Kvě 12, 2011
Ze všech filmů, co kdy byly v českých i slovenských zemích natočeny, vyčnívá jeden neopěvovaný titul.
Polozapomenutá produkce z doby Nové vlny, která byla díky své syrovosti ale i kvůli poukazování na nepříjemnou realitu uzavřena do trezoru stejně tak, jako se i my, lidé, snažíme zavřít do pomyslného trezoru naše vnitřní bestie. Postavy filmu je naopak otevřeně vypouštějí a způsobují tak pouze bolest a utrpení.
Děj filmu je prostý o to však údernější a o to více zanechává na diváku nezaměnitelný otisk deprese.
Tento vzácný filmový kus vypráví o tom, co by se stalo, kdyby se ručičky nechvalně známých hodin zkázy posunuly na dvanáct.
Jinými slovy pokud by během studené války nezůstalo jen u chřestění zbraní.
Toto však není film o tom, kdo nebo proč, ale o tom co se stane, pokud se společnost rozpadne a zůstanou jenom ohořelé trosky lidí a jejich duší. A také o tom, že naše vnitřní bestie je vždy připravena ucházet se o vládu nad naší myslí.
S postavami se setkáváme již mnoho let po válce. Jedno je jasné na první pohled, ať už se stalo cokoli, zanechalo to na společnosti děsivé stopy.
Především skupina sestává pouze z žen, zadruhé zdá se, že jsou jedni z posledních na světě.
Už během prvních minut tohoto bohužel tak krátkého filmu se ukáže, jak moc se svět změnil: opuštěná města a vesnice, skučící vítr, neskutečné zoufalství a deprese.
Navíc jediným rozumným člověkem ve skupině je její vůdkyně, které nikdo neřekne jinak než Stará.
To ona nese poslední zbytky znalostí dávno ztracené civilizace.
Během filmu se setkáváme s nejrůznějšími projevy barbarství od likvidace staré vojenské munice, až k lovení ryb za pomoci granátů.
Po dlouhém putování pustinou konečně potkávají prvního člověka.
Optimistický člověk teď čeká, že se jedná o zástupce nějaké větší komunity, která se o dívky a Starou postará. Nicméně opak je pravdou, jedná se o jediného starce, který žije sám v opuštěném hotelu a jedinou společnost mu dělá starý gramofon.
Vzhledem ke krátké metráži filmu se nacházíme téměř na konci a tak vynechám detaily finále, řeknu jenom, že jsem po několik další týdnů ke gramofonu přistupoval se značnou nedůvěrou a že dívky pokračují dál ve své cestě pustinou.
Ve svém konečném hodnocení musím vyzdvihnout atmosféru a realistické zobrazení post apokalyptických reálií, naopak ovšem musím přiznat, že film má občas hluchá místa a delší metráž by mu taky neuškodila.
Přesto však stojí film za zhlédnutí a neměl by chybět ve sbírce žádného PostApo nadšence.
Pro PostApo.cz připravil Jiří P.
Tento článek byl zařazen do soutěže PostApo.cz
Zaujal vás tento text? Pomozte autorovi vyhrát v naší soutěži, zmačkněte LIKE a napište do komentáře svůj kladný názor, nebo klidně pouze znaménko „+“!
Chcete se zúčastnit také? ZDE JSOU PRAVIDLA A PODMÍNKY!
+ Film vůbec neznám, což mě překvapuje a rozhodně ho zkouknu.