Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže

Pohlédl na vojáka pod přístřeškem a až teď mu došlo, že musí být v zorném poli odstřelovače. Byl to Mark a bezúspěšně se snažil dovolat pomoci. Satelit byl již dvě hodiny mimo dosah. „Ostříž“ mu rukou naznačoval ať se posune dál. Mark však panicky pokračoval ve volání do hluchého telefonu. Vzápětí sebou trhnul a zády vrazil do zdi. Střela do něj udělala díru o velikosti kokosu. „Ostříž“ zůstal sám.

Jedinou jeho možností bylo čekat a doufat. Čekat dokud útočnici svou neopatrností nevstoupí do základy nebo, v lepším případě, odejdou. Mohlo jich být opravdu jen pár, snad jen průzkum. Možná zaútočily jen, protože je zahlédl kapitán. Nevěděl, ani nemohl vědět. Každopádně ho čekalo několik dlouhých hodin naslouchání a soustřední. Nabyl svou zbraň a připravil k ruce granát, jak mu bylo vtloukáno do hlavy na výcviku:“Vemte jich sebou co nejvíc!“ Při vzpomínce na svůj výcvik se pousmál, byla to sice dřina, ale získal tam mnoho skutečných přátel a také je díky němu stále naživu. Prozatím.

Při třináctihodinovém čekání střídavě přemýšlel, modlil se a přehrával si svůj život.

Pak jich vzal sebou co nejvíc.

Page 2 of 2 | Previous page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Na výběr? – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Celkom obyčajný deň – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Si vis pacem, para bellum – povídka do soutěže