Přežij v postapokalyptickém světě!

Při násilném přežití ve městě… je násilí ta snadná část

Při násilném přežití ve městě… je násilí ta snadná část

Led 2, 2013

Když jsou časy zlé, lidé ukážou všechny své vlastnosti, tváře či pravou tvář, nazývejte si to jak chcete.

To je jeden z důvodů, proč není moc v oblibě detailněji mluvit nebo psát o té době. Někteří lidé dělali zlé věci a přežili, nebo dobré věci a zemřeli, nebo se jen tehdy chovali divně. Opět máme mnoho možností. Lidé o tom později nechtějí mluvit, nechtějí vzpomínat. Po čase se může člověk donutit věřit tomu, že některé věci nespáchal, ačkoliv se staly.

 Nejsou žádné šťastné srazy lidí, kteří přežili, žádné velké setkání při grilování, s řečmi „jaké tehdy bylo“ a popíjením piva. Pokud si spolu někam sedneme, nebavíme se moc o těch časech. A pokud se k té době opravdu dostaneme, zpravidla jeden druhému lžeme. Každý máme něco, o čem nechceme mluvit, na co nechceme vzpomínat. Často je tu něco trapného, zlého nebo velmi krutého, co člověk provedl. Tehdy to dávalo smysl, ale dnes, kdy máte na stole dost jídla, je těžké to pochopit.

Měl jsem kamaráda, co byl pěkně nebojácný chlapík, když šlo do tuhého, když musel bojovat na život a na smrt, prát se až do konce. Dokázal se srovnat s násilím. S čím se ale srovnat nedokázal, byla chvíle mezi odpalem raket a výbuchem když dopadly.

Na vysvětlenou lidem, co nikdy ve válce nebyli. Docházelo k překvapivému ostřelování z vícehlavňových raketometů. Uslyšeli jste vzdálené „bum“ kolem 15-20 různých zvuků, hlubokých zvuků, každý trval tak vteřinu nebo méně. Ve chvíli kdy jste slyšeli možná tak 6 zvuků odpalu, byly už těsně před dopadem. Popis možná nezní moc dobře, ale slova to nedokáží vysvětlit. Zpravidla byl tento druh ostřelování použit proti místům, jako jsou ulice a část ulice 200-300 metrůbyla zónou smrti. Takže pokud jste se v tu chvíli nacházeli mimo úkryt a střely letěly k místu, kde jste stáli, neměli jste moc šancí na přežití. Občas se stávalo, že lidé skočili do úkrytu, polámali si přitom ruce a nohy, aby zjistili, že střely dopadly do jiné části města. Těch několik vteřin, od prvního „bum“ do výbuchů se zdály jako věčnost. Přísahal bych, že trvaly hodiny, ne vteřiny. Takže tolik k těmto chvilkám.

Každopádně můj kamarád nemohl snést těch pár vteřin, pokud byl v nekrytém prostoru. Pokaždé ztratil kontrolu nad svým tělem (pomočil se a nasral si do kalhot). Pocit v žaludku, když dopadají granáty všude kolem vás, je jako když chcete zvracet a srát najednou. Spousta lidí tvrdí, že je to otřesy při výbuších, ale je to čistý a skutečný pocit hrůzy a naprostá ztráta kontroly nad životem. A nezapomínejte, že to nebyl žádný zbabělec. Každý z nás měl své děsivé chvíle, kdy byl prostě ztracen, kdy se naprosto vzdal. Několikrát jsem viděl, jak lidé jiným vystřelili mozek z hlavy a později si z toho dělali legraci a zároveň ti stejní lidé zvraceli, když měli sníst špagety s červy, mrtvé červy uvařené s makarony.

Nejhorší věc nebo věc, kterou jsem nejvíce nenáviděl, byly některé pachy. Neustálý zápach pálených věci. Ne obvyklý pach hořícího dřeva nebo uhlí, ale smrad ze spousty věcí naházených do ohně. Těžký a odporný smrad, který vám pronikl rovnou do vnitřností. Dnes se s tím nedá nic poměřovat. Přidával se k tomu také smrad hnijícího masa z mrtvých těl.

Nejblíže tomu by dnes mohla být hořící městská skládka. Ale pořád to není dost blízko

 Zvláště ráno byl zápach velmi těžký. Velmi často jsem se probudil a musel jsem zvracet, jen co jsem jej ucítil. Bylo to silnější než já. Ve skutečnosti to ale nemělo co dělat s tím, jak silný nebo slabý jsem byl.

Každý z nás měl svůj malý bod zlomu, pro většinu času bylo násilí snadnou záležitostí, když jsme se snažili přežít. Pokud se připravujete na možný Velký Průser, snažte se neupnout příliš k technickému vybavení. Snažte se poznat své limity, své body zlomu.

Nasbíral jsem materiál na nový kurz pro Jaye. Jay pochází z problémového prostředí a byl zapojen do trestné činnosti v průběhu dospívání a ranné dospělosti. Dnes je to velmi slušný člověk, ale vlivem své násilné minulosti mu nedělá krev problém. Problém však má, když uvidí nebo ucítí hovno. Pracuju na pohotovosti, takže jsem ho vzal sebou do práce v době, kdy ho tam nečekalo nic příjemného. Obracet bezdomovce, který je příliš opilý, než aby se mohl hýbat a který se posral a ležel v tom dva dny, je zvláštní zážitek. Obzvláště pro toho, kdo má opravdový problém se sračkami.

Získáte představu o tom všem. Myslím tím, mnoho je dnes napsáno o pořizování nové výbavy, nakupování dalších zbraní a vím, je to zábava, ale jít tam, kde vás bude bolet, kde můžete posunout své hranice, je velmi dobře využitý čas. Nečekejte, že byste se dostali přes všechno. Některé věci vás dostanou vždy, ale vědět a být psychicky připraven na ně, dělá velký rozdíl ve stresové situaci, když jde o přežití a mnoho věcí zkouší vaše hranice.

Autor překladu si opět přeje zůstat anonymní, původní článek je zde.

6 comments

  1. Mortis /

    Jo musím souhlasit, že samo násilí není tak hrozné. Člověk totiž má alespoň částečně v rukou život svůj a svých blízkých, když přitom jede z půlky na čistý adrenalin. Bezmoc, opravdová nechutná špína a nejistota jsou věci, které mne vždy dokázaly nalomit. To co bych jen doplnil k autorovi je, že je důležité se se sebou smířit nejen když z nutnosti konáme pochybné věci, ale i když se v nějaké situaci zlomíme. Pokud přežijete musíte to přijmout a příště to možná překonáte snadněji a časem vám to ani nepřijde. Je to jako první výbuch, který vás donutí se vrhnout k zemi, ale tisící už vás nedonutí ani odložit cigáro.

  2. Annele /

    Mam to podobne jako Mortis. I kdyz v pripade nasili bych byla opatrna: v pripade muceni bychom se mohli zlomit mnohem snadneji, nez si myslime. Od toho to taky muceni je.

  3. Majkl Night /

    Annele, když jsi načla to mučení. Zkuste si sehnat podobně smýšlejícího člověka nebo dobrého kamaráda, nechte se svázat a zkuste se nechat jen obyčejně zlechtat. Kupříkladu na chodidlech. Nemusíte zkoušet co vydržíte, třeba rány důtkami nebo holí. Jen obyčejné lechtání…, věřte svěrače vám povolí, hlasivky z křiku ochraptí, ale jako zkušenost k nezaplacení. I když znovu už bych nechtěl.

  4. Annele /

    Ahoj mam s kamoskou vyskusane ze pri muceni povolis skor nez si myslis :) . Sme skusali vysluch a stacilo par kopancov do guli a by som jej povedal vsetko…

    Inak pekny clanok :)

  5. PaaX /

    Tohle jsou strašně individuální záležitosti. Lze to rozebírat donekonečna a nikde není napsané, že to co mi nevadí teď mi nezačne vadit za rok, či dva psychického vypětí. Bavíme-li se o situaci po VP, tak je třeba si uvědomit, že drtivá většina lidí přestane být lidmi a uvolní se v nich to co jinak potlačují. Dokonce jsem i uvažoval nad extrémním řešením a to, jestli by to v případě opravdu masivního VP nebylo lepší ukončit.
    Jestli si vzpomenu třeba na taková Vlákna, tak tohle by pro mě nemělo existenční smysl.

  6. tuta /

    Podivejte se na to pragmaticky.

    Boje ve mestech nebudou. Vemte si, co zpusobilo bombardovani Hamburku a Drazdan v dobe druhe svetove pitomymi zapalnymi bombami.
    Vemte si co pusobila smesna atomovka na Hirosimu a Nagasaki.

    Dnesni strategicka jaderna raketa nese desitky hlavic z nichz kazda je 10x az 100x silnejsi nez ty v Hirosime.

    Predstava, ze je nekdo zesrany strachem, jestli ty rakety bouchnou u neho nebo o 3 ulice vedle je uplne srandovni.

    Spise otazka stoji, jestli to smazne cele mesto o velikosti Prahy relativne ciste, pripadne to pribere k te praze sebou spise Kladno nebo spise Podebrady nebo Melnik nebo Pribram, anebo to smazne Prahu az nekam po Ceskou Lipu nebo Budejice.

    Lidi proste ziji furt myslenkama ve 2 svetove a ja to nechapu.

Leave a Reply