Poslední úkol lidstva – povídka do soutěže

Na chvíli přestal vidět. V uších mu hučelo. Zapřel se o stůl… když byl schopen rozpoznat obrazovku, začal mačkat klávesy s opatrností, která kontrastovala s neurvalou zoufalostí jeho předchozích pohybů. Masivní opancéřované rukavice skoro něžně tiskly jednotlivé klávesy a dávaly dohromady zprávu.

Když ji dopsal, znovu začal dávit. Žluč, krev, lymfu, všechno. Poslepu potvrdil odeslání zprávy. Žádné kódování. Jen prostá zpráva.

Strnulými prsty, ve kterých chyběl cit a byl postupně nahrazován studenou mrtvolností, si sundal z hlavy helmu. Na obrazovce počítače zahlédl, že vysílání proběhlo úspěšně.

Pak jej masivní dávka radiace, nyní již vůbec nestíněná, poslala do náruče bezvědomí, a do říše smrti.

Vysoko nad planetou otočily ty satelity, které přečkaly válku, své parabolické antény vysílačů, zapojily všechny zesilovače a jako jeden stroj posílaly ven, do hlubin Vesmíru, pryč od spálené, zničené, mrtvé Země smyčku se zprávou, kterou odeslal poslední žijící člověk. Možná ji někde někdo zachytí, rozluší a pochopí. Pomůže mu v tom sto let, kdy lidstvo vysílalo volně do éteru úplně vše, a následná výrazná vlna po mnohočetných nukleárních explozích. Ale i kdyby ne, tato zpráva sama o sobě obsahovala promarněné naděje a ideály lidstva spolu se smutnou jistotou konce.

A tak satelity po zbytek svých dnů obíhaly nad rozžhavenou Pustinou, jež pozbyla jakékoliv naděje na život, a do chladných dálav nesmírné Prázdnoty neustále zpívaly:

“Oznamujeme vám, že jsme byli.”

Page 2 of 2 | Previous page

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Monolog – povídka do soutěže Den jako každý jiný – povídka do soutěže Na výběr? – povídka do soutěže O novém světě – povídka do soutěže Jedno ničím nezajímavé údolí – povídka do soutěže Stalker – lovec pokladů – povídka do soutěže Krev Dravce! – úsměvná povídka do soutěže Nejlepší možná doba – povídka do soutěže Nádr – povídka do soutěže KOPULA – povídka do soutěže Zářivá budoucnost trochu jinak – povídka do soutěže Spomienky na budúcnosť – povídka do soutěže