Přežij v postapokalyptickém světě!

Den jako každý jiný – povídka do soutěže

Den jako každý jiný – povídka do soutěže

Bře 5, 2012

Všechno se to stalo v pátek 23. března 2012.

Sakra kde jen jsem ten mobil dal! Zrovna teď bych potřeboval udělat fotku.. no to snad není možné..
Na konec světa, nebo zelené mužíčky jsem nikdy nevěřil. To je k zbláznění, ale není pochyb že se něco děje, něco fakt dost divného, co budu dělat? Musím se vrátit, teď když jsem v civilu, stejně nic nezmůžu.
Nad horizontem se objevily zářivé paprsky temně fialových kuželů světla. Jako by do lesa něco přes ty paprsky sestupovalo, to mi nikdo neuvěří. Vrátím se domů, hafana nechám doma, oháknu se a půjdu to prošetřit. Něco v křoví kousek od nás zašustilo. Ozvalo se nějaké divné chroptění až mě z toho zvuku naběhla husina. Pes začel štěkat jak o život, to nedí dobré, musíme vypadnout.
Bárte, ke mně! Teda má páru, mám problém ho udržet. Sakra Bárte ke mně…!! Dávám se do běhu, teď neprotestuj! Táhnu ho na smyka, po chvíli se přidává. Štrádujeme si to přes mýtinu, párkrát jsem se ohlídl letmo přes rameno, ale nic. Světlo zmizelo. A nikdo nás nesleduje, trochu jsem si oddechl.
Přeběhli jsme přes pole k zahrádkám a jsme už docela blízko od domova, nikde ani noha.. to je divné touhle dobou tu vetšinou někdo je.
Pomalu Bárte už nemůžu. Procházím kolem zahrádek.
Pomaličku roztál poslední sníh a zem byla všude ještě mokrá, tohle místo jako by někdo vysušil. Na cestě je úplně vyprahlé místo, tak 3 metry v průměru. Že by to mělo něco společného s tím světlem? Zase jsem se dal do běhu, kruhu jsem se raději obloukem vyhul. Konečně se dostávám do naší ulice. Když jsem přišel k brance všímám si, že jsem nechal klíče v zámku, doprdele něco bych s tou pamětí měl dělat…je to horší a horší. Ještě že je nikdo nevzal. Beru za kliku, kliče do kapsy, zavírám. Jdu rovnou ke kotci. Tady zůstaň kamaráde, bude lepší když půjdu sám? Je to hodné psisko, ale neměl jsem čas ho pořádně vytrénovat teď by mě byl tak akorát na obtíž.
Rychle vbíhám do domu, v garáži mám veškerou výstroj, jdu rovnou tam. Trvalo asi 15min něž jsem na sebe všechno hodil. Teď ještě pro služební zbraň. Měl bych si vyměnit trezor teď když mám tyhle problémy, bude lepší normální zámek něž na heslo. 1-5-6-0 nic.. musí to být ono 1-5-5-0 cvak konečně. Beru si ČZ 95, šup s ní do podpažního pouzdra… ještě se podívám kde jsem nechal ten telefon.
Procházím pokoj po pokoji. Á no jasně je na stole, zrovna jsem svačil a aby mě v kapse netlačil dal jsem si ho na stůl, hned za pytlík s lupínkama a jak jsem si přisypal položil jsem ho před mobil tak že nešel vidět. Mě jebne, musím si všechno dávat na viditelné místa. Beru mobil a dávám si ho do kapsy ve vestě.
Ještě se musím podívat, jestli je číza nabitá..pro jistotu. Už si fakt nejsem ničím jistý. Vytahuju pistoli z pouzdra,vysouvám zásobník a pokládám ho na stůl. Je! Sláva ještě to se mnou nebude tak hrozné, třeba se to ještě zlepší. Utěšuju se.
Crrrrr Zvonek! Kdo to může byt, docela ve mně hrklo.. pistoli rychle zpátky… jdu se podívat kdo to může byt? Opatrně nakoukám z okna, nikoho tam nevidím. Tríííí budík, co to je? Začalo problikávat světlo. A po chvilce se začali samovolně zapínat i ostatní spotřebiče. Nejdivnější byla televize, s té vychazálo na chlup stejné světlo jako jsem viděl tam nad lesem. Zrovna když jsem chtěl sáhnout po ovladači a zkusit přepnout na jiný kanál, všiml jsem si že je to světlo i venku.
No nic musím se dostat co nejrychleji na centrálu, třeba budou vědět co se děje.
Vycházím před dům, pomalu se začíná stmívat. Bárt leží v kotci a upřeně se dívá do toho světla. Jako zhypnotizovaný. Najednou všechno přestalo, jako když utne. Světlo je pryč..
Jen jakési slabé bzučení je slyšet. Jde to jako by z centra města. Pomalu se přesouvám přes ulici. Všude po zemi je nějaký Fialový prášek, beru trochu do ruky… popel, určitě to je popel a je ještě teplý muselo tady něco hořet, že by to světlo spalovalo? Musím si dávat velký pozor. Jdu dál.
Z baráku naproti na mě někdo z poza okna mává, jako by chtěl abych šel za ním. Dobře pomyslím si ale kama? Je to ve druhém patře a dveře jsou z druhé strany ulice. Na obcházení nemám čas, co když potřebuje pomoc.. skusím to po hromosvodu a pak přeskočím na požární schodiště, jasně. Tak poď, dělej, to zvládneš. Hecuju se. Jsem v úrovni prvního patra, jde to docela dobře až na to, že se na ten žebřík nedostanu, kurva to je pakárna všechno vždycky vypadá tak jednoduše. Jak se tak sápu nahoru objevuje se nová možnost jak se do toho okna dostat. Po římse. Je sice docela úzká, ale to zvládnu.
Ani jsem se nenadál a stál jsem u pootevřeného okna, v pokoji svítilo slabé světlo, ale žádný pohyb. Otevřel jsem okno a vstoupil do malé místnosti. Je to asi nějaký sklad, po levé straně samé regály a krabice na druhé straně je psací stůl a průchod do další místnosti. Ale po záhadné osobě ani stopy…
Deja vu ? přesně tohle jsem už viděl. Na stole je nějaká skvrna. Kurva tady už přestává veškerá sranda. To je krev! Krvavá stopa od dlaně. Jako by někdo seděl za stolem, položil ruku na stůl a pak schválně napodobil prstama chůzi a ukazoval mi tak cestičku k malé obálce co na stole ležela.
Sebral jsem obálku a v ní kovová známka s číslem. Hergot odkud to číslo znám, co to má znamenat. Dohajzlu tady už přestává sranda… Tasím zbraň a pomalu nakukuju do další místnosti. Místnost ústí do tmavé chodby. Zrovna když jsem se naklonil Ffuuuu
na konci chodby se mihl nějaký stín. Fakt jsem se lekl, že jsem skoro vystřelil do prázdna. Sbírám odvahu a postupuju do chodby, najednou začali zase problikávat všechny světla. Nebudu si nic nalhávat nevím co se to děje, mám strach! Najednou chodbu zaplavilo zase to světlo. Je nádherné, nemůžu z něj odtrhnout oči.. .
Je pryč, proč ? musím za světlem.. jak smyslů zbavený jsem se rozeběhl chodbou, do místnosti. Sprintuju přes nějaký sál nic mě nemůže zastavit. Probíhám další místností, někoho jsem v předu před sebou zahlédl. Mohl by to být ten maník, co na mě z okna mával. Ten mě teď ale nezájíma.
Letím jak o život, už kolem sebe nic nevnímám, schodiště. Beru schody po třech. Vyběhl jsem ven z budovy a ocitl jsem se na nějakém dvorku, jako by mě to světlo někam vedlo. Je to dobře, nebo špatně? Je to jedno je tak krásné, musím za ním! Rozbíhám se po dvorku.
Prásk, jsem na zemi.. To byla pecka, ale začínám se vspamatovávat. Najednou mě někdo chyl za nohu, šok jak blázen zaplavil mě adrenalin, hučení ale tentokrát v uších. Otočil jsem se. Nějaký chlap se na mě sápal. Kde se tady zničeho nic vzal? Oči mu svítili Fialově, naběhlé tmavé žíly a zčernalé konce prstů. Ááááá hovno zčernalé, má drápy! Zaplavila mě děsivá bolest jako by mě na nohu někdo nalil rozžhavené železo. Ohnal jsem se po něm, ale hbitě uhnul. Sekl po mě pařátem, ani nevím jak ale uhnul jsem. Zrovna když se napřahoval k dalšímu útoku namířil jsem mu přímo mezi oči. Cvak… co to je, vadná kulka, závada? Né!! nechal jsem zásobník na…

5 comments

  1. Paul /

    Originální ! Krásně zde jde vidět jak může lidská zapomětlivost zabíjet ! :)

  2. Chorche /

    CZ 95 ? Vadná kulka ???! Prosimtě, zkus si nejdřív něco nastudovat o zbraních než začneš o nich psát. Jinak by to byla pěkná povídka.

  3. rudo1ix /

    chorche – ale no taak, koho zaujima pri poviedke taka blbost, bolo to perfektne, autorovi ruku na to, sklerotak ako zo zivota :) )))

  4. Chorche /

    No mě to dycky vytočí když začnou psát o zbraních lidi, který o nich lautr nic netušej… Pak místo spouště mačkaj kohoutek, vyměňujou zásobník v revolveru nebo na divokym západě pálej po sobě šestiranejma pistolema, maji vadný kulky a vůbec se jim dějou jiný podobný zvěrstva…
    Jasně že laický neznalý veřejnosti je to fuk, ale tady na postapo předpokládám, že se lidi o zbraně trošku zajmaj a tak by i spisovatel měl o zbraních mít aspoň obecný povědomí. A měl by rozlišovat mezi nábojem a kulkou (střelou). A neplíst si vzor hadrů 95 a vzor pistolí 75… :-) Zvlášť když zbytek povídky je čitatelnej a originální.

  5. Stranger /

    Všem milovníků zbraní se za nepřesnosti v povídce omlouvám. Měl jsem se trochu víc informovat..

Leave a Reply to Stranger