Nejlepší možná doba – povídka do soutěže

“První znásilnění je blbý”, říká Alice a trochu rozklepaně si připaluje “…ale pak už to jde. Ale když je na tebe jich víc…”. Dolívám jí z poslední láhve whisky a nemám co říct. Padá jí popel. V pětatřiceti by se nikomu neměla tolik třást ruka.

“Prý zítra večer půjde na dvě hodiny proud.”, říká moje žena a snaží se o něco optimistického, co nevyžaduje citovou investici. Jako vždy. V podstatě je to všechno pořád stejný…

Dolévám podruhé.

“Na Nešpora.”

“Na Nešpora…”

Ráno na zastávce trocha optimismu. Docela to začíná fungovat. Aby přijel skutečný autobus, nebo trolejbus, to snad nikdo nečeká. Ale i kůň s povozem mě potěší, když přijede na čas. Sice jdu pěšky, ale potřeboval jsem se zastavit mezi lidmi a počkat, zda jim něco přijede. Nad Ústím svítá a zdá se, že dnes v noci nehořel žádný panelák. Z mešity na Severní Terase začíná být slyšet muezzin, ale jeho hlas skončí v syntetickém zachrchlání. Asi to to generátor vzdal. Příliš dobré ráno. V práci není co dělat, ani co pít. Zase věčná otázka, zda chodit zbytečně do práce, nebo to nechat být a raději makat na zahradě. Pořídit si včely a mít med… Předevčírem prý přepadli nějaké zahrady kus od nás. Asi bych měl zůstávat na zahradě a vykopat obě pistole…

Dopoledne zvoní v kanceláři pevná linka (tolik dobrého naráz…). Moje žena, pláč v hlase. Přepadli naší zahradu, ale tchán žije. Jen pobodaný, ale nemocnice nepřijímá (“Kurva kdy sis naposledy všimla, že by někoho přijímali??!”). Prý doktor ve městě ho vezme, ale za půl unce. Asi před sedmi lety jsem něco nakoupil, ale nevím, jaké představy má moje žena. Už tenkrát to  bylo drahé. Hezký den je v háji a nad Skřivánkem začíná stoupat kouř. Hoří zateplení dlouhého paneláku. Není to tak hrozné, když se to odehrává potichu a není slyšet sirény hasičů nebo sanitek. Nepřijedou a nezbývá, než doufat, že obyvatelé postiženého domu mají na střeše dost dešťové vody, aby to uhasili. Doufat… Přistihuji se, že je mi to jedno. Oblak kouře z hořícího polystyrenu se kryje s vrcholem Milešovky a vypadá to, jako by nám bába jedna začala soptit. Jenže dneska si dá i horotvorná činnost pauzu. OK, zlato pro tchána. Jo, máme. Neptám se, co uděláme, až ho budou potřebovat naše děti. Silueta Milešovky a Kletečné je stejná, jako Předtím. Jen ten dým… Chvíle úlevy v mezičasí.

Dopadlo to celkem dobře, rána nebyla tak zlá, k tomu nějaké škrábance. Štve mě to – tohle bychom zašili sami, ale Sulfonamid nemáme. Ani ten veterinární, co sypeme na ránu. Půl unce… Když se policie nepřijde zeptat ani na pokus o vraždu, má cenu schovávat pistole? Škoda tří keříků rajčat, ale G19 i Steyr jsou venku. Když se na nátlak EU rozhodla vláda zabavit legálně držené zbraně, tak spoustu lidí “vykradli” a o zbraně přišli. Fakt smůla. Naštěstí v té době byla PČR už v hodně velkém rozkladu, pořád stávkovali a moc do toho nešťourali… Večer jsme všichni rádi, že to nakonec dopadlo ještě dobře. V tom slyšíme auto v ulici. Rozechvění,  nostalgie – však to všichni znáte. Ale je to jen šedivý VW  Evropské komise pro gender a multikulturní záležitosti. GMCC. Povinné kázání z reproduktorů na střeše končí předčasně, protože v mešitě na Mírové nahodili agregát. Hlavně nezapomenout zítra vyvěsit duhovou vlajku na zahradě i v bytě.  Dodržování Pride March Tolerancy Day je dost sledováno. Dosypávám hlínu do sudů s bramborami. Když vše půjde jak má, budeme mít něco přes půl tuny. Večer tchánovi i tchyni vysvětluji, co s Glockem. Je to prosté, ale přesto se tomu brání. Stereotypy přežijí i průměrnou civilizaci… Natož tu naši. Zpátky domu.

“Nezapomeň vyvěsit vlajky.”

“Jasně.”

Page 1 of 4 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Monolog – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Si vis pacem, para bellum – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Celkom obyčajný deň – povídka do soutěže