Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže

Píše se rok 2022. Deset let od začátku konce světa. Svět, jaký jsme znali, už není takový, jaký býval. Změnil se. V roce 2012 čítala populace něco málo přes sedm miliard lidí. Do roku 2022, čili do doby, v níž se odehrává tento příběh, zbylo na planetě jen pár milionů lidí. A my se vydáme po stopách jednoho z nich.

Stmívalo se. Petr věděl, že v noci bude mít lepší předpoklady k lovu. Vzal tedy svoje vybavení na lov a šel „lovit“. Nebyl to obyčejný lovec, ale lovec pokladů. Začalo pršet. Petr šel na místo, kde si schovával „nalovené“ poklady, do sklepa bývalé samoobsluhy. Tam si vzal něco málo jídla a šel hledat. Když tak procházel potemnělými ulicemi postapokalyptického města, mlčky přikusovaje kus sušeného masa, vzpomínal, jaké to bylo, když všude kolem bujel život a bezstarostnost všedního dne. Tuhle ulici znal už od svého dětství. Široká ulice vykládaná žulovými kostkami, ověnčena kdysi možná krásnými, dnes značně zrezlými, kovanými pouličními lampami, které už beztak ani neví, jaké to je sloužit lidem, osvětlovat jim cestu při jejich nočních poutích. Zabrán do myšlenek a vzpomínek by si byl ani nevšiml, že ta ulice, kterou tak dobře zná, se nějak změnila. Zprvu si nebyl jist, co bylo jinak, ale v hloubi duše věděl, že tomu tak je. Něco je jinak.

Bleskově se přitiskl ke stěně starého domu tak, aby jeho navlhlý kožený plášť vypadal jako hromada všudypřítomného odpadu a snažil se vzpomenout si, co je špatně. Nešlo to. Nemohl si vzpomenout na to, co před chvílí zažil. Nemohl. Hlavou se mu stále proháněly vzpomínky. Nezbývalo nic jiného, než se vrátit a zjistit co je jinak. Opatrně se plížil širokou ulicí zpět a nedbaje dešťových kapek bušících do jeho tváře si pozorně prohlížel okolí. Jeho úsilí se mu vyplatilo. Našel to.

Ještě v ten samý okamžik jím prostoupil strach. Strach z toho, že mu někdo cizí naruší jeho svět osamělého hledače pokladů. Někdo, komu nemusí věřit ani nos mezi očima. Ledový pot mu stékal spolu se studenou dešťovou vodou po čele a zátylku. Nemůže tu čekat věčně. Chvíli se rozmýšlel, ale pak mu začala být zima. Rozhodl se. Vstoupil. Otevřel zašlé dveře starého domu. Naskytl se mu pohled do rozkládajícího se obývacího pokoje. Vše zašlé, plesnivé, shnilé, nebo jinak znehodnocené. Vyvolalo to v něm obrovskou touhu. Touhu po normálním životě, který žil předtím. Nudný život počítačového programátora, kancelářské krysy. Z myšlenek ho vytrhl až pronikavý zvuk. „Bum“. Tupý náraz šel slyšet odněkud z patra. Petr se chvěl strachy. Takové situace nenáviděl. Rychle vytáhl svůj dlouhý kuchyňský nůž z improvizované pochvy. S nožem v ruce to bylo lepší. Cítil se bezpečněji. Pln strachu sebral všechnu odvahu a šel ke schodišti do patra. Staré dřevěné schodiště již mělo své nejlepší časy za sebou. Bylo ošoupané od těch tisíců kroků, které na nich kdysi člověk nachodil. Chvíli ještě přemýšlel. Pak vykročil. Stoupl na první schod dělící ho dost možná od jisté smrti. Nahoře se začaly ozývat zvuky. Připadalo mu to, jako kdyby tam nahoře někdo něco stěhoval. Stoupl na druhý schod a ozvalo se pronikavé vrznutí. Zvuky ustaly. Petr se zhrozil činu, jenž právě vykonal. Smrt ho nemine. Nastalo ticho. Takové ticho, jaké ještě nikdy nezažil. Když v tom uslyšel jemné vrznutí a pomalé, dunivé kroky, které se pomalu blížily. Petr ochrnul strachy. Nemohl se hýbat. Tělo nereagovalo. „Konec“, pomyslil si. Jeho oči, přivyklé na šero, si všimly světla. Teplého světla. Takového světla, jaké může vycházet jen od ohně. Člověk! Petrovo srdce bušilo jako o závod. Když najednou uviděl průzračné tělo postarší ženy, vznášející se několik centimetrů nad podlahou. S lucernou v ruce a ďábelským úšklebkem v rozkládající se tváři. Jeho srdce to nevydrželo. Zastavilo se.  V tu ránu se Petr probudil výkřikem do noci. Zpocený ledovým potem. V očích hrůzu z prožité můry. Takový sen, taková noční můra. To se mu ještě nikdy nezdálo. Nikdy. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Tu noc už oka nezahmouřil.

Page 1 of 4 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Den jako každý jiný – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Si vis pacem, para bellum – povídka do soutěže