Indikátor IBG 58 t – recenze

Únor 9th, 2013 by admin

Pokud máte rádi náš miniseriál recenzí o ochranných (a nyní již i indikačních) prostředcích, můžete zbystřit, další díl se bude týkat detektoru ionizujícího záření IBG 58 t. Začneme tedy od velice jednoduchého přístroje, jehož obsluhu zvládne každý.

Co si pod děsivou zkratkou IBG-58t představit? Není to žádné tajemství, jedná se o „indikátor beta-gamma tranzistorový“. Původní verze IBG 58 měla měnič vibrační, ten se však neosvědčil, byl stažen z používání a postupně nahrazen modernější verzí tranzistorovou.

Jak již název napovídá, slouží ke zjištění přítomnosti záření beta a gamma v zamořeném terénu. Manuál tvrdí, že byl přístroj určen k měření nejen terénu, ale i osob, nasazené bojové techniky a objektů. Elektronika je zasazena v plechové krabičce, jednotlivé části plechového obalu jsou spojeny gumovým těsněním, které je i po dlouhých letech pěkně pružné a nejeví tendenci praskat. Málokdy má takto starý materiál vyhovující vlastnosti. Při dobrém utažení krytu je přístroj voděodolný, neboť jediné tlačítko je utěsněno gumovou čepičkou a kryt bateriového prostoru těsnícím kroužkem. Hmotnost přístroje s baterií je cca 1kg, rozměry má 171 x 101 x 51 mm

V látkové brašně se nachází vlastní přístroj, popruh na něj, sluchátka, klíč k otevření bateriového prostoru připevněný k brašně na provázku a návod k obsluze.

Všechny prvky nutné k ovládání a indikaci se nacházejí na čelní straně indikátoru. Jsou jimi zleva doprava: Bateriová šachta, čočka skrývající doutnavku, zdířka pro sluchátka a již zmíněné ovládací tlačítko. Do šachty padne baterie typu D s napětím 1,5V se kterou je možné provozovat přístroj po dobu cca 48 hodin. Doutnavka indikuje přítomnost záření, kolem 0,1R/h začne poblikávat, od 0,5R/h již svítí nepřetržitě. Svým svitem tedy neukazuje každý jednotlivý rozpad zachycený GM-trubicí.

Zdířka pro sluchátka je také zkonstruována nezničitelně v podobě dvou otvorů podobným zásuvce na síťové napětí, vysoceohmová sluchátka mají odpovídající konektor. Na sluchátcích se dočteme hodnotu 4000ohm, jsou tedy vhodná i pro amatérské pokusy s radiotechnikou, kupříkladu pro poslech z podomácku udělaných krystalek (http://cs.wikipedia.org/wiki/Krystalka). Ve sluchátkách jsou slyšet slaběji cvaknutí jednotlivých rozpadů, silněji pak cvaknutí indikující bliknutí doutnavky, tyto dva typy zvuků je jednoduché rozlišit, na nahrávce jsou slyšet tedy jednotlivé rozpady a ve 13. vteřině záznamu pak silnější puls indikující 1 bliknutí doutnavky. Na přístroj tedy není nutné při provozu hledět. Ihned po stisknutí tlačítka je slyšet ve sluchátkách činnost tranzistorového měniče, která indikuje správnou funkci přístroje.

Nejdůležitějším ovládacím prvkem je gumovou krytkou zakrytý spínač. Nejedná se o přepínač, pro detekci je tedy nutné celou dobu držet tlačítko sepnuté, při uvolnění indikace po chvilce, kdy se vybijí kondenzátory, přestane.

Přístroj je i zevnitř jednoduchý a účelný. Invertor je napájen z monočlánku, pomocí tranzistoru a dvou primárních cívek transformátoru vzniká na sekundárním vinutí střídavý proud o frekvenci několik set Hz, tato frekvence jde regulovat pomocí trimru. Napětí na něm vzniká kolem 140V, které po průchodu násobičem napětí zvyšuje svou hodnotu na zhruba 400V, je stabilizováno stabilizační doutnavkou. Pak teprve pokračuje do GM-trubice, kterou napájí.

Po průchodu trubicí signál, jehož amplituda se kalibruje pomocí trimru, nabíjí kondenzátor, který se po dosažení zápalného napětí doutnavky v ní způsobí výboj a současně je tento puls slyšet jako silné lupnutí ve sluchátkách. GM-trubice STS-5 sovětské konstrukce se nachází v patici, není napevno připájena, v případě závady je tedy vyměnitelná. Tato trubice zvládá indikovat pouze beta a gamma záření, alfa záření její stěnou neprojde. Odběr zařízení při detekci 20mR byl 26,5mA, dá se tedy usoudit, že přístroj je poměrně úsporný a s poskytnutou baterií šetří. Schéma zapojení je na následujícím obrázku: