Prepperství jako cesta k soběstačnosti – díl 2. – Naše první jehněčí

Domácí porážka pro mě ale v tu dobu taky nebyla řešením, protože nám chybělo potřebné vybavení a hlavně znalosti. Jistě že bychom dokázali zvíře „nějak“ zabít, ale zaprvé existují jisté předpisy a metody, jak má porážka probíhat, které jsme nebyli v té době schopni splnit; a zadruhé, když investujete čas a péči do vychování zvířete a záleží vám na něm, tak pak chcete, aby odešlo bezbolestně, a ne aby se trápilo kvůli neznalosti člověka, který má porážku na starost. Zvolili jsme tedy tuto možnost a byli jsme s pánem domluvení, že nám ukáže co a jak, abychom se časem naučili si svá zvířata porážet sami.

Pár dní před plánovanou porážkou jsme začali postupně zmenšovat výběh pro jehňata, každý den o polovinu, až jsme se dostali na velikost ohrady, kde jsme byli schopní všechny tři berany bez velkých stresů a nahánění pochytat a naložit do kufru auta, kde je opět čekala autoplachta vystlaná senem. Jediné, co jsme vezli navíc, byly tři přepravky na maso. Dojeli jsme do vedlejší vesnice, kde už měl pán dle domluvy přichystané vše potřebné.

Nyní přichází část, která není pro slabší povahy. Nejprve se zmíním o těch předpisech, které se týkají porážky. Dle zákona se zvíře musí před podříznutím omráčit, aby necítilo bolest. K tomu obvykle slouží jateční pistole, která má v sobě připevněný projektil. Jateční pistole se přiloží k hlavě zvířete (je to vždy trochu jiné místo, podle toho, jestli porážíte ovci, kozu, prase nebo jiné zvíře), vystřelíte, čímž dojde k omráčení zvířete a projektil zůstane v jateční pistoli, ne v hlavě zvířete – tedy jateční pistole nezabíjí, opravdu pouze omračuje. Pak se musí zvíře během pár vteřin podříznout. Takto zvíře při porážce nic necítí, ale protože mu po omráčení ještě stále tluče srdce, velmi rychle a dobře se vykrví. Když se zvíře špatně vykrví, má to výrazný vliv na kvalitu masa. Někteří lidé přeskakují krok s omráčením a podřezávají ovce rovnou, ale přestože tento způsob dělali lidé po tisíciletí, je to dnes považováno za týrání zvířat.

Pro mě jako pro člověka nezvyklého na porážky to je ten nejtěžší okamžik. Sice jsem se těšila na dobroty z jehněčího masa, ale přece jenom, když máte ukončit život bytosti, o kterou jste se půl roku starali, přinejmenším vám z toho vyschne v puse. Celá ta operace trvá jen minutu nebo dvě, ale v tu chvíli s připadáte jako opravdu špatný člověk, až do posledního posmrtného záškubu. Pak ale přijde ta hromada práce se stažením kůže a porcováním masa a na blbé myšlenky jednoduše není čas. Ovce se za zadní nohy pověsí do výšky, abyste k ní měli snadnější přístup a začne se se stahováním kůže a vyvrháváním vnitřností. Jakmile se z ovce začne stahovat kůže, už nepřipomíná to vaše zvířátko, které se celou tu dobu páslo na zahradě a víc se začíná podobat masu na pultu obchodů. Alespoň pro mě je tedy celá situace od té chvilky jednodušší.

Chtěli jsme z našich jehňat využít maximum, tak jak to dělali naši předkové, takže jsme si odváželi kromě tří beden s masem i většinu vnitřností a kůže na vyčinění. Celkově nás vyšla porážka a naporcování jednoho zvířete na 300 kč. Ze tří miniovcí bylo 22 kg masa (s kostmi) a velká mísa vnitřností plus další mísa loje (tuku) z oblasti kolem ledvin.

Ovce upečená

Bedýnky s masem jsme dovezli domů a maso putovalo do velké lednice, kde se rozložilo a nechalo týden uležet. Každý člověk, který o mase něco ví, vám řekne, že tohle je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou musíte pro kvalitu masa udělat. Maso v tu chvíli zraje, spotřebovává se poslední kyslík ve svalech a dochází k řadě jiných biochemických procesů, které mají obrovský vliv na chuť a křehkost masa. Pokud se vám někdy stalo, že jste koupili v supermarketu drahý kus hovězího, ale vyšla vám z toho jen tuhá žvýkačka bez chuti, je to s největší pravděpodobností proto, že se maso nenechalo vyzrát. Velkovýrobci spěchají, aby měli rychle peníze na účtu a čekat několik týdnů na dozrání masa se jim prostě nechce. Doma se ale na nic nespěchá a maso se může nechat v klidu odležet. A výsledek pak stojí za to. Zvlášť když pak ještě takovou dobře vyzrálou kýtu pomalu pečete v troubě několik hodin a maso se vám doslova rozpadá v puse. V tu chvíli přichází to pravé potěšení z chovu masných zvířat.

Page 4 of 5 | Previous page | Next page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Prepperství jako cesta k soběstačnosti – díl 1. – První zima na statku Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 1. – Mám do toho jít? Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 3. – Komplexní polní výcvik a závěrečná zkouška Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 2. – Vyšpoint, výcvik začíná! Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 4. – Denní chleba záložáka PostApo kurz: přežití jednotlivce civilisty ve válce 2.0 – PR článek Složení zemědělské komunity a potraviny potřebné k přežití – rozbor Při násilném přežití ve městě… je násilí ta snadná část Den jako každý jiný – povídka do soutěže Kůň jako zdroj energie Cvičná akce! CVIČNÁ AKCE! Cvičná akce je UKONČENA! Život po VP krok za krokem – kostra ke zpracování