Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže

Bře 5, 2012

Spotřebujte do 20.12.2012 – stálo na konzervách, které ukládal do svého nákupního vozíku nevysoký hubený student zrovna ve chvíli, kdy v supermarketu zhaslo osvětlení.

„No to snad ne, Deja – vu“, hned si pomyslel.

Tenkrát to byl opravdu nepříjemný omyl…

Student se jmenoval Honza Černý a byl již dva roky velmi populární osobou mezi obyvatelstvem Barrandova.

Během krátkého lokálního blackoutu, kdy na celém sídlišti na hodinu vypadl proud, se Honza pokusil odejít ze supermarketu bez zaplacení, s vozíkem plným trvanlivých potravin. Bohužel hned u vchodu byl chycen. Na Barrandově to nebylo nic zvláštního a na tuto nepříjemnou historku by se za týden zapomnělo, kdyby se však nepokusil o své potraviny bojovat.

Honzu totiž už od dětství zajímaly různé možnosti přežití. Spadalo do toho přežití v přírodě, únik před jakoukoli přírodní katastrofou, partyzánská válka po invazi mimozemšťanů a také, a to bylo jeho nejoblíbenější téma, přežití během světové apokalypsy.

Taková ta stará-dobrá, naprosto klasická apokalypsa – některý z nukleárních států zmáčkne tlačítko, další se přidají a máme konec světa. A také všechny věci s tím spojené. Radiace, nedostatek potravin, přerušení dodávek elektřiny, vody a plynu. No a také samozřejmě výtržnictví, znásilnění a brutální vraždy.

Celé dny a noci trávil ve snaze vymyslet, jak se dá v takové situaci přežít a co vše pro to musí člověk udělat.

Den před tím nečekaným a pro něj osudným blackoutem Honza smolil článek o přežití během nukleární zimy a také dost popíjel. Když pak večer k němu do bytu vtrhl hlouček starých přátel ze sídliště, bylo o zábavu postaráno.

Ráno se však ukázalo, že hosté spotřebovali vice než pětinu všech jeho strategických zásob konzerv a sublimovaného masa a Honzovi nezbylo nic, než tyto zásoby urychleně doplnit.

Když v obchodě najednou zhaslo veškeré osvětlení, jeho mozek, stále omámený alkoholem a spánkovým deficitem, mu hned nabídl vysvětlení této skutečnosti.

Je to tady!

Konečně!

Apokalypsa!

Od teď funguje jen zákon silnějšího!

Dobyvačné tažení právě začalo!

Bohužel ti silnější byli strážnici v supermarketu.

Honza byl lapen a předán policii, která to šalomounsky vyřešila pokutou bez bločku a slovní důtkou.

Ochranka supermarketu však stejně shovívavá nebyla a Honza dostal pořádnou nakládačku. Což se samozřejmě hned rozkřiklo po celém sídlišti a „specialista na survival“ získal díky svému činu a také křestnímu jménu přezdívku John Rambo.

No a teď je to tady znova.

Tentokrát už Honza jednal zcela chladně a vyrovnaně. Nechal vozík stát mezi regály, za svitu své velmi výkonné armádní baterky opustil supermarket a zamířil přímo domu. Ze všeho nejdříve zkontrolovat pevnou linku. Funguje. Takže možná zase planý poplach.

Počkáme, uvidíme.

Ve chvíli, kdy zapínal své malé rádio na tužkové baterky, po Praze a nejspíše i po celé republice začaly kvílet sirény.

                                                                       ***

Jan Černý, specialista na přežití, dva roky nesoucí na ramenou těžký kříž v podobě urážlivé přezdívky John Rambo, byl konečně šťastný. Nikdy by to otevřeně nepřiznal, ale uvnitř, ve skrytu duše, on doslova jásal! Ještě aby ne, takové zadostiučinění!

On to věděl!

On cítil, že je něco ve vzduchu, cítil už několik let! Všechny ty války, katastrofy, nehody, stupňující se agrese, to vše právě teď vyvrcholilo a on, jeden z mala těch, kdo s tím počítal, je připraven. Nedá se ani odhadnout, kolikrát Honza ležel do rána beze spánku a představoval si různé katastrofické scénáře. A teď, když se ten starý a nudný svět zmítá v agonii, to má na dosah.

On přežije a při následném rozdávání karet využije všechna esa ze svých rukávů, aby získal to nejlepší postavení ve světě novém! Drsném, ale neuvěřitelně přitažlivém.

Hlavně nic neuspěchat, musí udělat správné kroky ve správném pořadí a ve správnou dobu a vše mu vyjde.

Ze všeho nejdříve si však dá pořádně horkou sprchu, plný proud! Jeden nikdy neví, jak přítulné budou nyní všechny ty nádherné kočky, na které se včera bál byť se podívat…

Jo, nový život je tu, ode dneška budou vládnout skuteční dravci!

Po sprše měl celý plán pečlivě srovnaný v hlavě. Chce to bleskovou akcí.

Nikdo zatím neví, co se přesně stalo, sirény řvaly necelou minutu, elektřina stále nejde, rádio nefunguje. Celá Praha teď jistě čeká, až se zjeví někdo důležitý a vysvětlí co a jak. Ven z města zatím potáhnou pouze jednotlivci, největší odliv by se měl očekávat až za dva-tři dny.

Však on to stihne. Vzhůru do práce!

Nejdůležitější je samozřejmě jídlo. Jídlo a náboje! To jsou dva základní pilíře nové civilizace. Tím se musí začít.

Honza vylezl ze sprchy a zanechávaje mokré stopy, prošel rovnou do pokoje, kde začal vytahovat ze skříně různé baličky a obaly. V nich měl schované veškeré poklady, které stihl nahromadit během svého krátkého života. Špičkové vybavení pro skutečné dravce.

Nejdříve samozřejmě termoprádlo, rodinné klenoty musí zůstat v teplíčku. Pak přišly na řádu kalhoty.

Jo, panečku, ty kalhoty byly skutečně skvostné! Pravé taktické Blackhawky, ty úplně nejdražší, poslední model, včetně všitých přímo do látky škrtících pásů pro případ postřelení. Získal je za třetinovou cenu v aukci. A koho zajímá, že byly lehce jeté? Blackhawky vydrží nukleární válku!

Pod mikinu Honza oblékl tenkou neprůstřelnou vestu, určenou pro skryté nošení. Jistota je jistota, navíc se mu opticky zvětšil hrudník, což také rozhodně není k zahození.

Při připínání na opasek nože Fallkniven A1 (loňská výhra v malé literární soutěži na PostApo webu) se Honza zarazil. Měl najednou takový ten nepříjemně hlodavý pocit, že něco není v pořádku. Něco tomu chybělo.

No jasně, hudba!

Přesně jako ve filmu Raw Deal, kdy se Arnold Shwarzenegger připravuje na finální boj. Honza skočil do předsíně pro přehrávač. Se soundtrackem k Resident Evil to najednou šlo jako po másle. O, ano, Marilyn Manson je fakt génius, to se mu opravdu povedlo.

Nacpat náboje do zásobníků, jeden samozřejmě musí do komory. Česká klasika, Glock 17, do stehenního pouzdra, druhá, teď už skutečně česká, klasika – SA vz.58 přes rameno. Tříbodový systém upínání taktického popruhu umožní ji mít vždy při ruce. Kolimátor přívětivě rozsvítil své rudé oko.

Teď už zbývá hodit na sebe černou koženou bundu a zašněrovat vysoké boty. Mimochodem Marauders od Corcoranu, žádné české šunty.

Stop. Ještě něco chybí… Rukavice. Bez kevlarových rukavic proti proříznutí teď neudělá ani krok! Tady jsou.

Konečně připraven. Vzhůru za dobrodružstvím!

S batohem na zádech Honza ležérně seběhl schody a pevným krokem vyšel vstříc novému světu.

To, že změna již skutečně proběhla a starý svět je minulostí, prozatím nebylo moc vidět. Žádné požáry a rabování, žádné svůdné děvy, hojně znásilňované bandou špinavých grázlů.

Jen na chodníku, hned před vchodem do budovy, postával místní bezdomovec.

„Uhni, špíno!“ s pohrdáním oslovil ho Honza.

Bezdomovec na výzvu představitele nového světa zareagoval velmi zvláště. Nejdříve sebou škubnul, jako kdyby ho Honza uhodil (ne, že by se tomu příčilo mlátit jiné lidi, ale nějak se na takové odvážné činy prozatím necítil) a pak divoce švihnul rukou.

Ostří dlouhého rezavého šroubováku Honzovi s chutným lupnutím probodlo oční bulvu a hladce vklouzlo do mozku.

Po krátké prohlídce dobytých trofejí se bezdomovec spokojeně usmál a otřel si šroubovák o kalhoty. Pak pevně chytil hubená lýtka, stále obutá do těžkých, snad ještě ani nenošených, nobl bot, a odtáhl nepovedeného dravce trochu dál od kaluže krve. Nač špinit kvalitní vybavení.