Brazílie – revoluce nebo anarchie?

Čer 21, 2013

Octová (nebo také Salátová) revolta, nazývaná podle octu, který sebou nosí demonstranti proti policejním zásahům slzným plynem, se vymyká z rukou svým původním tvůrcům a roste do nepředpokládaných rozměrů. Nikdo přesně neví, kolik lidí momentálně demonstruje; je to však již bezpochyby víc než milion a půl, protesty zasáhly i menší města a mnohá z nich se mění v bojiště. Čtyřmilionová Curitiba na jihu země, kde protesty sleduji, patří stále mezi ty klidnější. Ale to se rychle mění.

Revolta začala s neúnosným zdražováním cen jízdného napříč Brazílií. Jako by nestačilo, že zemi zasáhl nízký hospodářský růst a překvapivě vysoká inflace. Proti všem očekáváním se ozdravení nekonalo. Brazilská hromadná doprava je ve většině země ve špatném stavu; autobusů je málo, jsou přeplněné a co je horší, jsou drahé. Jednotlivá jízdenka stojí v přepočtu od 20 až do 40 korun podle místa, nejdražší jsou samozřejmě v Riu de Janeiru a São Paulu. Až na výjimky je nutné při přestupu z jednoho autobusu do druhého nebo z autobusu na metro a obráceně platit tuto cenu znovu. Pro pořád poměrně chudé Brazilce je to bolestné, zvlášť když jízdné zdražovalo za poslední rok několikrát.

V centru protestů stálo od počátku São Paulo, největší město Jižní Ameriky, jedno z největších měst na světě, jež má s aglomerací kolem dvaceti milionů obyvatel. São Paulo je zároveň nejdražší město Latinské Ameriky, svými cenami rychle dobíhá New York. Kromě velmi špatné dopravní situace město trápí třeba smog a poměrně vysoká míra násilí.

Protestů se nejprve účastnily stovky demonstrantů, jenže pak přišel zlom. Policejní zásah 13. června po sobě svou brutalitou zanechal víc než sto zraněných civilistů a hned několik zraněných a zatčených novinářů. Sociální sítě byly v šoku, zaplněné fotografiemi. A média, do té doby nevěnující protestům pozornost, se po zásahu do vlastních řad probudila. Pak už šlo vše rychle. K dosud jasné většině studentů se začaly přidávat všechny vrstvy společnosti včetně třeba matek. Ze São Paulo se rozlily do Ria, hlavního města Brasilie, na chudý sever země. Nejprve velmi mírumilovně. V pondělí dosáhly dvou set padesáti tisíc demonstrantů po celé Brazílii a staly se největšími protesty od pádu diktatury, o několik dní později překročily milion.

A přidalo se násilí. Jak je v podobných situacích obvyklé, požadavky demonstrantů překryli lidé, kteří dávají přednost rabování a střetu s policií než symbolické formě protestu. Od pondělí shořely stovky autobusů, symbolů nenávisti, v plamenech jsou některé vládní budovy. V hlavním městě demonstranti na okamžik vtrhli až do samotného Kongresu, následně se ho pokusili zapálit. Policie odpovídá brutálně; gumové projektily a obušky zranily desítky lidí. Několik lidí nešťastnou náhodou zemřelo.

Protesty už přitom dávno nejsou jenom o cenách dopravy. Staly se ventilací masové frustrace s šílenými výdaji na Mistrovství světa ve fotbale, se stavem politické reprezentace, která je zasažena množstvím korupčních skandálů, se špatným vzdělávacím systémem a mizerným zdravotnictvím. Část demonstrantů už ostatně dokázala formulovat konkrétní požadavky.

Je otázka, jestli ti, kteří vyvolávají násilí, a podílejí se na nočních útocích na obchody, banky a další instituce, dokážou „ukrást“ Octovou revoltu těm, kteří ji začali. Nebo jestli ji ukradnou politici, připravení využít vandalismu k posílení své pozice a narušení legitimity protestů. Už se objevují hlasy lidí, kteří touží po vojenském převratu, tak jako v roce 1964. Brazilská společnost může tedy z protestů vyjít mnohem silnější, s kvalitnějšími zákony a demokratičtější. Ale stejně dobře se také může rozdělit a kolotoč násilí se může roztočit do nevídaných rozměrů.

František Kalenda pro PostApo.cz, 21/06/2013, Curitiba, Brazílie.

Podrobnosti a monitoring celého dění v Brazílii online najdete na FB stránce autora článku.

S autorem také diskutujeme na našem diskuzním fóru.