Den jako každý jiný – povídka do soutěže

Z baráku naproti na mě někdo z poza okna mává, jako by chtěl abych šel za ním. Dobře pomyslím si ale kama? Je to ve druhém patře a dveře jsou z druhé strany ulice. Na obcházení nemám čas, co když potřebuje pomoc.. skusím to po hromosvodu a pak přeskočím na požární schodiště, jasně. Tak poď, dělej, to zvládneš. Hecuju se. Jsem v úrovni prvního patra, jde to docela dobře až na to, že se na ten žebřík nedostanu, kurva to je pakárna všechno vždycky vypadá tak jednoduše. Jak se tak sápu nahoru objevuje se nová možnost jak se do toho okna dostat. Po římse. Je sice docela úzká, ale to zvládnu.

Ani jsem se nenadál a stál jsem u pootevřeného okna, v pokoji svítilo slabé světlo, ale žádný pohyb. Otevřel jsem okno a vstoupil do malé místnosti. Je to asi nějaký sklad, po levé straně samé regály a krabice na druhé straně je psací stůl a průchod do další místnosti. Ale po záhadné osobě ani stopy…

Deja vu ? přesně tohle jsem už viděl. Na stole je nějaká skvrna. Kurva tady už přestává veškerá sranda. To je krev! Krvavá stopa od dlaně. Jako by někdo seděl za stolem, položil ruku na stůl a pak schválně napodobil prstama chůzi a ukazoval mi tak cestičku k malé obálce co na stole ležela.

Sebral jsem obálku a v ní kovová známka s číslem. Hergot odkud to číslo znám, co to má znamenat. Dohajzlu tady už přestává sranda… Tasím zbraň a pomalu nakukuju do další místnosti. Místnost ústí do tmavé chodby. Zrovna když jsem se naklonil Ffuuuu

na konci chodby se mihl nějaký stín. Fakt jsem se lekl, že jsem skoro vystřelil do prázdna. Sbírám odvahu a postupuju do chodby, najednou začali zase problikávat všechny světla. Nebudu si nic nalhávat nevím co se to děje, mám strach! Najednou chodbu zaplavilo zase to světlo. Je nádherné, nemůžu z něj odtrhnout oči.. .

Je pryč, proč ? musím za světlem.. jak smyslů zbavený jsem se rozeběhl chodbou, do místnosti. Sprintuju přes nějaký sál nic mě nemůže zastavit. Probíhám další místností, někoho jsem v předu před sebou zahlédl. Mohl by to být ten maník, co na mě z okna mával. Ten mě teď ale nezájíma.

Letím jak o život, už kolem sebe nic nevnímám, schodiště. Beru schody po třech. Vyběhl jsem ven z budovy a ocitl jsem se na nějakém dvorku, jako by mě to světlo někam vedlo. Je to dobře, nebo špatně? Je to jedno je tak krásné, musím za ním! Rozbíhám se po dvorku.

Prásk, jsem na zemi.. To byla pecka, ale začínám se vspamatovávat. Najednou mě někdo chyl za nohu, šok jak blázen zaplavil mě adrenalin, hučení ale tentokrát v uších. Otočil jsem se. Nějaký chlap se na mě sápal. Kde se tady zničeho nic vzal? Oči mu svítili Fialově, naběhlé tmavé žíly a zčernalé konce prstů. Ááááá hovno zčernalé, má drápy! Zaplavila mě děsivá bolest jako by mě na nohu někdo nalil rozžhavené železo. Ohnal jsem se po něm, ale hbitě uhnul. Sekl po mě pařátem, ani nevím jak ale uhnul jsem. Zrovna když se napřahoval k dalšímu útoku namířil jsem mu přímo mezi oči. Cvak… co to je, vadná kulka, závada? Né!! nechal jsem zásobník na…

Page 2 of 2 | Previous page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže