Pes – nejvěrnější přítel a největší hrozba

Květen 15th, 2011 by admin

Víte, že pes je jediné domestikované zvíře, pro které je život pána důležitější, než vlastní?

V PostApo světě si jich budeme vážit a bát se daleko víc, než teď.

Psi ovládají velmi složitou mimiku, za pomoci které jsou schopní ukázat i ty nejjemnější náznaky emocí a také přesně demonstrovat své úmysly. Ve spoustě detailů je tento „jazyk“ shodný i s lidskou mimikou. Právě proto malé dítě, i presto že netuší, co je vlastně mimika, snadno pozná, kdy se pejsek zlobí, a kdy se usmívá.

Možná i tato podoba byla dalším faktorem, umožňujícím pevné pouto mezi psem a člověkem. Oba byli schopní rozpoznat, co ten druhý chce vyjádřit.

A možná právě proto považujeme kočku za záhadného tvora, vždyť její mimika a demonstrační pózy jsou nám naprosto cizí.

Pocit nebezpečí psi mají jako jeden ze svých základních instinktů. To vás může zachránit ve spoustě nepříjemných incidentech.

Pes je věrný přítel, důležitý pomocník a zábavný šašek. Jenže co se stane, pokud svého panička ztratí?

Jak je známo, je to společenský tvor. A proto už od prvních dnů/týdnů se budou tvořit smečky. Ostatně před Velkým Průserem jeho smečku tvořila vaše rodina.

Obecně platí, že čím přirozenější je rasa psa, tím silnější má instinkty. Právě proto jsou obyčejní oříšci těmi nejlepšími strážci a hlídači.

Naopak uměle vytvořené rasy své instinkty skoro nepoužívají. Ve smečce proto skoro nemají šanci, jednoduše zahynou.

Proč se tvoří smečka? Především pro společný lov zvěře, která svoji velikosti psa značně převyšuje. Dále pro společnou obranu svého území a zajištění bezpečí pro jednotlivé členy smečky, hlavně ty slabší či zraněné.

Bezpečnost slabších členů je jistá – silnější je chrání a často i krmí. Samozřejmě jsou tu i výskyty agrese, ale není to zase tak časté.

Dodržuje se i předání tradic. Tou nejdůležitější je zdvořilost.

Podívejte se třeba na způsob řešení konfliktů ve smečce. Dokud žádné konflikty nejsou, vůdce smečky většinu svého času doslova prospí. Pokud se však něco semele, okamžitě tvrdě zasáhne.

Přitom ani nemusí použít tesáky, bohatě stačí několik úderů trupem a hrozivé vrčení.

Většinou se totiž jedná o drobné potyčky a snahu o demonstraci sily před fenkami.

Občas ale vznikají i vážné konflikty, do kterých musí vůdce zasáhnout velmi tvrdě. Viníka vyprovokuje k útoku. Ten je pak nucen bojovat nejen s vůdcem, ale i se zbytkem smečky, což je už dopředu prohraný boj. A jelikož v tom souboji skutečně účinkuje celá smečka, je to skvělá lekce jako pro viníka, tak preventivně i pro ostatní. Většinou stačí jedna taková lekce a viník už nikdy zbytečně nevyvolává konflikty. Odejit nemůže, smečka mu dává potravu a bezpečí, a jiné ho nemusí přijmout.

Ve výsledku pak psí smečka funguje jako jednotný organismus. Velice silný a nebezpečný organismus.

Smečku tvoří zvířata obou pohlaví a různého věku.

Každá smečka obsazuje určité teritorium a hlídá ho před sousedy a nezvanými hosty. Přitom různé části tohoto území mají pro smečku různou hodnotu, to znamená, hlídají se více či méně důkladně.

Nejdůležitější a nejlépe střeženou částí jsou místa odpočinku a úkryty pro chov mláďat.

Dále jsou také silně chráněny zdroje vody, hlavně v oblastech s jejím nedostatečným množstvím.

Lovecká území jsou regulérně propátrávaná. Čím blíže jsou k hranicím území, tím méně se navštěvují.

Do těchto příhraničních zón jsou také vyháněny méně významné členové smečky.

Obvykle to jsou mláďata, či dospělí jedinci, mající nízký sociální statut. Právě na jejich ramena padá ochrana hranic smečky.

Tito pohraničníci se nevrhají do boje, svým štěkotem mají za úkol vyhlásit poplach a následně se stáhnout do obydlené částí, kde už jsou připraveny hlavní síly v čele s vůdcem.