Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže

Druhý den ráno se vydal k onomu domu, o němž se mu v noci zdálo. Vypadal stejně. Naprosto stejně. Pomalu otevřel dveře a podruhé vstoupil do rozkládajícího se obývacího pokoje. Vše bylo naprosto stejné jako předtím. Přišel tedy k oněm schodům smrti. Naslouchal. Ticho. Ne takové to ticho, které tu panovalo včera. Normální ticho, průvan v komíně způsobil krátkou meluzínu. Vše bylo normální. Naprosto. Pomalu vstoupil na první schod. Nic se nestalo. Druhý schod. Ten jen mírně zavrzal, ale jinak se nic zvláštního nestalo. Třetí, čtvrtý, pátý. Petr prošel celý dům. Nenašel nic zajímavého. Jen rozkládající se zbytky majitelů a vybavení, kdysi možná krásného, domu. Byl to jen sen. Zatraceně hnusný sen.

Po prohledání domu vyšel Petr ven, kde ho zalily teplé paprsky dopoledního slunce. Chvíli se rozmýšlel, kam půjde. Pak si vzpomněl na sen. „Kam že to vlastně včera šel, než se vrátil k domu, před nímž teď stál?“ Rozhodl se, že to zjistí. Vydal se tedy dál dlážděnou ulicí. Cestou prošel kolem starého knihkupectví, jehož vitríny byly do jedné rozbité, rozházené knihy tlely v rozpadajících se policích. „Nic zajímavého“, pomyslil si. Kasu a důležité věci si už určitě rozebraly bandy rabujících lidí, takže tu zůstal tak akorát materiál na kompost. Slunce pomalu stoupalo výš a Petr dostal hlad. Zalezl tedy za ohořelé auto a vybalil svačinu z batohu. Lívance s marmeládou. Jídlo, jež si dělal ještě za normálního světa. Pousmál se, když si vzpomněl, jak je kdysi smažíval s přítelkyní. Ty doby jsou ovšem pryč. A ona taky. Při vzpomínce na ní jen mlčky povzdechl. Vždyť to je už skoro šest let, co ho opustila. Šla k rodičům. Tam se má určitě dobře, lépe než tady.     „Měl bych jí donést kytici na hrob. Vždyť teď někdy bychom měli mít výročí svatby“, uvažoval. „Co je dneska vlastně za den? A kolikátého?“ Petr přemýšlel, jaké je dneska datum. Po chvilce dopočítal, že je čtvrtého dubna 2022. Pousmál se, když zjistil, že za týden má narozeniny. „To bych si měl připravit něco extra, když už mám ty narozeniny“, řekl si v duchu Petr. Ale pak si vzpomněl, že po dlouhé zimě mu toho moc nezbylo. Takže si asi udělá jen lívanec. „A bude“, usmál se.  Pak se konečně pustil do jídla. Při jídle přemýšlel, co bude dělat dál. Kam půjde?

Page 2 of 4 | Previous page | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Den jako každý jiný – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Si vis pacem, para bellum – povídka do soutěže