Telefonát z New Orleans

Dub 6, 2013

Ti z vás, kdo se prepperství a dalším survival radovánkám věnuje delší dobu, už tento text asi četli v jiných jazycích, ale do češtiny zatím přeložen nebyl. Mám trochu času a chci to napravit. Jedná se o přepis telefonického rozhovoru s člověkem, kterého v roce 2005 hurikán Katrina zastihl přímo v New Orleans. V originále jsou použity jisté vulgarismy a politický nekorektní názory, které rozhodně nebudu vynechávat. Pevně doufám, že vaše umělecké cítění vám nezabrání přečíst si tento výstižný a poučný text. Vladius.

Dále dle autora:

Právě jsem půl hodiny mluvil s kamarádem, který se dostal z New Orleans. Zkusím to shrnout:

„To je v prdeli! Nic podobného jsem si nemohl ani představit. Když vláda řekla „Musíte se evakuovat!“ většina obyvatel se na to jako obvykle z vysoka vysrala. Jinak by museli jezdit sem tam pětkrát ročně. Obvykle se evakuují pouze obyvatelé různých vesnic a jiných děr. Protože tady na jihu 90% obytných domků jsou z dřevotřísky, kartonu a plastu. Nejpevnější část jsou schody. Zbytek bez problémů projedeš autem. A právě tyto domky obvykle sfoukne. Kdežto v Orleans jsou vesměs kamenné a betonové stavby. Odtamtud obvykle nikdo neodjížděl. Zakoupila se voda, žrádlo, pivo a dva-tři dny všichni sledovali reality show „Živel“. O tom, že tentokrát to bude jiné, lidé začali mluvit teprve den před událostí. Stádo konečně pochopilo, že přichází Průser! A začaly se dít takové věci, že se to snad nedá ani slušně popsat. Hrozný bordel! „Mars utočí“, fakt! Všechny cesty byly hned ucpané. Jeden můj kamarád opouštěl město 10 hodin. Bez auta nemělo cenu ani nic zkoušet. Městská hromadná doprava zkolabovala. Ve výsledku zhruba čtvrtina obyvatelstva zůstala ve městě. Zvlášť hrozně moc černochů – většina z nich žije v chudobě a tak neměli na vybranou…

Voda totálně zaplavila město. Cca 50% se nachází pod vodou. Veškeré sociální služby a komunikace jsou mimo provoz. Není elektřina, voda, pevná linka. V provozu zůstávají satelitní telefony a několik mobilních BTS buněk, kterým zatím nechcíply akumulátory. Ale hlavně – zalilo celou kanalizaci a hovno doslova zaplavilo město. V lednicích všechno hnije, voda na ulicích dosahuje hloubky od jednoho do tří metrů, půda se mění na bláto. Během prvních dnů se ještě nějak dalo chodit, ale dnes, pokud omylem šlápneš pod vodou na bývalý trávník, noříš se do bahna. Děsný smrad. Směsice moči, hoven, spálených věcí a chcíplotin. Z ulic jsou nyní kanály. Sem tam po hlavních silnicích vítr pomalu nese různá mrtvá zvířata. Ale co zvířata! Během prvních dní na ulicích plavaly i lidské mrtvoly. Sám jsem viděl tři. Stará tlustá černoška v pamperskách, běloch s prolomenou lebkou a ještě někdo neidentifikovatelný. Můj soused, Ital, vytáhl černošku z vody. Dva dny mu tam ležela na střeše verandy. A pak zmizela. Myslel jsem, že nás konečně někdo objevil a její tělo odvezli. Ani hovno! Začala smrdět tak, že Franco ji musel přivázat ke dveřím a poslat dál plavat.

Franco je sám a zatím se drží. Rodinu poslal pryč a sám zůstal hlídat barák. Takových „hlídačů“ je kolem mě zhruba deset. Ale říká se, že někde zůstaly i celé rodiny. Zvláště v centru, ve výškových budovách.

Přes den máme docela klid. V naší čtvrti kromě malých obchůdků toho moc k rabování nebylo. U nás se „krysy“, tak jsme je pojmenovali, zjevují v noci. Asi 90% jsou černoši. Vesměs mladí, ale jsou i velcí chlapi. Jsou tam i baby. Plavou na provizorních vorech a nafukovacích člunech, vyrobených z bazénků. Většinou po třech-pěti lidech. Tiše připlouvají k nějakému domku a poslouchají. Pokud tam nejsou lidé, rozbíjejí okna a začínají šmejdit a hrabat vše, co najdou. Zvláště dobrou aparaturu, drahé hadry a pak různé ukryté peníze, trezory atd.

A tady platí, že pokud jsi je neodehnal palbou hned, raději se schovej a seď tiše. Pokud se leknou něčeho uvnitř, střílí bez přemýšlení.

Franco má jednoduchou vysílačku, walkie-talkie. Drží tak spojení se svými bratry. Tady ve městě totiž žijí další dva a oba zůstali hlídat své domovy. Franco říká, že včera v oblasti jezera, mimochodem, to je jedna z lukrativních čtvrtí, kde pravě sedí jeho bratr Nicolo, zastřelili staříka, který se snažil vyhnat „krysy“ z baráku. Jen tak, z úleku. Nic horšího, než rabování domů a obchodů jsme tu zatím neměli, ale střílet se v noci musí často.

To třeba v centru, tam je válka. Ne mezi vládou a bandity, ale mezi bandami. Hned po hurikánu Černí vyrabovali střelecké prodejny a teď je v oběhu hromada nezaregistrovaných zbraní. Přičemž jakýchkoli. Ve většině obchodů byly i vlastní sbírky. Do kterých patřily i automatické zbraně a další lahůdky. Teď jde válka o supermarkety a butiky. První dva dny tam mohl vlézt kdokoli, teď černé bandy to mají rozdělené mezi sebou a o jednotlivé obchody bojují. Palbu slyšíme dokonce až tady.

Během posledních čtyř dnů nad námi třikrát proletěly helikoptéry. Zevnitř něco zařvali přes megafon a znovu odletěli. Nikdo nikoho nepotřebuje. Zachraň se, jak se dá.

Policie a další vládní sračky tu už také dávno nejsou. Místní policajti odsud zdrhli spolu se svými rodinami, dokonce k tomu použili služební vozy s blikačkou. To jsou ale, kurva, vládní složky!

Říká se, že ve městě ještě někde jsou policajti, ale co oni dokážou proti takovým masovým nepokojům?

Američané jsou jak děti. Ten národ má schopnost přežít někde na úrovni školky. Všichni tupě žijí z nakoupených zásob jídla a vody. Voda je kapitola sama o sobě! Rychle dochází. A začíná doslova hysterie. Lidé běhají po střechách, řvou, vřeští, zvedají ruce k nebi. Jakože chcípají žízní. Snažil jsem se vysvětlovat, že když bude nejhůř, musí rozdělat oheň a převařovat jakoukoli vodu. A pokud budou mít alespoň základní znalosti, tak jednoduše destilovat vodní páru. Odmítavě mávají hlavou. To se nesmí. A znovu brečí! Pokud je nezačnou zachraňovat, půlka z nich se zblázní. Hysterie je kolem děsná.

Po čtyřech dnech jsem se rozhodl odsud vypadnout. Zvláště když jsem zjistil, že je zničena protipovodňová hráz. To znamená, že minimálně rok tady nebude nic. Všechno zůstane pod vodou. Odsát ji za pomoci pump je nereálné. Voda je všude. Ve všech sklepech. Co tu brzy začne, když se v této vodě rozmnoží sračky tipu moskytů a dalších ošklivostí, nechci raději ani vidět. A co bakterie, epidemie? Zkratka, po krátké úvaze jsem se rozhodl zvednout kotvu. Po vzoru Černých jsem vytáhl z půdy starý nafukovací dětský bazén o průměru 1,5 metrů, který tu nejspíše nechali předchozí nájemníci. Sbalil do jednoho odpadkového pytle nějaké oblečení, notebook a dokumenty do druhého a jeden pro jistotu přetáhl přes to. Vyrobil pádlo z násady od koštěte a kuchyňské desky na krájení. A odplul. Když jsem proplouval kolem Franca, vykřikl, že také zdrhne, hned jak si pro něj připluje bratr. A že prý uvažuje nad nájmem kvalitní lodě, odvozem věcí a kompletním stěhováním. Nechce prý ohrozit rodinu.

Na rohu ulice jsem uviděl vojenskou amfibii. Zavolal na ně. Připluli. Národní garda. Vzali mě na palubu. Tvářili se nevraživě a pořad šilhali po mých odpadkových pytlích. Asi mě považovali za „krysu“. Když jsem ukázal obsah, uklidnili se. Dali láhev vody. Řekli, že ráno začne velká operace, nasazení armády do města a hromadná evakuace obyvatelstva. Stále zatím prý všichni čekají na vyhlášení výjimečného stavu. Kurva! Na co do prdele čekat? Za chvíli bude pozdě kohokoli kamkoli nasazovat.

Co říct závěrem… Režisér filmu „Povodeň“, Mikael Salomon – Nostradamus! Kurva, přesně tak všechno bylo i v reálu! Jako ve filmu…“

Překlad a úprava: Vladius.

Originál textu zde.