Telefonát z New Orleans

Duben 6th, 2013 by admin

To třeba v centru, tam je válka. Ne mezi vládou a bandity, ale mezi bandami. Hned po hurikánu Černí vyrabovali střelecké prodejny a teď je v oběhu hromada nezaregistrovaných zbraní. Přičemž jakýchkoli. Ve většině obchodů byly i vlastní sbírky. Do kterých patřily i automatické zbraně a další lahůdky. Teď jde válka o supermarkety a butiky. První dva dny tam mohl vlézt kdokoli, teď černé bandy to mají rozdělené mezi sebou a o jednotlivé obchody bojují. Palbu slyšíme dokonce až tady.

Během posledních čtyř dnů nad námi třikrát proletěly helikoptéry. Zevnitř něco zařvali přes megafon a znovu odletěli. Nikdo nikoho nepotřebuje. Zachraň se, jak se dá.

Policie a další vládní sračky tu už také dávno nejsou. Místní policajti odsud zdrhli spolu se svými rodinami, dokonce k tomu použili služební vozy s blikačkou. To jsou ale, kurva, vládní složky!

Říká se, že ve městě ještě někde jsou policajti, ale co oni dokážou proti takovým masovým nepokojům?

Američané jsou jak děti. Ten národ má schopnost přežít někde na úrovni školky. Všichni tupě žijí z nakoupených zásob jídla a vody. Voda je kapitola sama o sobě! Rychle dochází. A začíná doslova hysterie. Lidé běhají po střechách, řvou, vřeští, zvedají ruce k nebi. Jakože chcípají žízní. Snažil jsem se vysvětlovat, že když bude nejhůř, musí rozdělat oheň a převařovat jakoukoli vodu. A pokud budou mít alespoň základní znalosti, tak jednoduše destilovat vodní páru. Odmítavě mávají hlavou. To se nesmí. A znovu brečí! Pokud je nezačnou zachraňovat, půlka z nich se zblázní. Hysterie je kolem děsná.

Po čtyřech dnech jsem se rozhodl odsud vypadnout. Zvláště když jsem zjistil, že je zničena protipovodňová hráz. To znamená, že minimálně rok tady nebude nic. Všechno zůstane pod vodou. Odsát ji za pomoci pump je nereálné. Voda je všude. Ve všech sklepech. Co tu brzy začne, když se v této vodě rozmnoží sračky tipu moskytů a dalších ošklivostí, nechci raději ani vidět. A co bakterie, epidemie? Zkratka, po krátké úvaze jsem se rozhodl zvednout kotvu. Po vzoru Černých jsem vytáhl z půdy starý nafukovací dětský bazén o průměru 1,5 metrů, který tu nejspíše nechali předchozí nájemníci. Sbalil do jednoho odpadkového pytle nějaké oblečení, notebook a dokumenty do druhého a jeden pro jistotu přetáhl přes to. Vyrobil pádlo z násady od koštěte a kuchyňské desky na krájení. A odplul. Když jsem proplouval kolem Franca, vykřikl, že také zdrhne, hned jak si pro něj připluje bratr. A že prý uvažuje nad nájmem kvalitní lodě, odvozem věcí a kompletním stěhováním. Nechce prý ohrozit rodinu.

Na rohu ulice jsem uviděl vojenskou amfibii. Zavolal na ně. Připluli. Národní garda. Vzali mě na palubu. Tvářili se nevraživě a pořad šilhali po mých odpadkových pytlích. Asi mě považovali za „krysu“. Když jsem ukázal obsah, uklidnili se. Dali láhev vody. Řekli, že ráno začne velká operace, nasazení armády do města a hromadná evakuace obyvatelstva. Stále zatím prý všichni čekají na vyhlášení výjimečného stavu. Kurva! Na co do prdele čekat? Za chvíli bude pozdě kohokoli kamkoli nasazovat.

Co říct závěrem… Režisér filmu „Povodeň“, Mikael Salomon – Nostradamus! Kurva, přesně tak všechno bylo i v reálu! Jako ve filmu…“

Překlad a úprava: Vladius.

Originál textu zde.