Čec 27, 2013
Stačí 15 kg U-235
Teorie atomové bomby je úplně jednoduchá. Přibližte k sobě dvě porce správného materiálu, pevně přidržte, počkejte půl sekundy a všechno se začne dít samo.
Pro domáckou výrobu A-bomby postačí něco přes 15 kg uranu 235. Asi tak koule velikosti baseballového míče. Odpálením v městě New York ve zlomku sekundy spolehlivě zabijete 260 000 lidí a dalších 400 000 těžce zraníte. Další tisíce ozáříte a radioaktivní spad zasáhne ve směru po větru území do vzdálenosti 80 km od epicentra výbuchu. Pro průměrného teroristu to je přijatelný výsledek, neboť i generálové, mající obyčejně větší nároky, jsou s tím spokojeni. Doporučoval bych – říká G.Harper – nepracovat s množstvím přesahujících 20kg, jinak vzniknou potíže, které amatér nezvládne. Ne že by už nastal výbuch, ale při přiblížení dvou větších dávek uranového materiálu a vytvoření kritického množství se nejprve objeví tzv. prskavkové reakce. Beztak značná radiace se prudce zvýší, vznikne velké teplo a to celé je provázeno zvukovými efekty větší bouřky – a to už by se neobešlo bez nežádoucí pozornosti širokého okolí.
Krádež hlavní branou
Pro gangstery či teroristy nebude obtížné pronajmout si starou dvoupodlažní budovu s dobrým sklepem. Pár kubíků betonářského písku, 15 pytlů cementu, zednické nářadí, trochu TNT a střelného prachu, to vše ne za víc než 3000 dolarů.
Pak začnete shánět uran U-235. Nač kupovat vzácnou surovinu ve vládních agenturách a organizacích k tomu určených, kde by kupujícímu kladli hloupé otázky. Kdo si chce ušetřit spoustu byrokratických tahanic a peněz, musí uran ukrást. Nejvhodnějším zdrojem této suroviny je nejbližší atomová elektrárna. Tam mají vždycky dost tyčí, jimiž se udržuje spalovací proces. Doma z nich chemicky vyčistíte příměs uranu 238, který zbavuje uran jeho výbušného charakteru.
Dostat se k jaderným reaktorům je snadné. Zásadně nelezte do objektu přes plot, nechoďte zadním vchodem. To budí podezření. Vstupte hlavní branou. Jaderné elektrárny, jak víte z reportáží našeho tisku a televize, nejsou nijak zvlášť střeženy, ve vrátnici budou 2-3 muži, a většinou nemají ani elektronický poplachový systém. Nač také vyhazovat peníze za elektroniku, když uran je tak horký, že se nikdo beztak neodváží dávat si jej do kapsy. Tím už je řečeno, že budete potřebovat nákladní auto.
Hlídku zneškodníte a jdete rovnou k budově s reaktorem. I laik pozná kouli ze slitiny niklu a železa ponořenou do chladicí kapaliny, která je celá obehnaná olověnými pláty a betonovými stěnami.
Musí tam být někde jeřáb a další mechanismy sloužící při manipulaci při odstaveni reaktoru, opravách a podobně. Jeřáb vám usnadní naložení kořisti. Při otevírání horkého reaktoru nezapomeňte vytáhnout palivové tyče a zasunout tlumiče fyzikálně chemických reakcí.
Všichni ve skafandrech
Velitel loupežné akce by měl zůstat hezky daleko od místa činu a měl by mít v záloze náhradní četu. Při sebemenší chybičce budou stateční chlapci ozářeni, takže jim zbudou asi dvě minuty života. Nákladnímu autu je třeba věnovat velkou pozornost. Půjde zřejmě o kradený vůz, čímž se sníží náklady celé operace a zmate vyšetřování. Auto musí mít masivní olověný plášť kolem kabiny, o speciálních oděvech účastníků nemluvě, a spolu s uranem musí uvézt ještě dalších 50 tun balastu, to znamená grafitu a olova, které stíní radioaktivitu.
Jelikož otevírání běžícího reaktoru je riskantní, rozhodnete se asi raději pro naložení uranových tyči z příručního skladu. Každá tyč bude vážit maličkost – asi 600 kg, ale s nimi musíte opět naložit osm tun grafitu a olova, takzvaných moderátorů, aby nevznikly nežádoucí reakce, zejména teplo. Bylo by trapné, kdybyste s lupem ujížděli po živých ulicích a tyče propalovaly dno auta a padaly na vozovku.
Domů jeďte co nejkratší cestou. Pokud při řízení auta někdo ucítí slabost a únavu, udeřila jeho poslední hodina. Měl by rychle předat volant někomu jinému, kdo nastoupí zvenčí a není dosud smrtelně ozářen.
Čtyři roky kutilství
Dejme tomu, že všechno šlo hladce a materiál máte doma, tedy v pronajaté budově. Nastává práce s přípravou správné suroviny. Přírodní uran se skládá z 99,5 procenta U-238, který nebouchá, a z půl procenta U-235, který potřebujete. Elektrárenské reaktory spalují uran, jaký se pro výrobu bomby nehodí. Potřebujete obrácený poměr – nejméně 97% uranu 235, kterého v ukradené surovině bylo jen půl procenta. Jinak to bude jen horké, bude to skákat po místnosti, způsobí to pár požárů, ale pravý atomový výbuch žádný. Potřebujete 18 kg skoro čistého U-235. Bez velké trpělivosti a minimálního, technického zařízení to nepůjde. Brzy seznáte, že ukradené množství nestačí, že podobných výprav bude třeba několik, protože účinnost při získávání správného izotopu je malá. Musíte se zmocnit 75 tun výchozího materiálu, abyste vyrobili potřebných 18 kg.
A zapomněl jsem vám říci, že kromě najaté budovy, musíte mít k dispozici další objekt o několika stech čtverečních metrech, nejlépe starou opuštěnou tovární halu, kde vám instalatéři rozvedou pár kilometrů speciálních trubek. Pak zvolíte některou ze známých technologií. Podrobnosti jsou ve vysokoškolských učebnicích, proto jen krátce. Metoda plynové difúze vyžaduje trubky se skelnou výztuží a asi 60 tun kyseliny fluorovodíkové, kromě celé řady dalších chemikálií, při jejichž nákupu – a na to se připravte – každý prodavač údivem zvedne obočí. Nesnadno se opatřují porézní membrány, na nichž se zachytí poněkud těžší atomy U-238, zatímco na jejich protější straně se budou hromadit atomy U-235. Při jednom profouknutí plynu membránou se směs obohatí jen o půl procenta. Musíte proces mnohokrát opakovat, než dostanete skoro čistý uran 235.
Je dobře mít napsanou poslední vůli, neboť radioaktivní plyny se špatně hlídají. Jednotlivec mnoho nepořídí, výrobní harmonogram musí pamatovat na systém střídání. Riziko smrtelných nehod je tím větší, čím je úprava suroviny pomalejší. Bez vyspělé techniky a velkoprůmyslu to žádný amatér nezvládne pod čtyři roky. Takovou lhůtu kutil nepřežije.
Předností je univerzitní vzdělání
Jsou ovšem i jiné a rychlejší metody separace. Pomocí silných elektromagnetů ponořených do podchlazených kapalin, například tekutého vodíku. Nebo pomocí laseru, do jehož paprsku pod určitým úhlem vháníme atomy uranu ve formě mlhy, což je technicky náročné a pro kutila nedostupné (finančně). Teď mě napadá – říká autor – zapomněl jsem zdůraznit, že i levná amatérská varianta vyžaduje, abyste si předem nachystali nějaký ten milion dolarů. Ne všechno se dá ukrást, něco se bude muset přece jen koupit. Laserová metoda je ovšem velmi spolehlivá, i když vyžaduje navíc určité vzdělání. Jako snaživý terorista můžete uvažovat předem o studiu na univerzitě. Pak ušetříte mzdu za několik společníků. Nevýhodou laseru je zdlouhavost. Za den nezpracujete víc jak 10 kg suroviny. Tato technologie si vyžádá rovněž čtyři roky. Znovu připomínám systém nástupců. Výdaje za opakované pohřby je nutno zahrnout do rozpočtu.
Dejme tomu, že jste byli zázračně opatrní, a že jste pro tuto i závěrečnou fázi výroby sestrojili pojízdnou a mohutně pancéřovanou kabinu s vysunutými chapadly, že jste dýchali filtrovaný vzduch.
S čistým uranem teď jdete do dvoupodlažní budovy. Uran přepravujete v několika menších balíčcích, ne celé kritické množství najednou! To byste vůbec nikam nedošli.
Bomba na dvě části
Tam si připravíte dvě polokoule, z nichž každá bude vážit asi devět kilo. Aby uran změkl, potřebujete acetylenový hořák. Až zkapalní, nalijete jej do keramické formy, necháte vychladnout, odnesete dost daleko, a pak teprve tvarujete druhou půlku. Obě poloviny se nesmějí už setkat – až při výbuchu. V této fázi máte opět mimořádně velkou šanci nadýchat se radioaktivních plynů.
K bombě je bohužel stále ještě daleko. Při tavení vzniká radiace, kterou nutno odstínit olověným štítem o váze pěti tun. I když, se uchráníte přímého zásahu, pak samotný pobyt v zamořené prostoře je spolehlivou prevencí proti dlouhověkosti.
Dole prorazíte do betonových stropů škvíry na protažení několika třícoulových trubek dlouhých asi sedm metrů. Na podlahu upevníte mezi trubky jednu polokouli rovnou stranou nahoru, druhou polokouli uranové hmoty zavěsíte ke stropu prvního patra. Trubky tvoří kolmou šachtu. Jistě tušíte, že horní polokoule má spadnout na tu dolní, čímž nastane atomový výbuch.
Důkladnější terorista neopomene využít přichystaného písku, cementu a kamení k obetonování šachty. Tím se zvýší destrukční efekt v prvních setinách sekundy výbuchu, ale hlavně se zaručí, že při výbuchu horní startovací nálože trubky dole neujedou a polokoule se skutečně přesně setkají.
Dvanáct hodin na odchod
Horní polokouli musíte zajistit, aby nesklouzla dolů náhodou, dokud nenastala vámi určená hodina H. Terorista, který vyhodí do vzduchu sám sebe, je směšný. Při samovolném pádu by pravý výbuch nenastal, protože počátky reakce se vyznačují mohutnou odpudivou silou. Nicméně obrovský žár by vzbudil zvědavost a radiaci v širokém okolí. Bezprostřední svědek takové události by už nikdy nepromluvil.
Proto pod horní polokouli vsuňte upevněnou síť a k šachtě navíc přivařte ocelovou zarážku. Navrch upevněte jakýsi trychtýř naplněný trinitrotoluenem nebo střelným prachem a tuto směs s pomocí drátů připojte k časovému spínači. Bude to samozřejmě časovaná bomba. Doporučuji nastavit budíka tak, aby nalož spustila za dvanáct hodin po nastavení, explozí střelného prachu se vytvoří raketový tah, horní polokoule poletí prudce dolů, což bohatě stačí k tomu, aby obě polokoule spolu setrvaly aspoň půl sekundy v přátelské vzájemné reakci. Nastane atomový výbuch. Dvanáct hodin také stačí k tomu, abyste opustili město, jež jste si zvolili za cíl svého útoku. Zbytečně se neohlížejte. Záblesk škodí zraku. A na místě činu nic nezapomeňte. Nebude možno se tam vrátit.
Z toho vidíte, že sestrojit podomácku A-bombu není nic těžkého. Neposlouchejte námitky odborníků, že při realizaci bude nutno překonávat trochu větší potíže. Technici i lékaři budou projevovat přehnanou péči o váš život a doporučovat, abyste uran tavili pouze v dusíkové atmosféře. Nebo budou říkat, že laik se nevyhne smrtelnému ozáření, že každá fáze výroby je spolehlivou jízdenkou na onen svět. Tito lidé neberou v úvahu, že vám záleží na životě pouze do chvíle výbuchu, že vám na konečném přežití nesejde, neboť jako správný terorista máte vyšší cíle – smrt dalších milionů lidí.
P.S. Nezapomeňte také vše dopředu spočítat na Nukemap 3D simulátoru!
„…Metoda plynové difúze vyžaduje trubky se skelnou výztuží a asi 60 tun kyseliny fluorovodíkové, … “
Nejsem sice nějak extra znalý v chemii, ale pamatuju si, že kys. fluorovodíková jako jediná leptá sklo? Nebo se mýlím?
To je kyselina chlorovodíková (jen tak na okraj)
kyselina chlorvodikova sklo opravdu nelepta. jde opravdu o kyselinu fluorovodikovou..
Kyselina fluorovodíková leptá sklo, chlorovodiková sklo neleptá (nazýva sa aj kyselina soľná). Ako inhibítor jadrovej reakcie sa používa kyselina boritá (vo fukušime napríklad)
Hmm doufám, že je to jen recesistický text.
Jinak to nabádání ke krádeži mi příjde směšné.
1. Vrátnice JE není bouda někde u fabriky.
turnikety jsou od spoda na horu a bytelné navíc elektronikou nabité, detektor kovů, chem. látek, raioaktivyty To vše spustí poplach. A členů ochranky je tam dostatečné množství, o násilý či vpád se totiž starají dislokovaní příslušníci zásahové jednotky PČR.
2. I kdyby jste se nějakou záhadou dostali do areálu tak kam půjdete pro tyče? Jo do toho baráku, no to pak budete potřebovat aby někdo neplašil až projdete mikrovlným plotem kolem budovy (poplach není pouze když je vztup ohlášen členem ochranky, dále pár pevných dveří které tvoří kontrolní smyčku (mohou být naráz otevřeny pouze jedny. A ty velké na trasport radiokt. mat. jsou mimo odvoz zavařeny takže nenápadné)
3. jakže to odvezete? Dovnitř se přez zajížděcí železobetonové zábrany (v bráně) a náspy pod plotem nedostane ani tank. Po kolejích je to to samé navíc výhybka a ostrá zatáčka před zabraňuje použití vysoké rychlosti k průniku. Vzduchem, no 5 km nad JE je bezletová zona, takže se tam letectvo AČR nejspíš poletí podívat.
4. todle opakovaně?
O domácím kutilství při extrakci U235, tak to je fakt story hodna výsměchu. Jediné co by mne zajímalo, co vedlo autora/y k napsání tohoto, … snu.
Prostě si hodně hráli na Nukemapu
Pomáhá nám specnaz, soudruhu.
S tou vrátnicí by to šlo. Znám případ, kdy za socialismu z vojenské továrny kradli soustruh. Na vrátnici je soustruh nezajímal, ale prolezli kabinu i aktovky. Dotyčného pérovali, že chce zcizit montérky, že krade soustruh na náklaďáku, to nepochopili. Předpokládám, že stejným způsobem lze získat i jiné věci. Čím drzejší přístup, tím větší je pravděpodobnost, že se to podaří.
Neříkají Vám doma „Blesk“ ? Jo, a myslím, že byste si měl poposednout
Martin: No já myslím, že ten text je rozhodně myšlen zcela vážně a bez nadsázky!
Martin preco navstevujes tieto stranky, ak pokladas taketo otazky skvely clanok, hned sa do toho dam…NA MOCHOVCE!!!
POBAVILO!!! Vďaka!
lol martin chytrej frajer kterej nechápe prdel.. retard
Nase VVER 440 typ 213 ide na U235, nove Gadoliniove palivo je obohatene na 4,6% U235. Mozno by sa to dalo skresat na 3 roky pripravy. Inak haluz.
Tak to je pěkná ptákovina. Rychlé neutrony nedokáží štěpit U235. Takže potřebujete nějaký moderátor. Dvě polokoule podkritického množství nejsou dostatečné, neutrony potřebujete směrovat do štěpného materiálu (tj, potřebujete něco jako zrcadlo.) Přírodní uran, ani štěpný materiál pro JE ve formě tyčí není radioaktivní, pokud tedy zanedbáme přirozený rozpad U238 – poločas rozpadu cca 4 miliardy let, U235 700 milionů let. Rozpad produkuje alfa záření, tj. záření by odstínil list papíru. Pro zamezení štěpného procesu stačí pohlcovat neutrony, že by třeba sloučeniny boru? Při separaci U235 není nebezpečná radiace (žádná není), ale vysoce toxický UF6. Difusní separace je již trošku out, nejpoužívanější je centrifugální separace. Ionizační metoda (AVLIS, SILEX), je pěkná, moderní, ale ještě ji nikdo nedokázal průmyslově nasadit.
Zapomínáte, že terorista nepotřebuje atomovou bombu. Jemu stačí špinavá radioaktivní zbraň. Neudělá efektní hříbek, ale je neskutečně jednodušší. Nepotřebujete U235, stačí vám odpad. Radioaktivní odpad z JE. Jeden, dva sudy s odpadem, pár pytlů hnojiva, trochu nafty. A spolehlivě zamoříte půl města.
Tady taky čtu pěknou ptákovinu…
…“Přírodní uran, ani štěpný materiál pro JE ve formě tyčí není radioaktivní“…a hned potom… „Rozpad produkuje alfa záření“ Může mi to někdo vysvětlit??…
Pravdou je, že při obohacování 235U není nebezpečná radiace, ale moc bych netvrdil, že tam „žádná není“… opět se totiž dostáváme k „Rozpad produkuje alfa záření“…
Neznám pojem „špinavá radioaktivní zbraň“, pokud tedy člověk neuvažuje o jaderné zbrani 3. generaci s modifikovaným účinkem, tj. zbrani s řízenou aktivací, neboli se zesíleným zamořením (ty se dříve nazývali „špinavé zbraně – bomby“…
Jestli je ale myšleno RDD, každý z oboru ví, že ani tato „bomba“ by dotyčnému teroristovi moc užitku nepřinesla a jde více méně o psychologickou zbraň…
No tak, budte trochu kreativni. Vezmete vyhorele palivo a date ho do dodavky spolu s hnojivovou vybusninou. Po vybuchu se jaderny odpad rozptyli po okoli. Mate efekt jaderne bomby, ale nebyl hrib. Verte tomu, ze cesium ani stroncium doma na zahradce mit nechcete. Teda leda ze byste chtel zdarma prijit k leukemii.
Super navod, diky!
Uz jsme takhle vyrobili ctyri bomby, je o ne velky zajem a mame zakazky na nekolik let dopredu. Jen mi chybi informace, ktery drat ma byt cerveny a ktery modry, museli jsme improvizovat.
Sehnani materialu je daleko jednodussi, nez se zde popisuje, pracuju v elektrarne, takze neni problem vynaset material, vzdycky si kousek tyce s kolegy urizneme a propasujeme ven v housce z kantyny, ktera si s olovem nezada.
Neplanujete napsat navod na vyrobu neutronove bomby? Svagr by si jednu pral k vanocum.
… k těm drátům. Já bych doporučoval, aby byly všechny zelené.
BOMBA! Díky za inspiraci, říkal jsem si co budu dělat o dlouhých zimních večerech, až se nebudu mít co učit do školy.
Prakticky celý tento návod je špatně. Klidně bych se vsadil že to nebude fungovat. Chemicky odstranit U-238 z uranu 235? Nesmysl!
Že se při jednom profouknutí obohatí uran o půl procenta? Kéž by to tak bylo! K popsanému způsobu krádeže se raději nebudu vyjadřovat…97% izotopu U-235 je trochu přehnané, na bombu stačí 80% nebo i méně. Zato 15-18 kg na tento typ bomby je poněkud málo. Zákonitě to nebude fungovat s 18 kilama když uran 235 má kritické množství 50 kilo. S takovým množstvím by to mohlo fungovat u implozní bomby, u tohoto ale ne. Navíc když dosáhnete mírně nadkritického množství tak bomba bude velmi slabá – sotva pár tun TNT. Aby byla silná potřebujete více než dvojnásobek kritického množství, to by šlo s odražečem neutronů dosáhnout i z těch 50 kg, ale o něčem takovém se autor ani nezmínil.
Nevím co chtěl říct autor tím trychtýřem naplněným střelným prachem nebo trinitrotoluenem, ale přijde mi to přinejmenším divné
12 hodin na opuštění je taky blbost. Stačila by hodina na odjezd
…protože, prakticky celý tento návod je vtip a nadsázka. Ale to by člověk, který je tak znalý v problematice jaderných zbraní, mohl poznat
15Kg….
No nevím, nevím kritická hranice 5 Kg takže nemůžete rozpůlit 15 Kg jelikož by jste dostali už při výrobě slušnou dávku Gamma záření.
A jinak nestačí když do sebe pouze narazí, nýbrž se musí nějakou dobu udržet u sebe. To zajistí průběh celé reakce.
S pozdravem České Vysoké Učení Technické obor Jaderná Fyzika.
A nema nahodou U235 kriticke mnozstvi 95% obohaceneho materialu 35kg?
Jisty vedec, jmenem Oppenheimer vymyslel celkem mazany trubkovy mechanismus, ve kterem byl schopen obe podkriticka mnozstvi u sebe udrzet po dobu nutnou k tomu, aby nerizena reakce zacala Potreboval k tomu dve podkriticka mnostvi a trochu TNT.
Perfektní článek, dlouho jsem se tak nezasmál. Klobouk dolu před autorem, má fakt talent.
ps. je mi úplně jedno, jaké má uran kritické množství a jaká kyselina žere skleněný trubky. Trubka je ten co nepochopil, že jde o recesi.
Koželák