Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže

Nikdo zatím neví, co se přesně stalo, sirény řvaly necelou minutu, elektřina stále nejde, rádio nefunguje. Celá Praha teď jistě čeká, až se zjeví někdo důležitý a vysvětlí co a jak. Ven z města zatím potáhnou pouze jednotlivci, největší odliv by se měl očekávat až za dva-tři dny.

Však on to stihne. Vzhůru do práce!

Nejdůležitější je samozřejmě jídlo. Jídlo a náboje! To jsou dva základní pilíře nové civilizace. Tím se musí začít.

Honza vylezl ze sprchy a zanechávaje mokré stopy, prošel rovnou do pokoje, kde začal vytahovat ze skříně různé baličky a obaly. V nich měl schované veškeré poklady, které stihl nahromadit během svého krátkého života. Špičkové vybavení pro skutečné dravce.

Nejdříve samozřejmě termoprádlo, rodinné klenoty musí zůstat v teplíčku. Pak přišly na řádu kalhoty.

Jo, panečku, ty kalhoty byly skutečně skvostné! Pravé taktické Blackhawky, ty úplně nejdražší, poslední model, včetně všitých přímo do látky škrtících pásů pro případ postřelení. Získal je za třetinovou cenu v aukci. A koho zajímá, že byly lehce jeté? Blackhawky vydrží nukleární válku!

Pod mikinu Honza oblékl tenkou neprůstřelnou vestu, určenou pro skryté nošení. Jistota je jistota, navíc se mu opticky zvětšil hrudník, což také rozhodně není k zahození.

Při připínání na opasek nože Fallkniven A1 (loňská výhra v malé literární soutěži na PostApo webu) se Honza zarazil. Měl najednou takový ten nepříjemně hlodavý pocit, že něco není v pořádku. Něco tomu chybělo.

No jasně, hudba!

Přesně jako ve filmu Raw Deal, kdy se Arnold Shwarzenegger připravuje na finální boj. Honza skočil do předsíně pro přehrávač. Se soundtrackem k Resident Evil to najednou šlo jako po másle. O, ano, Marilyn Manson je fakt génius, to se mu opravdu povedlo.

Nacpat náboje do zásobníků, jeden samozřejmě musí do komory. Česká klasika, Glock 17, do stehenního pouzdra, druhá, teď už skutečně česká, klasika – SA vz.58 přes rameno. Tříbodový systém upínání taktického popruhu umožní ji mít vždy při ruce. Kolimátor přívětivě rozsvítil své rudé oko.

Teď už zbývá hodit na sebe černou koženou bundu a zašněrovat vysoké boty. Mimochodem Marauders od Corcoranu, žádné české šunty.

Stop. Ještě něco chybí… Rukavice. Bez kevlarových rukavic proti proříznutí teď neudělá ani krok! Tady jsou.

Konečně připraven. Vzhůru za dobrodružstvím!

S batohem na zádech Honza ležérně seběhl schody a pevným krokem vyšel vstříc novému světu.

To, že změna již skutečně proběhla a starý svět je minulostí, prozatím nebylo moc vidět. Žádné požáry a rabování, žádné svůdné děvy, hojně znásilňované bandou špinavých grázlů.

Jen na chodníku, hned před vchodem do budovy, postával místní bezdomovec.

„Uhni, špíno!“ s pohrdáním oslovil ho Honza.

Bezdomovec na výzvu představitele nového světa zareagoval velmi zvláště. Nejdříve sebou škubnul, jako kdyby ho Honza uhodil (ne, že by se tomu příčilo mlátit jiné lidi, ale nějak se na takové odvážné činy prozatím necítil) a pak divoce švihnul rukou.

Ostří dlouhého rezavého šroubováku Honzovi s chutným lupnutím probodlo oční bulvu a hladce vklouzlo do mozku.

Po krátké prohlídce dobytých trofejí se bezdomovec spokojeně usmál a otřel si šroubovák o kalhoty. Pak pevně chytil hubená lýtka, stále obutá do těžkých, snad ještě ani nenošených, nobl bot, a odtáhl nepovedeného dravce trochu dál od kaluže krve. Nač špinit kvalitní vybavení.

Page 2 of 2 | Previous page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Monolog – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže Celkom obyčajný deň – povídka do soutěže Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Si vis pacem, para bellum – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže