Kvě 3, 2011
Jedná se o bolestivé bodné rány s tendencí ke krvácení a zanícení. Při kousnutí hadem nemusí vždy dojít k uštknutí, neboť had jedem šetří a může se až během útoku rozhodnout jed nepoužít. Podle statistiky přísluší na 1000 hadích kousnutí asi 500 uštknutí a pouze jeden mrtvý. Naproti tomu infekce je velmi častou komplikací pokousání.
Typy jedů
Hemotoxin (rozpad krvinek) – způsobuje bolest, otok, modřiny, puchýře
Neurotoxin (poškození nervů) – projevuje se změnou citlivosti, mravenčení, otok, křeče
Ošetření hadího uštknutí v Česku
V Česku žije pouze jeden druh jedovatého hada – zmije obecná. Případy uštknutí s následkem smrti nastávají jen jednou za několik desítek let.
Smyslem ošetření je zpomalit vstřebávání jedu. Proto je vhodné ránu dezinfikovat a nechat ji volně krvácet, aby se část jedu vyplavila. Postižený by mel zůstat v klidu. Je třeba sejmout stahující předměty a postižené místo umístit pod úroveň srdce – např. nechat pokousanou ruku s dlahou volně viset z nosítek. Transport postiženého je třeba zajistit pokud možno s minimem jeho vlastního pohybu – ideálně na nosítkách.
Po uštknutí zmijí je nevhodné používat škrtidlo. Riziko smrti je nízké a dlouhodobé zaškrcení poškozuje končetinu a může si následně vynutit její amputaci. Zaškrcení trvající déle než cca hodinu povede k amputaci téměř jistě. I odsávání jedu je velmi nevhodné – pochybný efekt, ale dochází k prokrvení rány a tím rychlejšímu postupu jedu k srdci. Nevyřezávat tkáň – nastane ještě větší zbytečné poškození. Sérum nemá aplikovat laik – nastane těžká alergická reakce organizmu na sérum, která je nebezpečnější než účinek jedu. Pro aplikaci séra musí mít postižený zázemí lékařské pomoci v nemocnici. Hady není vhodné honit kvůli identifikaci, aby nedošlo k dalšímu uštknutí.
Zdroj: Wiki
Díky.
Pěkná příručka, bohužel přijde mi tak říkajíc od stolu…
Super vědět, co dělat, když máme v ČR jen „jedovaté“ hady a za rohem nemocnici.
Chybí mi tu však aspoň ta „symbolika“ preperství. Chápu, že ne vždy nás uštkne kobra nebo jiný jedovatý had, ale co když – a co když se nedostaneme k lékaři s protilátkou?
Tak co pak? Co dělat? Tam už se musíme pokusit něco udělat – vysát jed nebo vpálit, rozhodně nám tam nepomůže nedělat nic.
Jedna z důležitých věcí, které je třeba uvést: Dnes se za dlouhodobé škrcení považuje už 20 minut, takže amputace může nastat i při poměrně krátké době.
Naopak, dnes se za dlouhodobé škrcení považuje až 6 a více hodin (TCCC Guidelines for Medical Personnel, 1 August 2019). Můžu se zeptat na zdroj Vašeho tvrzení?