O novém světě – povídka do soutěže

Když se udělalo ticho a příroda se zklidnila, byly večery celkem příjemné. Praskání ohně a falešný tón staré rozladěné kytary vytvářely nádhernou atmosféru. V klidné večery, jako ten dnešní, se osadníci pravidelně sesedávali k ohni a užívali si chvilky odpočinku. Vzduchem zněly písně a hlasy. Během takového večera se dalo zapomenout na útrapy života, na věčné vyhlížení nebezpečí na ochranných valech, na dřinu při obdělávání pole, na námahu při přestavbě staré továrny na obyvatelné sídliště…

Fabrika neměla moc obyvatel, proto v mnohém připomínala rodinu. Přes den měl každý svůj úkol. Ženy vařily, praly nebo šily, muži zase hlídali, pracovali na poli, či na stavbě. Každý dělal to, co uměl, přesně dle plánu a řádu. Bez reptání a bez stížností. Přes den nebyl čas na zábavu. Továrna se musela stát lépe obyvatelnou a zajištěnou a to vyžadovalo tvrdou dřinu. Ale večer… když bylo ticho a tma, to se skoro všichni společně scházeli – za zábavou, poznáním, nebo jen tak za společností. V noci si mohli odpočinout a vyzpovídat se ze všech svých problémů. Každý zde našel někoho, kdo mu ulehčil v tomhle těžkém životě.

Mluvilo se tu o všem možném, ale jedno téma bylo zakázáno. Nikdy, skutečně nikdy, se nesměly vést debaty o starém světě. Ten byl pryč, ale někteří osadníci si jej ještě pamatovali. Těchto lidí si skupina vážila, ale až oni zemřou, měla zemřít i vzpomínka na doby před „Velkým průserem“, jak lidé nazvali tu chvíli, kdy se svět změnil. Jaký mělo to mlčení důvod? Velice prostý. Starý svět byl pryč a už se nemohl vrátit, proto bylo lepší na něj zapomenout. Lidé by jenom zbytečně tesknili po ztracených časech.  Jistě, staré knihy, učebnice dějepisu, ba dokonce videokazety, které už nikdo nemohl přehrát, se pečlivě uchovávaly. Byly to poklady, ale těšit se jimi mohlo jen pár vyvolených z mnoha. Je jasné, že bylo nutné uchovat povědomí o tom, jak nejlépe obdělat pole, vyrobit cihly, používat zbraně,… praktické informace se učily už malé děti, ale učitel jim nesměl číst nic o historii. To bylo zakázáno, jejich současnost i budoucnost je teď a tady, historie by je jen nutila myslet na to, že se dřív lidé měli lépe. Starý svět byl pryč a pro dnešek neměl význam. Děti jsou sice zvědavé a mají otázky, ale na vše je připravena odpověď, proto mladá generace nemohla vědět, že náklaďák, kde odpočívají strážní, co zrovna nehlídají, kdysi jezdil. Netuší, že zbraně, co nosí muži, jsou jen pozůstatkem dávných armád. Ani to, že místo, kde žijí, bylo dříve továrnou.

Page 1 of 2 | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Monolog – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže Celkom obyčajný deň – povídka do soutěže POSLEDNÁ PEVNOSŤ – povídka do soutěže