Na výběr? – povídka do soutěže

Mysl a vědomí se navracejí zpět… byla to realita, nebo jen záblesk v unaveném mozku? Ona spouští ruku z jeho tváře, pokusí se o poslední úsměv (dá-li se tak grimase potrhaného obličeje říci), ruka jí však spadne, dříve, než ji stačí položit. Ji už nic nebolí, On křičí do světa svoji bolest a vojáci se přibližují k místu neštěstí. On si již jen pro sebe šeptá: „Co Ti to udělali, má drahá, co Ti to udělali?“ a pokládá se do sutě k ní. Také dav přeživších se blíží k místu katastrofy, muž a žena, kteří jej vedli, taktéž nepřežili výbuch a vyhladovělý shluk lidí zoufale křičí, ptá se, co se stalo a nechápe. On kleká, pokouší se s oporou vstát na nepoškozenou nohu a šíleným hlasem křičí na vojáky:  „Zabte je, zastřelte je všechny!“ Jeden voják protestuje: „Ale pane, rozkazy zněly…?“, On ale vytáhne pistoli a na místě ho jednou ranou zastřelí. „Ještě nějaké dotazy?“, ptá se. Dav civilistů se dává na útěk s křikem a zmatkem, jeden přes druhého. Kdo padne, je ušlapán, zatímco vojáci, vedeni Jím, natahují automatické pušky a ozývají se první výstřely do zad prchajících…

Page 2 of 2 | Previous page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Den jako každý jiný – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže