Jak přežít ekonomický kolaps – 5. díl

Listopad 11th, 2011 by admin

Čaj s tetou Sheeple

„Proč se chceš přestěhovat do Španělska? Tady se žije mnohem lépe. Tady si můžeš dovolit 3 pokojské, zahradníka, soukromou školu, soukromé lékaře a hodiny tenisu. Můžeš žít v něčem, co Evropané považují za vilu.“

To byl starý argument, když má matka, teta a babička měly čaj v obýváku mých rodičů. Má matka se opět hádala s mou tetou. Můj otec byl pryč, než hádka vůbec začala. Šel opravit něco v domě, jako vždy, když je v okolí má teta. Je to již několik let, kdy vedle ní naposledy vydržel 5 minut, vedle její ploché mysli a mentality ovce.

V této zemi existuje mnoho lidí, jako je moje teta. Lidé, kteří se překvapivě nebojí SHTF, ale těší se na něj. Znamená to levnější pracovníky, levnější služby a nové využití příležitostí. A nemluvím jen o místních, ale samozřejmě i o mezinárodních korporacích.

Co místní ignorují, nebo je jednoduše nezajímá, je to, že jsou stále nuceni žít s těmi, kteří jsou v mnohem horší pozici. Možná jste bohatý, ale kamkoliv pak půjdete, budete muset být v obrněném voze s bodyguardy. Nebudete mít svobodu, alespoň ne tu reálnou.

Jak jsem již několikrát psal, lidé vás překvapí tím, jak jsou neuvěřitelně vynalézaví a/nebo neuvěřitelně hloupí. Většina je jen „stádo“, které se snaží proplout životem, být šťastný z toho, že jejich oblíbený fotbalový tým vyhrál finále a že si můžou dát pár piv s kamarády.

Not sheeple

Povšimněte si, jak se nic nezměnilo od dob starověkého Říma, kde císař tvrdil, že jediné, co musíte dát lidu, jsou „chléb a hry“, abyste je udrželi pod kontrolou. Lidé jako má teta jsou hlupáci, kteří milují rekreaci v Brazílii a myslí si, že komunismus na Kubě je nejlepší dílo, hned vedle krájeného chleba. Vrátí se zpět zamilovaní do Kuby. Oh! Ty letoviska, jídlo, tolik veselých lidí. Zdá se, že zapomínají, že když Kubánci neudělají hezký úsměv, tak jsou popraveni. Proč se tam nepřestěhují bez peněz, tak, jak žijí Kubánci? Podívejme se, jestli nekupčí se svými manželkami a dcerami, aby přežili, podívejme se, jestli nežijí jako krysy.

Další problém, který chci vypíchnout. U VP jako politické krize nebo ekonomického kolapsu trvá, než se objeví. Nebude deklarován VP den. Ano, jsou události jako hraniční kameny a milníky v historii. Ale nějaký čas trvá, než se společnost změní kousek po kousku, dokud není nová realita asimilována a přijata, vědomě či nevědomě, celou populací. Po několika měsících uslyšíte, jak si lidi povídají o minulosti a o určitých událostech, které změnily jejich svět. Pro někoho to může být kurz 1 dolar za 1 peso, pro někoho krize v roce 2001. Lidé to používají v běžné konverzaci. „Takže jsi byl na Havaji? Wau!“, „Ano, ale vrátili jsme se před 1:1, teď je nemožné platit za takový výlet“, „Ano, je to špatné.“

Tento čas nejistoty, dokud lidé nepřijmou, že se svět kolem nich změnil, trvá – měsíce nebo dokonce roky. Jednoho dne uvidíte více žebrajících lidí, více prostitutek, domů bez nátěru, auta začnou vypadat opotřebovaně, protože lidé nemají peníze na jejich opravu, a řeknete si: „Wau, takhle to před 6 až 12 měsíci nebylo.“ Věci se nepřijmou ze dne na den, Velký Průser se může objevit během vteřin, ale trvá měsíce, než se naplno projeví. To důvod, proč byste měli mít otevřenou a nezávislou mentalitu, mít oči a uši nastražené okolo sebe a držet se napřed před stádem.

Finanční bezpečnost a schopnost přestěhovat se = nejlepší survivalová vlastnost

Což mě přivádí k mé finální úvaze o survivalu, můj konečný závěr ohledně přežití velké krize.

Peníze.

Ano, papírové peníze, zlato, stříbro, ale většinou peníze na účtech v několika“bezpečných zemích“ a peníze investované do nemovitostí.

Page 1 of 4 | Next page