky oficiální moci a sféry v držení různých drobných společenství jejichž ideálem bude co možná nejlepší přežití. Vlastně to prakticky bude několik států v jediném městě. Mezi nimi se budou odehrávat boje o území, o prostředky, o nemocnice, o zbytky průmyslu. Když si jedna skupina dokáže zajistit zdroj elektřiny, pitné vody, nebo potravin, napadne ji jiná. Budou vznikat a zanikat diplomatické pakty. Někde převáží jediná skupina a celé město se stane jednotným. Jinde, kde bude situace vyrovnaná to bude trvat velice dlouho. „Sjednocená“ Města budou postupně rozšiřovat sféru vlivu. Dále pak opět bojovat mezi sebou o vliv i prostředky. Tyto konflikty v různém měřítku mohou trvat i desítky let. (6) Ale i ani na sjednoceném prostoru nebude klid. Bude zde docházet k ideologickým a mocenským střetům, tak jak to známe z raných dob naší civilizace. Například ve městě ovládnutém extrémisty (7) se bude snažit posilovat svůj vliv zbytek ozbrojených bezpečnostních složek a převzít kontrolu. V muslimských městech bude odboj…
Život v takovém světě bude nesmírně složitý. Nejprve se podívejme na možné existování ve městech. Přestal existovat sociální systém, každý se tedy musí postarat sám, dle svých znalostí a schopností. V tomto světě nebude fungovat celistvá inženýrská síť a proto bude cenný každý, kdo dokáže něco takového realizovat lokálně. Nebude fungovat zásobování, tedy bude cenný každý, kdo bude schopen produkovat potraviny a vodu… Ale cenný bude zároveň znamenat „až palčivě viditelný“. Pro protivníky se stanete chtěným zdrojem, nebo nechtěným zdrojem nepřátel. Efektivní pro přežití jsou užitečné schopnosti provozované pokud možno v malém a skrytě. Život ve městech bude nejprve životem na frontě a poté životem ve „státě“ který je ve válce. Navíc se mnohdy bude divoce měnit ideologie. Bude nesmírně obtížné, zachovat si neutrální statut. Protože s každou změnou přijde hromadné persekuování „zrádců“ a „kolaborantů“. Pokud se ocitnete ve sféře vlivu muslimů, nesmíte se na jednu stranu „vzpírat“, na druhou stranu si, ale musíte zachovat neutralitu a nestát se qwazi muslimem. Protože si buďte jisti, že po „převratu“ na vás ukáže váš soused prstem. Základním prostředkem pro přežití v tomto prostředí je být viditelný dost, aby vám kvetla „živnost“, ale neviditelní tak, aby si vás kdokoliv všímal mimo ní. A to je velice obtížné. Dalším průvodním jevem bude hlad, nemoci, násilí, kriminalita…
Mnoho lidí na Postapo.cz se upíná k životu na venkově. I zde bude platit, že musíte být neviditelní. „Viditelné“ usedlosti budou rabovány, pohlcovány do sfér vlivu, budou odsud těženy materiální i lidské prostředky. (8) Navíc jak budou sílit jednotlivé „státy“ bude stále těžší obrana, až se nakonec stane nemožnou. A upozornit na vás může viditelně oseté pole, pasoucí se zvěř (která se jinak velice rychle stane terčem „zásobovačů“ jednotlivých „států“), nebo jen kouř z komína. V naprostém nedostatku zdrojů k vám i toto nasměruje „hledače zdrojů“. Samozřejmě že čím dál budete od velkých sídel, tím lépe. Ale počítejme s tím, že i menší sídla se postupně budou dostávat do sfér vlivů. Pečlivě vybírejte, aby jste byli dost daleko a dost neviditelní. Nicméně vzdálenost od „sfér vlivu“ bude i vzdáleností od možností obchodu, bude vzdáleností od možnosti získání léků, či materiálu.
Kde by bylo v takovém případě přežití snadnější nechám na vás, zhodnoťte si dle vašich schopností.
Závěr:
Tolik má úvaha na téma budoucnosti. Každý ať si hodnotí sám pravděpodobnost takového, či velmi obdobného vývoje VP. Já to hodnotím tak na 30% pro čtvrtou říši a 50% celkový rozpad. 20% dávám dalším možnostem. A 50% to už je fifty fifty. Možná to vidíte jinak, přesto se však nabízí otázka, zda se nezačít intenzivně připravovat na právě takovou variantu přežití. Tedy shromažďovat nejen věci, ale i vědomosti k uživení a učit se být neviděným. Uvažuji o spáchání úvahy „Řemeslo/Koncese v rozvrácené společnosti“.
Pro PostApo.cz sepsal Jan Děd.
—————————————————————————————————————–
Poznámky:
(1) Tento termín totiž dle mého nejlépe vystihuje charakter naší současné společnosti. Překročili jsme období osvícenství, překročili jsme určité hranice a to nám přináší velké etické i praktické problémy.
(2) Hromadně jsme opustily křesťanství, ale stále chceme, aby platily zásady z něj po staletí vycházející. Nezabiješ, nepokradeš, nebudeš lhát. Jenže proč, když to bez samotného ideálu má hodnotu jen pokud nám profit nepřináší opak?
(3) Myslitelé muslimského světa, kteří si dovolí modernizovat, jinak vykládat, či relativizovat s Koránem či Sůnamy čekají veliké problémy. (Profesor na muslimské univerzitě vyhozen z okna studenty a podobně)
(4) Jak je možné, že je v Čechách legální Halal porážka? Jedná se o rituální mučení zvířat. Na jedné straně máme deset směrnic na velikost kurníku a žlutost krmné kukuřice a na druhé straně si nejsme schopni obhájit ani nejzákladnější humání zásady vůči menšině (A to, když mluvíme v ČR o muslimské menšině, mluvíme skutečně o zlomku obyvatel)
(5) http://cs.wikipedia.org/wiki/1984_(rom%C3%A1n)
(6) Tak to přeci známe i z mnoha afrických a arabských zemí. Některá města jsou rozdělena na zóny vlivu a zuří zde boj. V Evropě bude problém o to větší a vleklejší, o kolik větší je rozdíl mezi postosvícenskou kulturou a kulturou muslimskou.
(7) Dělnické hnutí například…
(8) Zotročování celých vesnic v Africe či v Arabských zemích. Jejich plenění. Unášení bojeschopných… Nic neznámého.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Existence lidstva
Jak přežít ekonomický kolaps – 4. díl
Scénáře apokalypsy – 1. díl
Jak přežít ekonomický kolaps – 3. díl
Scénáře apokalypsy – 3. díl
Ekonomické postapo
Jak přežít ekonomický kolaps – 2. díl
Jak přežít ekonomický kolaps – 1. díl
Scénáře apokalypsy – 2. díl
Jak přežít ekonomický kolaps – 5. díl
Zombie Survival
Ve třech obchodech IKEA v Evropě byly nastražené bomby
U nás bych to odhadoval spíše na variantu čtvrté říše. Z historie víme, že Češi nikdy neměli příliš velké ambice. Vždy byli nedůvěřiví a když si někdo získal naši důvěru, ochotně jsme spolupracovali. To nám také dopomohlo k vlastnímu státnímu zřízení a později k plné autonomii.
Nicméně, varianta solitéra je pro mě pořád nejschůdnější. Pěkně si někam zalézt, připravit se, rozdělit své vybavení na několik hromádek a udělat si zásoby někde mimo hlavní základnu, kdyby byla vyrabována.
Ovšem nedávno jsem narazil na další zajímavou možnost. Jelikož nejsme vychováváni k žádnému vlastenectví, pracovitosti ani hrdosti, tak musíme jít za těmi, kteří nás to mohou naučit. V současné společnosti tvoří takovou skupinu pouze jedna jediná organizace. Jmenuje se Armáda České Republiky. Takže pokud by si někdo nebyl jist sám sebou, že se o sebe dokáže postarat – na nic nečekat, naházet do batůžku oblečení, nástroje a zásoby a hurá do nejbližších kasárna, kde jistě uvítají další pár rukou a očí – i kdyby se mělo jednat o ženy, které jen pohlídají děti hlídkujících mužů.
A hlavně, armáda se nikdy nebude rvát mezi sebou. U nich funguje systém hodností a hierarchie vedení a pokud někdo neposlouchá, vyrazí s ním dveře. Mají neskutečné zásoby a zázemí. Mají vybavení, systém výcviku, kodex hodnot, ba i znalosti, jak a kde získat další zásoby. O kontaktech a komunikační síti nemluvě.
Takže já bych to nejprve zkusil sám a kdyby se mi nedařilo, šel bych nabídnout služby armádě.
A další věc, kterou spousta lidí vůbec neví je, že v naší zemi je neskutečně snadné získat zbrojní průkaz nejen na pistole na osobní obranu, ale i na různé samopaly i těžší kalibry, které můžete mít plně funkční doma a hrát si s nimi na střelnici. A navíc, nejsme limitováni počtem nábojů – tedy přesněji, nikdo to nepočítá a nehlídá (rozdělení do výše zmíněných hromádek případnou kontrolu řeší). V krizi je sehnat zbraň v podstatě jednoduché. Sehnat náboje je mnohem horší. V krizi mají náboje cenu zlata, protože jimi bude zpočátku plýtváno a pořád jich bude ubývat. Zatímco opravit nebo repasovat zbraň zvládne průměrně schopný zámečník.
Zajistěte se, učte se a ozbrojte se.
Zajímavá fikce, doufám že se nikdy nestane skutečností. Je vidět, že jste si s tím pane Děd dal hodně práce, měl bych jen pár připomínek, snad vás neurazí.
1) Začínáte větou, že se „pohybujeme v hluboké morální a sociální krizi“. Tohle tvrzení po světě koluje řekl bych už dobrých 2000 let. Myslím, že k tomu napomáhá křesťanská tradice čekání na spasitele a aby vás mohl někdo spasit, potřebujete první krizi. Stejné je i vaše označení „postosvícenská“. To zní a v článku to je taky podobně vyjádřeno několikrát, jakoby osvícenství bylo vrcholem historie kdy se všichni měli dobře, vše kvetlo a od té doby se věci jen zhoršují (degradují). To si, našěstí, myslím není ten případ. Dnes se nacházíme v období největšího blahobytu, nejdelšího věku dožití a užíváme největších svobod. Mimochodem i filosofie se dále vyvíji a pořád jsou tvořena velká díla.
Taky píšete o krizi hodnot a vycházíte z předpokladu, že jediné co nás drží od chaosu je Desatero, většinou čechů ignorované. S tím si dovolím polemizovat a zmíním, že nejen že už před příchodem křesťanství lidé věděli že vraždit se a krást je špatné a to nejen vnitřně ale i zákonodárně (viz Chamurabiho zákoník) a mimochodem, první polovina přikázání není zas tak zásadní a dovolím si tvrdit, že pro dnešní společnost z etického hlediska absolutně nevýznamné. Poslední poznámka, víte, že Islám vychází z křesťanství a přímo na něj navazuje, jako další náboženství s židovskou tradicí? Hodnoty Islámu jsou dost podobné těm křesťanským.
2)Můžu se zeptat co si přesně představujete pod pojmem produktivní a produkce? Mám namysli první kapitolku a konkrétně „Jedním z těchto ohledů je například produktivita práce a s ní související živobytí. Dnes je ve společnosti velmi malé zastoupení těch, kteří se živí přímo produktivní činností“… „Problém je v tom, že podíl zisku z tohoto je nerovnoměrně rozložen a samotný producent z něj má nejmenší část a často strádá, zatímco ti, kteří těží z jeho produktivity mají nadbytek.“… „Čím dál tím méně lidí v naší kultuře vytváří skutečné hodnoty.“ Je řezbář produktivní povolání? Určitě. Je dělník v továrně produktivní povolání tvořící hodnoty? Řekněme, že přinejmenším je to diskutabilní. Je učitel prokutivní povolání? Těžko říct, tvořit hodnoty by rozhodně měl. Je politik produktivní povolání tvořící hodnoty? No, proč bychom je jinak volili, než aby rozhodovali v zásadních aspektech našeho života. Je grafik nebo programátor produktivní? Myslím si že ano, i když jejich produkt není hmatatelný. Mohl by jste tedy upřesnit o jakou produktivitu se jedná?
3) Hojně podceňujete Islám. Mluvíte o nereformovatelnosti, o absolutní nadvládě Koránu ale ve skutečnosti to tak není a v historii ani nebylo. Doporučím odkaz na Arabskou renesanci (kdy centrálním náboženstvím už byl Islám) http://en.wikipedia.org/wiki/Islamic_Golden_Age a i dnešní dění v muslimském světě dokazuje že i v tomto světě je změna možná.
4) Poslední připomínka. Co mezinárodní organizace a jejich role ve vašem scénáři? Nikde je nevidím zmíněné a nemyslím si, že by OSN jen nečině přihlížela rozpadu evropy tak jak ji známe. EU je, ať chceme nebo ne, také důležitý projekt který by v tomto případě hrál významnou roli. A ani USA (i když není světovou organizací) by nenechala odpadnou největšího odběratele svého zboží do chaosu.
Tak tedy přeji více důvěry v dnešní společnost, ještě nejsme na konci věků.
TO Adderek: Myslím, že si AČR přehnaně idealizujete kolego. Kodex hodnot je hlavní bod, na kterém se asi neshodneme protože nevěřím, že ho řadoví vojáci vycvičení poslouchat a neptat se, považují za relevantní. A hlavně, armáda se bude rvát mezi sebou, jako se to už hodněkrát stalo v minulosti.
Ad 1) všichni se učíme a studujeme. V článku jsem nastínil svůj pohled na věc. Myslím, že zrovna v tomto ohledu by se dalo polemizovati hodiny a hodiny. Ano žijeme v největším materiálním blahobytu. Jak jsou ovšem saturovány nemateriální potřeby lidství? Ano, píšu o desateru, nebo o křesťanství. Neboť to jsou kořeny evropské kultury. A píšu o oddělení pravidel a jejich obsahu. O islámu vím mnohé. O jeho „vycházení“ z křesťanství rovněž. Nicméně nesouhlasím s tvrzením: „že Islám vychází z křesťanství a přímo na něj navazuje…“ Tak tomu není. Řekněme, že mohamed jako autor Koránu byl inspirován křesťanstvím. Nicméně jeho velice povrchní znalosti křesťanských hodnot, tradicí a věrouky limitně zabraňují účinnému „vycházení a navazování.“
ad 2) upřesnit bych to mohl, nicméně je to opět široké a samostatné téma. Omlouvám se, ale rozdílný pohled na vymezení této skupiny nemění nic na důsledcích z toho plynoucích. Tedy se omlouvám, ale z důvodu časové úspory a z důvodu lenosti vám neodpovím. (alespoň né nyní)
ad 3) Tady znovu opakuji všichni se učíme a studujeme. Můj názor na Islám je to nejlepší co jsem byl schopen si doposud vytvořit z podnětů a informací, ze studia knih a článků, z rozhovorů a přednášek. Liší li se váš názor na Islám, není to ani špatné ani překvapující. Nepovažuji však tuto platformu za příhodnou k vzájemné konfrontaci (v dobrém slova smyslu).
ad 4) OSN je bezzubá parodie na tygra. EU je moloch, který brzo sežere sám sebe. A pro USA je ve světle jejich současné geohospodářské situace Evropa irelevantní a ani jejich mocenská pozice není dnes co bývala.
Důvěru ve společnost. Víte, když se na naši společnost, respektive na její minulost dívám, je to průser za průserem. A jak naše společnost „rostla“ byl každý průser smrtelný pro více lidí. Poslední průsery naší společnosti byli na kritické hranici.
plný souhlas s Carrionem
K článku autora bych měl pár ne zrovna pěkných výhrad, které jsou ale pro pochopení současné situace poměrně důležité. Nejspíše sice budu nařčen z hipísáctví a pacifismu, ale s tím jsem ochoten se smířit:
1) Nežijeme v „postosvícenské“ společnosti, ale v tzv. společnosti „postmoderní“ (podle mnohých už ve společnosti informační, ale to je na jinou diskuzi). Co to znamená? V druhé polovině 20. století se do západní filozofie naplno začal vkrádat relativismus a sociální konstruktivismus (viz. např. Berger & Luckmann – Sociální konstrukce reality). Znamená to odklon od pocitu, že sociální realitu lze vykládat objektivně, ale naopak díky tomu, že vidění světa každého jednotlivce je konstruováno subjektivně, nelze na soc. realitu aplikovat tyto zobecňující soudy jako „žijeme v době úpadku“. Pro někoho je současný stav úpadek, pro jiného nebývalá prosperita a těžko rozhodnout, čí názor je v právu. Tento přístup odkryl neuvěřitelnou složitost a spletitost společnosti, v níž žijeme a je značně obtížné se v takové společnosti vyznat (ne-li nemožné). Zároveň to však pro jednotlivce znamená nevídaný prostor pro osobní emancipaci.
Z tohoto chaosu (neboli „demokratického bordelu“) je značná spousta lidí pochopitelně zmatena, nedokáže se v takovém světě vyznat, společnost jí připadá dekadentní, v rokladu,na cestě do pekel, všude je to samej arab, černoch, buzík a tohle přece takhle nebejvalo aj. Na to navazuje volání po návratu „pevné ruky“, která společnosti navrátí řád, pořádek a směr. Zde už se dostáváme do roviny politické, jestli je takové volání odůvodněné, nebo ne. Já si osobně myslím, že ne, protože pevná ruka nikdy nedokáže uspokojit všechny. Naopak mnohé lidi bude striktně omezovat a já do té omezované skupiny skutečně patřit nechci. Výměna svobody za jistotu je pro mě nepředstavitelná.
2) Kolega Adderek si v komentáři výše stěžuje na „absenci výchovy k vlastenectví“. Upřímně si nedovedu moc dobře představit, k čemu by taková výchova byla dobrá, protože je věc každého z nás, jestli místo, na kterém se narodil bude mít rád, nebo ne. Druhou věcí ovšem je, že tato absence „lásky k místu“ způsobuje odliv elit z regionů (což se netýká jen ČR, ale celého východního bloku), což je utvrzuje neutěšenou situaci na periferiích. Toto ale není otázka výchovy k vlastenectví, ale osobního svědomí. Další věc je ta, že v případě VP bude vlastenectví úplně k ničemu, protože stejně každý pojede jen sám za sebe. Co se obdivu k armádě týče, tam snad už ani nemám co dodat. Tímto ale samozřejmě Addereka nechci nějak naštvat.
3) Co se muslimů týče, musím dodat, že muslimové jsou cokoliv, jen ne jednotní (viz. třeba http://www.rferl.org/contentinfographics/infographics/25103887.html ). Riziko tak nevidím v nárůstu jejich radikalizace, ale spíš v neschopnosti západních států tuto majoritní minoritu integrovat bez toho, aby naše kultura byla nějakým způsobem násilně pozměněna. Důsledky tohoto můžeme vidět třeba na bruselských předměstích, ale na druhou stranu, stejná ghetta existují i obývaná bílou majoritou, jen nejsou na první pohled tolik vidět. Podstatné však je, že i mezi muslimy existují generační rozdíly, přičemž mladá generace imigrantů je o něco radikálnější, než ty starší, a to z důvodu špatného vzdělání, nedostatku dobré práce aj.
Obecně strach z muslimů vnímám spíš jako mediální konstrukci, která v souladu s postupnou plíživou fašizací západní společnosti (a skutečně mám pocit, že svobodněji je v poslední době spíš na východě, než západě), kdy novolevicovou multikulti propagandu vystřídal extrém opačný – radikální xenofobie. Co je správnější, těžko říct. Já myslím, že „pravda“ bude někde uprostřed. Proti imigrantům nic, ale radši je po očku sledovat.
V jakém časovém horizontu by se, podle Vás, mohla Evropa dostat do podobné situace?
podla mňa toto storočie je už naším posledným. Ľudstvo sa zničí samo. Je len otázka, kto bude žiť dlhšie
Řeknu vám to takhle. Myslel jsem si, že vláda vzniklá z těchto voleb bude mít šanci existovat tak dva roky. Pak se Sobotka s Haškem sežerou… Přesnost odhadu si ověříte sám. Sekl jsem se asi o dva roky
. Tedy si netroufám odhadovat časový horizont.
Sakra chlape, hrubky:
„dokonalí návod k životu“
„Problém s muslimi“
našel jsem 2 a to sám trpím LMD!
Jinak článek zajímavej. To jak tu někteří filozofujou o islámu je přesně to o čem je v článku IMO řeč. Ať už je to s islámem jakkoli – a i kdyby se někde na světě „liberalizoval“, není to islám jakožto ideologie nebo náboženství co se liberalizuje, ale liberalizují se tamní muslimové, kteří to nejí „až tak horký jak se to uvařilo“, protože ono žít v islámu se vší parádou je pěkně nahovno.
Problém ale je že mezi evropskými muslimy se čím dál víc islám bere takovej jakej je, byl a bude – tak jak ho vymyslel primitivní pedofilní negramotnej bandita a válečník, slovy posledního článku co vyšel typickej „maradér“ (ač mu nikdo nemuže upřít že byl schopnej vojevůdce).
Tzn. společnost v Libanonu, Turecku, Iránu i některých emirátech v SAE se skutečně může liberalizovat a sekularizovat. Islámská identita totiž není jediná kterou mají. Muslimové v Evropě však moc na výběr nemají. Mají jen čistej islám a pak vidí kultury evropskejch zemí, který považují za pokleslý, úpadkový a odsouzené k zániku.
Abych nezobecňoval, je pochopitelně i v evropě dost muslimů a „muslimů“, kteří by se rádi tzv. integrovali. Evropské svobody a výdobytky si užívají a dovedou se s nimi ztotožnit. Problém je že tito jsou vystaveni extrémnímu tlaku svých „soukmenovců“ a různí hipíci a pseudointelektuálové, místo aby se zastávali těchto, jejichž svobody na vlastní názor, životní postoj (sekularismus) a náboženské vyznání(ateismus např.) jsou jejich vlastní komunitou ohroženy, zastávají se v první řadě primitivní a xenoforní ideologie zvané islám a jeho nejtupějších a nejnetolerantnějších následovníků. To je nejspíš to co má autor (ať mě kdyžtak opraví) na mysli když píše:
„Hromadně jsme se jako společnost zřekli východisek naší společenské a sociální filozofie. Stále však chceme těžit ze závěrů této. (2) Vzdali jsme se myšlení, ale stále chceme těžit z jeho plodů.“
Pokud totiž evropská společnost – a tím myslím každý jedinec sám za sebe, neupínám se tu k autoritám a státům, nedovede prosadit tolerování těchto základních hodnot pro každého nově příchozího a bude raději hájit práva těch kteŘí tyto hodnoty pošlapávají, tyto hodnoty budou časem marginální.
Když to dám na konkrétním příkladu – šátky ve školách – chtějí je skutečně muslimky nosit? Není to tak že je táta prostě seřeže pokud nebudou ve škole dostatečně silně bojovat za své právo na náboženské vyznání? A není to tak že i ten táta by to nechal kolikrát nechal být, ale pokud nenechá bude neustále pod tlakem v mešitě a pod.?
Zdenda