Tipy a rady z války v Bosně – informace z první ruky – DOPLNĚNO 4.2.

Leden 31st, 2012 by admin

Jedná se o kompilaci otázek a odpovědí z vlákna fóra www.survivalistboards.com. Vystupuje tam muž jménem Selco, který popisuje kolaps v Bosně v roce 1992. Selco popisuje, jaké to bylo žít ve městě celý rok bez elektřiny, paliva, tekoucí vody, dodávek potravin nebo tradičního obchodu. Jejich měna byla bezcenná, neexistovaly policejní nebo vládní síly a v ulicích vládly gangy a násilí. Strategie přežití, kterou on, jeho rodina a komunita použila k tomu, aby zůstali naživu je poučná a může změnit některé vaše priority ohledně přípravy na SHTF ((SHTF = Shit Hits The Fan = výraz používaný survivalisty pro popis katastrofické situace)). I přesto, že nejde o dlouhé čtení, doporučuji tento text kvůli bohatým poznatkům někoho, kdo Velký Průser skutečně zažil.

Jsem z Bosny, a jak někteří z vás ví, mezi roky 1992 a 1995 zde bylo peklo. Celý rok jsem žil a přežíval ve městě s 50 000 až 60 000 obyvateli bez elektřiny, pohonných hmot, tekoucí vody, dodávek potravin, bez práva a vlády.

Město bylo celý jeden rok obklíčeno a ve skutečné SHTF situaci.

Neměli jsme organizovanou armádu a policejní síly, byly zde pouze skupiny obránců. Vlastně kdokoliv, kdo měl zbraň, tak bojoval za svůj dům a svou rodinu.

I přes to, že někteří z nás byli připraveni relativně dobře, většina rodin měla jídlo jen na pár dní. Málokdo z nás měli pistoli, pár šťastlivců vlastnilo AK-47 a tím to haslo.

Po jednom nebo dvou měsících začaly gangy dělat špinavou práci, nemocnice vypadala jako řeznictví, policie se vypařila, 80% nemocničního personálu odešlo domů.

Měl jsem štěstí, naše rodina byla velká (15 členů ve velkém domě, 5-6 pistolí, 3 kalašnikovy), takže jsme žili a přežili, alespoň většina z nás.

Pamatuji si, jak americké letectvo shazovalo z letadel potravinové balíčky (MRE) každých 10 dní jako pomoc pro obklíčené město, ale nestačilo to. Některé domy měly malé zahrádky se zeleninou, ale většina neměla.

Po třech měsících začaly zvěsti o prvních úmrtích v důsledku hladu, úmrtí kvůli nízkým teplotám. Použili jsme dveře a okraje oken z opuštěných domů k topení, spálil jsem svůj vlastní nábytek, mnoho lidí zemřelo kvůli nemocím, většina kvůli špatné vodě (dva členové mé rodiny), používali jsme k pití dešťovou vodu, párkrát jsem jedl holuby, jednou jsem snědl krysu.

Peníze ztratily hodnotu, vyměňovali jsme věci, fungoval černý trh.

Pár příkladů: za jednu konzervu hovězího jste mohli mít ženu na několik hodin (zní to hrozně, ale byla to realita). Pamatuji si, jak většina takových žen byly jen zoufalé matky.

O kdysi běžné věci, jakožto svíčky, zapalovače, antibiotika, palivo, baterie, munice do pušek a samozřejmě jídlo jsme byli nucení bojovat jako zvířata.

V situaci, jako je tato, se mnoho věcí změní, většina lidí se promění v monstra, bylo to hrozné. Síla byla v počtech, pokud jste byl v domě sám, tak jste byl pravděpodobně okraden a zabit bez ohledu na vaši výzbroj.

Válka skončila, opět díky Americe. Není důležité, která strana měla ve válce pravdu.

Bylo to skoro před dvaceti lety, ale věřte mi, pro mne je to, jako by to bylo včera, pamatuji si všechno a myslím, že jsem se hodně naučil.

Já a moje rodina jsme nyní připraveni, jsem dobře ozbrojen, zásoben a vzdělán. Není důležité, co se stane – zemětřesení, válka, tsunami, teroristé, důležité je, že něco bude.

A podle mé zkušenosti nemůžete přežít sami, síla je v počtech, buďte blízko své rodiny, připravte se s nimi, moudře si vyberte své přátele a připravte se také s nimi.

Otázka: Jak ses bezpečně pohyboval po okolí?

Město se rozpadlo v malé komunity, v mé ulici (15 nebo 20 domů) jsme zorganizovali hlídky (5 ozbrojených mužů každou noc), aby nás ohlídali před gangy a nepřáteli.

Většina směnných obchodů se odehrávala mezi lidmi v našem revíru. 8km od nás byla jedna ulice, kde byli organizovaní obchodníci, ale bylo nebezpečné se tam dostat, šlo to jen v noci (přes den bylo nebezpečí odstřelovačů) a byla větší šance, že jste byli okradeni, než že byste obchodovali. Použil jsem tu ulici jen dvakrát, když jsem opravdu něco potřeboval.

Page 1 of 7 | Next page