Die Welle – tip na film + popis skutečných událostí

Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během jednotýdenního projektu na téma „Státní formy“ vyzkoušet jeden pokus, aby zhmotnil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat. Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu… – csfd.cz, česky Náš vůdce.

Málokdo z vás ještě neviděl tento vynikající film. Ale možná prozatím nevíte, že se to skutečně stalo. Jen ne v Německu, ale v Americe.

V roce 1967 ve městě Palo-Alto (California) pracoval jako středoškolský učitel jistý Ron Jones. Zrovna se probírala druhá světová válka a jeden z žáků položil celkem logickou otázku – jak je možné, že obyčejní Němci nic netušili o koncentračních táborech a masových vraždách po celé zemi. Vzhledem k tomu, že třída o něco předbíhala vyučovací plán, rozhodl se Jones uskutečnit týdenní experiment a celou situaci žákům předvést v praxi.

V pondělí se děti zabývali disciplínou a mocí, kterou v sobě skrývá. Probírali to, co pociťuje sportovec, který s velkou pílí a nasazením pravidelně trénuje, aby dosáhl vynikajících výsledků. Bavili se o tom, jak náročná je práce baletky, či malíře, jak přesně kontrolovaný musí být každý tah či pohyb. Zmínili i vědce, kteří musí mít obrovskou trpělivost a nesmí očekávat zázraky hned během prvních pokusů. Jones požádal žáky, aby se několikrát zvedli a posadili se. Pak museli odejít ze třídy, vrátit se a rozmístit se na svých místech, aniž by to způsobilo jakýkoli hluk. Během výuky museli mít absolutně rovná záda, což mělo vést k lepší disciplíně. Veškeré Jonesovy dotazy musely být zodpovězeny ve stoje a pouze za pomoci tří, maximálně čtyř slov.

V úterý ráno Ron Jones našel svoji třídu v neobvyklém stavu. Všichni žáci mlčky seděli na svých místech, většina z nich dokonce v pozoru a s pohledem upřeným před sebe. Ten den se probírala síla jednoty. Žáci museli nahlas skandovat: „Síla disciplíny, síla jednoty!“. Každý ve třídě pocítil moc, kterou mu dává jeho skupina. Na konci lekce Jones ukázal nový pozdrav, kterým se od této chvíle měli žáci mezi sebou vítat. Byla to pravá ruka, zvednutá k rameni a pokrčená v lokti. Toto gesto pojmenoval pozdravem Třetí vlny.

Ve středu vydal Ron Jones všem žákům členské průkazy. Ani jeden žák neopustil třídu. Ba naopak. Třináct dětí z jiných tříd uteklo z výuky, aby se zapojili do experimentu. Také oni získali průkazy. Tři průkazky byly označeny rudým křížkem. Jejích vlastníci měli speciální úkol – sledovat ostatní a v případě nedodržení pravidel oznámit to Jonesovi. Jak se ukázalo později, 20 jiných žáků donášelo zcela dobrovolně. Jeden z účastníků experimentu, který byl mnohem silnější, než ostatní, oznámil Jonesovi, že bude jeho osobním strážcem. A až do konce experimentu neodešel od něj ani na krok.

Tři žákyně s nejlepším prospěchem, jejichž dokonalé studijní výsledky nyní nic neznamenaly, řekly vše svým rodičům. Jonesovi zavolal místní rabín, kterého však naprosto uklidnilo vysvětlení, že třída probírá německý typ osobnosti. Rabín dokonce přislíbil, že situaci s rodiči sám vyřeší. Ron Jones byl také naprosto zaskočen faktem, že ani jiní dospělí jedinci v tomto experimentu neviděli nic špatného. Pozdrav Třetí vlny dokonce začal používat i ředitel školy. Ke konci třetího dne do skupiny bylo přijato přes 60 lidí. Mnozí z účastníků to brali natolik vážně, že nutili ostatní žáky důsledně dodržovat pravidla a vyhrožovali těm, kdo si dle jejích názoru té skupiny nevážil.

Ve čtvrtek se ve třídě shromáždilo více než 80 lidí. Jones vyprávěl o tom, co znamená hrdost. „Hrdost je něco víc, než vlajky a čestné salvy. Hrdost je to, co vám nikdo nesebere. Mít hrdost znamená vědět, že jsi lepší! Tento pocit se nedá zničit!“

Page 1 of 2 | Next page