Situační ostražitost není paranoia

Květen 11th, 2011 by admin

Situační ostražitost není paranoia

Stalo se vám někdy, že si vaše drahá polovička začala přepočítávat peníze dva metry od individua, které byste zařadili do popisu „uživatel tvrdé drogy bez domova“? Počínala si naprosto bezstarostně, zatímco vám tuhla krev v žilách? Pak jste buď o situační ostražitosti něco slyšeli, nebo je vám tento koncept do značné míry „vlastní“ i bez teorie.

Proč situační ostražitost?

Co to tedy situační ostražitost je? Je to v podstatě koncept, který nás učí vyhodnocovat rizika a přizpůsobovat své reakce situaci, ve které se zrovna nacházíme. Je to evaluace situací z hlediska vlastní bezpečnosti a nezdráhám se připojit i hlediska komfortu žití, za pochodu.

Tento článek by měl nastínit úvod do problematiky a na příkladech ukázat jakým stylem by se měl člověk chovat za každodenních situací tak, aby co nejvíce předešel problémům. Mým záměrem je sepsat pochopitelný text, který by mohl sloužit jako prvotní seznámení se situační ostražitostí pro lidi, kteří nad něčím takovým ani neuvažují. Měl by být tím, co dáme přečíst své drahé polovičce po incidentu, který jsem nastínil v úvodu.

Tento článek však není určen do teoretické diskuze o životě po globálním kolapsu společnosti, kdy se člověk pere o poslední konzervy s ozbrojenými gangy. Je určen pro praktickou aplikaci teď a tady, pro každodenní život. Nemusíme ani chodit do rizikových oblastí rizikových zemí. Zamysleme se nad tím kolik zpráv, máme o případech nevyprovokovaného násilí na ulicích, dokonce kolik případů seniorů, kteří jsou napadeni v bezpečí svého domova. A v každém případě platí mírná parafráze přísloví, že co se dnes naučíš, zítra jako když najdeš. Aneb po apokalypse se nebude nutné učit, jak dávat pozor na sebe a na své blízké. Bude stačit zvýšit standardy svého již zaběhlého vyhodnocování.

Jak na to?

Věřím, že spousta čtenářů tohoto webu již situační ostražitost používá, ani o tom mnohokrát neví. Existuje spousta lidí, kteří si v neznámém prostředí sednou vždy ke stěně. Existuje spousta lidí, kteří nejraději sedí blízko východu. Existuje spousta lidí, kteří raději přejdou na druhý chodník, než aby míjeli skupinku bezdomovců. Ale jak se zařídit, aby se naše situační ostražitost nestala jen souborem pouček, které nemusí pokrývat všechny situace a které nám nemusí být v konečném efektu příliš platné? Jedním z často používaných konceptů v anglicky psané literatuře je Cooperův barevný kód. I když má své mouchy, rád bych jej zde popsal, protože si myslím, že je to dobrý začátek a je to jeden z důležitých zdrojů v oblasti situační ostražitosti.

Cooperův barevný kód

Cooperův barevný kód určuje to, v jakém stavu uvědomění si svého okolí a rizik se člověk nachází. Má čtyři stupně, které určují mimo jiné i základní proces reakce na podněty, které vyvolaly ten který stupeň. Člověk používající tento kód nebo něco podobného v podstatě volně přechází mezi těmito stupni (tak, jako i každý, kdo je nezná, ale neví o tom), nicméně na rozdíl od neuvědomělého člověka přechází na vyšší stupně dřív, vědomě si zdůvodní, proč na určitý stupeň přechází a načrtne si i řešení, pokud by situace gradovala.

Bílý kód

Bílý kód znamená bezpečí, klid, relax. Člověk se nachází v bílém módu například v situaci, kdy leží na zahradě, opaluje se a poslouchá hudbu. Nebo když sedí ve vlaku a spí. Je to základní mód a jako takový je k vidění i u velké části naší společnosti. Rozhlédněte se někdy kolem sebe. Vžijte se do role násilníka, zloděje nebo jiného kriminálního živlu. Všude kolem sebe uvidíte příslovečné ovce čekající na porážku. Jak snadné by bylo krást kabelky na ulici, jak snadné by bylo zatáhnout někoho do dodávky? Neuvažujme teď o tom, že by to pro vás mohlo mít i soudní dohru