Krize postosvícenské kultury – fikce(?)

Rád bych se dnes zamyslel nad jedním z nejpravděpodobnějších vývojů naší „západní“ civilizace, označuji ji jako postosvícenskou kulturu- (1). Nad pravděpodobnými průvodními jevy, následky a východisky. Jedná se o zamyšlení, budu se dopouštět spekulací a vyvozovat nepodložené, nebo nepříliš podložené závěry, které dle mého soudu budou logickým vyústěním současné situace. Cílem není stvořit dogma. Chtěl bych jen nabídnout náhled na budoucí, dle svých znalostí a možností co možná nejpravděpodobnější vývoj.

Teorie

Náš svět dnes se pohybuje v hluboké morální a sociální krizi. Vývoj společnosti přesáhl v mnoha ohledech únosnou mez. Jedním z těchto ohledů je například produktivita práce a s ní související živobytí. Dnes je ve společnosti velmi malé zastoupení těch, kteří se živí přímo produktivní činností. Na každém z nich pak visí několik dalších lidí, obchodníků, úředníků, finančních spekulantů… To značí dvě věci. Člověk je díky moderním technologiím a zdokonaleným postupům svou prací dnes vytvořit hodnoty, které stačí k uživení několika dalších. Problém je v tom, že podíl zisku z tohoto je nerovnoměrně rozložen a samotný producent z něj má nejmenší část a často strádá, zatímco ti, kteří těží z jeho produktivity mají nadbytek. To však způsobuje další odliv pracovních sil z produktivních pozic do pozic řekněme redukujících a regulujících. Čím dál tím méně lidí v naší kultuře vytváří skutečné hodnoty. Část těchto sil se snažíme nahradit imigranty z méně vyspělých zemí. A rozbuška je zapojena.

Žijeme také v krizi morální. Jako společnost jsme překročili období vyspělé osvícenské etiky. Základem životaschopné společnosti jsou totiž úvahy o etice a morálce a jejich vývoj. Dle mého názoru jsme ovšem z křivky vývoje hyperurychleného osvícenstvím dostali na parabolu deformace. Hromadně jsme se jako společnost zřekli východisek naší společenské a sociální filozofie. Stále však chceme těžit ze závěrů této. (2)  Vzdali jsme se myšlení, ale stále chceme těžit z jeho plodů. To ovšem prakticky vede k neaktuálním a neaplikovaným závěrům, ke kterým by naši předci vidící věci v širším kontextu, kdy spolu se závěry uvažovaly i východiska, nikdy nedošli. A proto Osvícenství vzkvétalo a postosvícenství degraduje.

Tím se stáváme nesmírně zranitelnými. Neumíme si rychle poradit s novými podněty a reagovat na vývoj situace sociální, demografické, ekonomické a politické. A tím se naše společnost rozkládá stále víc. Jako nekontrolovaná jaderná reakce. A vypořádáme se s tím po svém. Postosvícensky relativizujeme úplně všechno. Cokoliv je třeba důsledně promyslet odkládáme se slovy „to je složité a co my víme“ do vod relativizace.

V Evropě však neustále roste počet zástupců jiných kultur. To je zcela přirozené, neboť celou známou historii můžeme sledovat pokusy různých kultur o expanzi do Evropy. Ale až nyní se to díky slabosti naší společnosti daří. Zatímco naše společnost pososvícensky degraduje a naše životaschopnost slábne, přichází stovky kultur, které svůj vrchol ještě nepřesáhly. A na mnoha místech Evropy již nyní vnímáme vzrůstající problém střetu těchto kultur. Naše kultura totiž již nemá „tah“, aby válcovala zaostalé kultury. Naopak mnoho lidí naši slabost podvědomě cítí a v cizích kulturách hledají řešení. A bomba už začíná tikat.

Nejvýraznějším proudem jsou Muslimové. V muslimské kultuře nikdy nenastalo osvícenství. Vlastně za celou svoji známou existenci víceméně stagnovala. Muslimové věří, že Korán je jedinečné a hlavně úplné a konečné dílo Aláha a Súny vnímají jako dokonalí návod k životu. Tento postoj nedává příliš mnoho prostoru pro rozvoj. (3)

Skutečná situace:

Page 1 of 4 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Existence lidstva Jak přežít ekonomický kolaps – 4. díl Scénáře apokalypsy – 1. díl Jak přežít ekonomický kolaps – 3. díl Scénáře apokalypsy – 3. díl Ekonomické postapo Jak přežít ekonomický kolaps – 2. díl Jak přežít ekonomický kolaps – 1. díl Scénáře apokalypsy – 2. díl Jak přežít ekonomický kolaps – 5. díl Zombie Survival Ve třech obchodech IKEA v Evropě byly nastražené bomby