Žáby v mléce
„Fajn, tak už běžte do svého pokoje, jo? Musíme si s mámou popovídat o samotě.”
Rozhovor se nepovedl. Mlčela a dívala na své ruce, sepnuté kolem sklenice s kohoutkovou vodou. Jen občas zašeptala cosi o žábách. Uvědomil si, jak moc se na ní podepsalo posledních několik měsíců. Nyní vypadala minimálně o deset let starší než před půlrokem. Objal ji a políbil.
Usnula překvapivě rychle. Ležel vedle a poslouchal, jak dýchá. Přemýšlel.
Druhý den šéf našel peníze na výplatu. Šlo to celkem snadno. A je v podstatě úplně jedno, co ho motivovalo víc; zda pohled do očí zoufalého, všeho schopného člověka, nebo turistická sekyrka, kterou svíral zaměstnanec ve zpocené dlani. Každopádně ta motivace byla dostatečná na to, aby z malého sejfu vytáhl „rezervní zdroje”. Výměnou dostal podepsanou výpověď.
Teď už zbývalo jediné. Zjistit, co dál. Potřeboval radu.
„Dobrý den, jste učitel v šesté B? Vyprávěl jste včera dětem o žábách v mléce? Chtěl bych o tom vědět víc. Lze ještě z toho mléka vyskočit?”
Page 2 of 2 | Previous page
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Monolog – povídka do soutěže
Úvaha o PostApo realitě
O novém světě – povídka do soutěže
Na výběr? – povídka do soutěže
Nejlepší možná doba – povídka do soutěže
Dva státy, dva extrémy
Výjimečný stav – Kapitola druhá a třetí
Čtrnáct minut
Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže
Výjimečný stav – Kapitola první: Začátek konce
Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže
Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže
Richard:
Březen 3rd, 2014 at 20.59
Hezký, krátký, smutný. Bude i další díl?
admin:
Březen 4th, 2014 at 15.08
Nejspíše ne, další díl by možná pokazil atmosferu. Ale začal jsem pracovat na podobném o něco delším textu, tak snad brzy zveřejním.
Martel Martel:
Březen 4th, 2014 at 19.51
Tak Žáby v mlíku znám jinak. To takhle skákaly kolem statku dvě žáby. Bylo otevřené sklepní okénko a tak skočily do sklepa. A co náhoda nechtěla, spadly do kýble s mlíkem. Bl jen do poloviny plný, tak nemoly vyskočit ven. Chvíli se tam obě mlátily a ta první si říká:“Zbytečně se tady namáhám, stejně se utopím. Když přestanu plavat, tak to budu mít aspoň rychleji za sebou.“ Tak přestala plavat, klesnula ke dnu a utopila se.
Ta druhá, ta se nevzdávala, stále skákala v mlíce, plavala, až nakonec únavou omdlela. Když se probrala, divila se co se stalo, že ještě žije. A zjistila, že jak tak v mléce skákala, utloukla ze smetany máslo, které na hladině udělalo tvrdou vrstvu od které se mohla odrazit a vyskočit ven.
VOLNĚ PŘEVYPRÁVĚNÝ MOTIV Z KNIHY „ŽÁBY V MLÍKU“ od Jana Drnka.