Scénáře apokalypsy – 1. díl

Kvě 19, 2011

Tento článek je první ze tří částí seriálu o scénářích apokalypsy a způsobech přežití.
Další dva díly najdete tady:

Scénáře apokalypsy – díl druhý
Scénáře apokalypsy – díl třetí

Apokalypsa pod lupou

Není apokalypsa jako apokalypsa. A co je vlastně apokalypsa? V přeneseném významu je apokalypsou označován konec světa. Ale měla by být definice pro server PostApo.cz stejná? Myslím, že ne. Pro nás by měla apokalypsa znamenat prostě jen to, že přijdeme v jednom okamžiku o to, na co jsme byli zvyklí (přístřeší, práci, pravidelné jídlo). Nemělo by nás zajímat, že v jiné části světa plyne život dál (nebo jen do té míry, že bychom se tam chtěli přesunout). Proto události, které budu popisovat v tomto článku, zahrnují i témata, týkající se této definice. Některé události se dají označit jako regionální, jiné jako globální. Některé jsou pravděpodobnější než jiné. Liší se průběh události, její dopad a rovněž i možnosti reakce na ně. Tento článek by se měl zaměřit na základní rozdělení událostí podle zmíněných kritérií. V dalším pokračování bych se rád věnoval jednotlivým kategoriím a uvedl konkrétní tipy co dělat, abychom zlepšili své šance na přežití. Samozřejmě tato úvodní část článku nebude pro nikoho překvapením, spíše odstraní nutnost uvažovat nad věcmi, nad kterými jsem se zamyslel už já

Regionální události

Na jednu stranu si možná řeknete proč se vůbec regionálními událostmi zabývat? Co mě má co zajímat, že se stane něco v okolí? No tak se sbalím a odjedu. Lidé v Japonsku by s vámi asi nesouhlasili. Lidé v Pripjati asi také ne. Asi by byli rádi, kdyby je někdo varoval i před takovou (i sebeméně pravděpodobnou) situací, před kterou byli postaveni (alespoň ti, co přežili). A to jsou například takoví Japonci mnohem lépe připraveni na přírodní katastrofy než my v Evropě. Řekl bych, že devět z deseti Čechů poleze pod stůl při zemětřesení, při kterém si Japonec jen nadzdvihne hrnek s kávou. Tolik k tomu, že dle mého názoru neškodí do článků tohoto typu počítat i s katastrofami či jen nepříjemnými událostmi lokálního rozsahu.

Mírné působení přírodních sil

Pravděpodobnost výskytu: vysoká
Počet obětí: velmi nízký
Materiální škody: nízké
Ochromení služeb: v řádu hodin, malé lokality
Přežití: jisté

Do této kategorie spadají silnější bouře, kroupy, menší vichřice, blesky, lokální povodně, mírná zemětřesení, místní požáry (často vznikající i v následku předchozího). Vyskytují se relativně často, oběti jsou v podstatě náhodné (např. strom spadne na jediné auto ve kterém někdo seděl). Obvykle ani není potřeba evakuace, není problém s dostupností energií a služeb (když, tak je většinou rychle zjednána náprava). Záchranářů je dost, péče o postižené vysoká. Míra škod je omezená většinou na soukromé ztráty (někomu ulétne střecha, vyhoří dům). Není potřeba složitě si zajišťovat přežití, přežít se dá bez příprav.

Silné působení přírodních sil

Pravděpodobnost výskytu: u nás nízká (s výjimkou povodní), v některých oblastech vysoká
Počet obětí: nízký
Materiální škody: střední
Ochromení služeb: v řádu dní, výjimečně týdnů
Přežití: vysoce pravděpodobné

Sem řadíme silnější projevy jevů, které byly zmíněny výše. Více než stoleté vody, lesní požáry, středně silná zemětřesení (hroutí se jen některé budovy nebo jejich části), standardní hurikány, tornáda apod. Na většinu z těchto jevů lze včas upozornit (kromě zemětřesení, občas tornádo), proto je možné včas zahájit evakuaci postižené oblasti. Ta může probíhat v klidu, organizovaně (nebývá zasažena tak velká oblast jako u katastrof uvedených níže). Pravděpodobnost výskytu je daná dle mého názoru i lidskou hloupostí (zástavba v povodňových oblastech, velká sídliště v místě zlomu zemských desek – USA, Japonsko apod.). Na druhou stranu jsou obvykle obyvatelé na možnost přírodní katastrofy připraveni, učí se o tom ve školách, mají vypracované krizové postupy apod. Počet obětí je díky tomu většinou nízký. Jinak je tomu u materiálních škod, ty samozřejmě rostou (zasažena je obvykle větší oblast). V postižených místech se mohou vyskytnout delší prodlevy v dodávce vody, elektřiny. Záchranářů bývá obvykle dost, nicméně již postupují dle priorit, na menší vesničky se tedy může dostat později. Pokud se stihneme evakuovat, nebývá zapotřebí zajišťovat přežití. Vhodné je evakuační zavazadlo, zejména se zřetelem na zajištění nápravy hmotných škod (mít s sebou smlouvy od pojištění apod.)

Mimořádně silné působení přírodních sil

Pravděpodobnost výskytu: minimální
Počet obětí: střední až vysoký
Materiální škody: vysoké
Ochromení služeb: v řádu týdnů, měsíců, do úplné obnovy nezřídka let
Přežití: slušná šance

Zde mají místo katastrofální přírodní projevy jako nedávné zemětřesení v Japonsku, hurikán Katrina, výbuchy sopek, rozsáhlé požáry (Austrálie) apod. Evakuace nutná, pokud lze neštěstí předvídat, radím nepodceňovat situaci a evakuovat raději dříve než později. Počet obětí bývá vyšší, častokrát proto, že obyvatelé podcení nebezpečí (při hurikánu Katrina zůstala až 1/5 obyvatel ve svých domovech). U podobných situací bývá informovanost o např. zemětřesení spíše na škodu (lidé si nemyslí, že to, co přijde, bude až tak silné, zažili to mnohokrát atd.). V zasažené oblasti obvykle nastává výrazné poškození až destrukce staveb a jiného majetku, škody jdou do miliard. Oblast bývá neobyvatelná dlouhou dobu, obvykle v řádu měsíců. Záchranářů bývá nedostatek (zejména v rozvojových zemích – Haiti), nemocnice přetížené. Co se přežití týče, pokud zvládneme evakuovat, čeká nás obvykle delší pobyt v evakuačních centrech, u známých, příbuzných apod. Žít se dá, není to jako doma, ale je to celkem v klidu. Pokud evakuovat nestihneme, je nutné držet se obvyklých postupů (při zemětřesení se někde krýt, při povodni šplhat na střechu apod.). Důležité je nehrát si na hrdinu, nevystavovat se při pomoci druhým přílišnému riziku.

Působení člověka – chyby, omyly, levoty

Pravděpodobnost výskytu: nízká
Počet obětí: minimální
Materiální škody: nízké
Ochromení služeb: v řádu hodin, výjimečně dnů
Přežití: jisté

Do katastrof, za které může člověk, řadíme dopravní nehody, oblíbený „lidský faktor“ v provozovnách jako elektrárny, chemičky, doly apod. Případně do nich spadá i kategorie, kterou bych označil jako levoty (např. my jsme chtěli tu černou skládku nebezpečného odpadu poctivě odstranit, ale náhodou začala hořet). Události jako tyto se často nestávají (samozřejmě s výjimkou dopravních nehod), a když už se stanou, je z nich většinou spíše mediální potrava než skutečné nebezpečí. Oběti jsou v podstatě náhodné, zaviněné většinou osobní nezodpovědností (pásy v autě, přilba v továrně, seřízené ukazatele tlaku, teploty, nedodržení pracovních postupů). Dopad na lokalitu je většinou nízký, občas může dojít k záměrnému pozdržení informací na straně viníků (továrny rády „mlží“ o rozsahu havárií). Materiální škody nezúčastněných bývají nulové nebo nízké. Služby mohou být chvilkově ochromeny (např. obslužnost při dopravní nehodě), náprava zjednána v řádu hodin. Přežití nezúčastněných osob je jisté, při dodržení základních doporučení (vydávána místními úřady, obvykle typu příliš nevycházet, nevětrat, nejezdit tam a tam apod.).

Katastrofální selhání (či úmysl) člověka

Pravděpodobnost výskytu: minimální
Počet obětí: střední až vysoký
Materiální škody: střední až vysoké
Ochromení služeb: v řádu dní, týdnů, výjimečně i déle
Přežití: ohrožené

Sem patří zásadní katastrofy, které lidstvo postihují velmi výjimečně. První součástí jsou nehody (masivní, jako Černobyl, požáry ropných polí apod.). Druhou součástí, kterou jsem se rozhodl zařadit do této oblasti, jsou teroristické činy. Zejména proto, že žádná extremistická skupina ještě pravděpodobně není schopna zaútočit globálně. Oběti v místě katastrofy jsou vysoké, oběti v okolí mohou rovněž dosáhnout vysokých hodnot (opět např. Černobyl, případně použití neurotoxinu či jiných biologických/chemických agens teroristy). Materiální škody mohou jak přímo, tak nepřímo dosáhnout obrovských hodnot. Evakuace ze zasažené oblasti je nezbytná, nelze vyloučit horšení situace. Oblast bývá v případě velkých průmyslových katastrof neobyvatelná i dlouhou dobu, v případě terorismu do rekonstrukce zasažených prostor. Přežití je náhodné či přímo vyloučené u osob přímo zasažených, u ostatních platí to, že jde o lokální pohromu, tzn., že pokud včas evakuují, mají podmínky k přežití v podstatě standardní (tak jako u všech pohrom zmíněných v regionálním rozsahu.)

Globální katastrofy

Teď se dostáváme sice tam, kam se chce možná dostat většina čtenářů webu PostApo.cz, nicméně je nutné prohlásit, že se rovněž dostáváme do oblasti, která není podpořitelná velkým množstvím příkladů a proto se pohledy na různé scénáře a jejich řešení mohou u každého lišit.

Válka

Pravděpodobnost výskytu: globálně mizivá
Počet obětí: vysoký, v případě zúčastněných vojáků či při použití nekonvenčních metod až obrovský
Materiální škody: obrovské
Ochromení služeb: v řádu let, desítek let
Přežití: v případě aktivního vojáka nízké, v případě civilisty slušné (pokud nedojde na nekonvenční metody)

Některé války by se mohly přesunout do katastrof regionálních, protože na světě aktuálně zuří. Nicméně pro nás je zajímavější náhled na možnost války globální. Poslední válkou s globálním významem byla Druhá světová válka (60 milionů obětí, obrovské škody). Nutno si uvědomit, jaký technologický pokrok od války lidstvo prodělalo. Pro příklad srovnejme dva bombardéry; Lancaster (RAF, II. sv. v.) a B-52 Stratofortress (USAF, aktuálně do roku 2045). B52-H má více než dvojnásobnou rychlost (přes 1000 km/h), dvojnásobný dostup (přes 14 km), čtyřnásobný dolet (přes 16000 km) a více než pětinásobný náklad pum (až 32 tun), včetně možnosti svržení atomové bomby. Navíc všechny armády (o nichž se dá v globální válce uvažovat – tzn. rozhodně ne AČR) mají ve výzbroji spousty raket s rozličnými hlavicemi, inteligentní systémy řízení, podporu satelitů apod. Prostě v dnešní době s dostupnou technikou je i menší skupina vojáků schopna rozpoutat pořádnou ničivou sílu. A to se bavíme stále jen o použití konvenční bojové síly. Pokud by taková situace nastala a počet obětí by byl procentuálně úměrný druhé světové válce, mluvíme o 277 milionech obětí. Je však pravděpodobné, že by byl mnohem vyšší.
Otázkou samozřejmě je, z jakých důvodů by se taková válka mohla rozpoutat. Nejvíce skloňovaným důvodem je pak válka o strategické suroviny. Nicméně věřím, že i v takovém případě by byla válka vedena spíše na úrovni diplomatické/ekonomické.
Pokud se budeme bavit o použití nekonvenčních metod, už vůbec netuším, co by muselo vyprovokovat jaderné velmoci k použití svého arzenálu ve velkém. Následky takového činu jsou pak v nejčernějších vizích vyhlazení většiny života na zemi, nukleární zima a přežití jen těch nejschopnějších druhů.
Materiální škody jsou v případě války obrovské, ať už proto, že většina vedení firem sídlí ve velkých městech, o které by se sváděly tuhé boje (pokud by nebyla rovnou vyhlazena), nebo proto, že průmysl, který ve městech nesídlí, bývá oblíbeným cílem bombardování. Vše samozřejmě s cílem ochromit možnosti protivníka vyrábět a do boje nasazovat novou techniku. Rekonstrukce válkou zničené země je i v případě konvenční války nesmírně pomalá a nákladná. V případě jaderného střetu by mohla být po dlouhé roky dokonce nemožná.
Pravděpodobnost přežití jednotlivce, pokud není odveden a aktivně se nepodílí na bojových operacích je relativně vysoká (konvenční válka, protože civilizace snad již postoupila ve vývoji natolik kupředu, že by se vraždění civilistů ve velkém nekonalo). V případě jaderného konfliktu má šanci přežít jen někdo, kdo se nachází daleko od jakýchkoliv strategických cílů (města, průmyslové zóny, vojenské prostory). V obou případech by člověk měl největší šanci v malé komunitě, s dostatkem zásob (vzpomeňme na válečné a poválečné příděly) a možností další produkce (domácí zvířata, půda k obhospodaření). Přežití v oblastech s vyšším zalidněním je velice problematické a co víc, mnohokrát je nemožné o svém přežití sám rozhodovat (věci na příděl, povinné přesuny). V oblastech s vysokým počtem obyvatel a nízkou úrovní rozvoje (venkov Číny, Indie) by pravděpodobně propukaly hladomory a míra úmrtí by byla mnohem vyšší než například v Evropě. Ale i v našich podmínkách by se brzy projevil nedostatek potřeb, na které jsme všichni zvyklí – jídlo, drogerie, ošacení, technika, nástroje apod. V případě jaderného konfliktu by byl samozřejmě nedostatek všeho a dokonce i možnost pěstování vlastních potravin by byla po několik dalších měsíců či let nemožná nebo alespoň riziková.
Speciální kapitolou je potom válka občanská. U té platí v podstatě to samé, nicméně častokrát je ohrožen i život civilních obyvatel, ať již tím, že si je jednotlivé strany konfliktu snaží včlenit do svých řad, nebo proto, že si jedna strana myslí, že civilista patří ke straně druhé (časté, díky neexistenci uniforem, nízkým morálním zábranám jednotlivých bojovníků). Přežití kohokoliv je poté velmi ohrožené a měli byste aplikovat cokoliv, co vám umožní přežít. Znamená to být připraven k útěku, být dobře schován, mít zásoby, mít zbraň apod.

Globální ekonomická krize

Pravděpodobnost výskytu: krize pravděpodobná (trvá), kolaps nízká
Počet obětí: primárně nízký, později rapidně rostoucí
Materiální škody: obrovské
Ochromení služeb: v řádu let, desítek let
Přežití: při spolehnutí se na „systém“ nepravděpodobné

Globální ekonomická krize je něco, co všichni známe. Proběhla, nebo ještě probíhá v posledních letech. I když z hlediska běžného zaměstnance to není taková hrůza, jako například krize ve 30. letech v USA. Co by mohlo následovat po nějaké zvlášť velké krizi je ekonomický kolaps. V rámci ekonomického kolapsu dojde pravděpodobně k pádu vlád, ozbrojené složky nebudou schopny udržet pořádek, začne rabování, demonstrace. Postupně se členové policie a armády rozhodnou raději starat o sebe a své blízké a nechají událostem volný průběh. Vše co představuje (či alespoň v době vypuknutí nepokojů představovalo) nějakou cenu, bude vyrabováno. Státní instituce a úřady nebudou samozřejmě vynechány, pravděpodobně dokonce shoří. Výroba čehokoliv (zejména potravin) se zastaví, protože nikdo nebude chodit do práce (až pravděpodobně na zemědělce, kteří budou dál pracovat na svých polích). Lidé pochopitelně budou umírat. Někteří v rámci protestů a rabování, někteří později. Protože až skončí rabování, nebude možné jen tak získat potraviny. Pokud bude kolaps celosvětový, není možné počítat s jakoukoliv zahraniční pomocí, lidé proto začnou umírat hladem, či při bojích o potraviny.
Materiální škody budou nepředstavitelné. Po řadu měsíců nebude fungovat vůbec nic. Jediným hnacím motorem lidstva bude hlad. Dá se předpokládat, že jakákoliv úroda daného roku bude kompletně zničena, většina hospodářských zvířat bude poražena a lidé nebudou příliš uvažovat o vzdálenější budoucnosti. Lze to vidět v zemích již dnes postižených podobnými problémy. Dejte lidem trpícím hladem pytel pšenice, celý ho snědí. Nebudou uvažovat nad budoucností, budou jen doufat, že se jim podaří sehnat pytel nový (ale v době kolapsu nebude žádná humanitární organizace, která by jim nový pytel donesla).
Přežití. Zde se dostáváme k tomu, co se na této a podobných stránkách řeší. Po takové katastrofě využijeme plný arzenál našich dovedností, které získáváme zde. Bude zapotřebí mít zabezpečený úkryt, dostatek potravin na dlouhé období, dostatek vody, tepla, zboží denní potřeby. Bude zapotřebí mít zásobu léků. Rozhodně se bude hodit zbraň a dostatek munice. Bude zapotřebí využít všech znalostí a nedostat se do rizikových situací (jakou bude například účast na rabování). Bude nutné spojit se s podobně smýšlejícími a vytvořit soběstačnou komunitu, která bude dbát na své bezpečí a zároveň bude mít připravené plány na budoucnost v takovém světě.

Pandemie

Pravděpodobnost výskytu: pravděpodobná
Počet obětí: vysoký
Materiální škody: obrovské
Ochromení služeb: v řádu let, desítek let
Přežití: při spolehnutí se na „systém“ nepravděpodobné

Pandemie nějaké smrtelné nemoci je v poslední době stále větším strašákem. Se stále rostoucí propojeností světa již neexistuje hranice, která by zastavila postup nemoci. V poslední době toto riziko několikrát hrozilo, poslední opravdu zničující pandemií byla tzv. Španělská chřipka. Zahubila dle odhadů 20-100 milionů lidí. Samozřejmě že pandemie, která bývá diskutována na webech s tematikou přežití, mívá v predikcích sílu větší. Při menších pandemiích (nebo méně letálních) není moc co řešit. Pravděpodobnost úmrtí vás, nebo vašich blízkých je malá, stačí dodržovat základní hygienická pravidla, plus navíc nosit například roušku na veřejných místech. Pokud by se nějaká nemoc začala projevovat výrazně silněji a lidé by začali padat jako mouchy, dostáváme se k apokalypse globálního rozměru. Oběti na životech by byly obrovské, navíc by začalo být problematické co dělat s nemocnými a mrtvými. Nemocnice by byly beznadějně zaplněny, časem by začali umírat i lékaři, hasiči, policisté a politici (i když pro ty by asi nikdo netruchlil) a země by se začínaly dostávat do vážných problémů. V nějakém okamžiku by pravděpodobně vše přerostlo v rozpad společnosti. V závislosti na rychlosti by mohl následovat i kolaps ekonomiky, prostě proto, že by nikdo nemohl, či nechtěl (kvůli strachu z nakažení) pracovat. Pokud by se nemoc projevila rychle, odpadl by alespoň výrazný boj o potraviny (už by jich nebylo tolik potřeba). Materiální škody by byly obrovské, stejně jako u předchozího scénáře. Byly by způsobeny rovněž podobnými příčinami (nikdo nepracuje, nic se nedováží).
Z hlediska přežití by bylo hlavní prioritou uchránit sebe a své blízké před nakažením. To by v ideálním případě znamenalo zůstat doma, žít ze zásob, nevycházet mezi lidi (a to ani mezi známé) pod žádnou záminkou (v pokročilém stadiu pandemie by to znamenalo zejména nepřibližovat se k nemocnicím, místům s velkou koncentrací lidí, necestovat veřejnými dopravními prostředky). Kohokoliv, kdo by projevil byť nejmenší známku (i jiného) onemocnění pečlivě oddělit a léčit pouze s dodržením těch nejpřísnějších hygienických opatření (tzn. oddělený pokoj, rouška či maska při kontaktu, desinfekce všeho co opouští pokoj s nemocným). Základním předpokladem pro přežití jsou opět zásoby potravin, které by pomohly překonat dobu výskytu nemoci a bezpečný úkryt, který nám v tomto případě zejména pomůže proti možnosti nakažení. A nejinak tomu je i s plánem pro přežití v nastávající době. Bylo by nutné mít dostatek všeho, co by umožnilo produkci (zejména potravin) pro vás a vaše blízké.

Tím bych uzavřel první kapitolu o scénářích přežití. Rád bych navázal dalšími články, ve kterých byste měli nalézt konkrétní informace co dělat, jak se zachovat a jak se připravit. Berte vše samozřejmě jako můj názor, není to žádná bible přežití. Mohl jsem leccos opomenout, mohu mít o lecčems chybné představy. Doufám, že se vám tento článek líbil, doufám, že mi zachováte přízeň i v kapitolách následujících a nakonec doufám, že vám to celé k něčemu bude.

Pro PostApo.cz sepsal Bimbanan.

 

Tento článek byl zařazen do soutěže PostApo.cz

Zaujal vás tento text? Pomozte autorovi vyhrát v naší soutěži, zmačkněte LIKE a napište do komentáře svůj kladný názor, nebo klidně pouze znaménko „+“!

 

Chcete se zúčastnit také? ZDE JSOU PRAVIDLA A PODMÍNKY!