Jak na Aktivní Zálohy AČR – díl 2. – Vyšpoint, výcvik začíná!

Březen 3rd, 2015 by admin

V tu chvíli se opět sejdete s ostatními venku a dostanete první lekci z pořadové přípravy. Pořadovka z počátku byla mou nejméně oblíbenou činností v armádě. Nevadí mi, že se dělá vždy venku a trochu při tom mrznete (hlavně když si někdo zapomene rukavice a kvůli tomu je nemůže mít celá jednotka, protože ústrojová kázeň vyžaduje, aby četa byla ustrojena téměř identicky. Ale to si časem ve skupině doladíte.). Vadí mi, že je to pouze „panáčkování“, které se po vojácích vyžaduje a vyžírá tak ten limitovaný čas, který by mohl být stráven výcvikem užitečnějších znalostí. Co by ale byla armáda bez pochodování? Seznámíte se s tvary, ve kterých budete po zbytek výcviku nastupovat, naučíte se, jak udržovat vojenský krok (ale udržovat ho ještě dlouho nedokážete) a některé další základní povely (snímání pokrývky hlavy, otočky na místě, vystupování z tvaru, salutování, atd.)

Nejhorší je, že ke konci výcviku v tom najdete zalíbení a dokonce se rozčilujete pokaždé, když vidíte někoho, kdo nedodržuje pravidla vojenské zdvořilosti na 100%. Až poté Vám dojde smysl slov, kdy Vám instruktor říkal, že toto je základní dovednost, kterou KAŽDÝ voják musí ovládat a že je ostuda, když někdo nezvládne ani ten naprostý základ, který Vy jako záložka už umíte.

Transformace

Nebudu zbytečně zdržovat další tunou podrobností. Od této chvíle se ustálí Váš denní režim do zaběhnutých kolejí a dny jsou už víceméně podobné. Je potřeba si uvědomit, že jako naprosto svobodný člověk vstupujete do armády a musíte chápat, že o některé osobní svobody tímto rozhodnutím mrknutím oka přijdete. Pro mě, naivního vysokoškoláka, to je poměrně problematické. Chtěl bych do všeho kecat, spoustu věcí bych uměl určitě lépe než instruktoři, ale pokoušet se o prosazování mých civilních názorů v armádním světě by se rovnalo sebevraždě.

V prvních dvou dnech se musíte smířit s tím, že jste jen voják v základním výcviku. To znamená, že pokud si Váš velitel potřebuje něco zařídit, tak vás po tu dobu nechá stát na chodbě nebo před budovou. Vy, jako jednotka, nesmíte mluvit ani opouštět své místo v tvaru (ani na WC, to se musíte výslovně zeptat). Pokud chcete promluvit, musíte se správně zahlásit, ale nečekejte, že by s Vámi někdo sáhodlouze diskutoval. Ústroj musíte mít čistě vojenskou, z civilu si berete jen trenky a popřípadě nějaké thermo kalhoty (nicméně fasujete poměrně dobré vojenské khaki, tak jsem necítil potřebu brát si svoje).

Pokud dokážete překousnout, že od pondělí 6:50 do pátku 13:30 patříte Vašemu veliteli, plníte jeho rozkazy, odkládáte svou osobnost a stáváte se kusem „gumy“, tak má smysl v AZ nadále setrvávat. Pokud s tím cítíte obrovský vnitřní nesoulad, je asi lepší odejít, protože situace v budoucnu vykrystalizuje do ještě čistší podoby. Já osobně s tím nejsem úplně v pohodě, ale dobrovolně jsem se rozhodl, že po dobu výcviku budu „držet hubu a krok“. Dostal jsem jednu dobrou radu, že čím méně je o Vás slyšet a čím méně si Vás velitelé pamatují, tím máte jednodušší život. Je to nepochybně pravda, a pokud si velitel po dobu prvních dvou týdnů nezapamatuje Vaše jméno, jste ušetřeni mnoha otázek. Čím méně otázek, tím méně chyb a tím méně odměn (kliky, dřepy, běh, opisování – dostanu se k tomu později).

Znáte Forresta Gumpa, že?

seržant: Gumpe, jaký je váš jediný cíl v armádě?

Forrest Gump: Plnit vaše rozkazy, pane seržante.

seržant: Hergot Gumpe, vy jste snad génius. Nejdokonalejší odpověď, kterou jsem kdy slyšel. Vy musíte mít IQ aspoň 160. Vy máte na víc, vojíne Gumpe.

Tato scénka naprosto geniálně vystihuje to, co se od vojáků v základní přípravě čeká. Všimněte si, že se opravdu neříká „Ano pane“, ale vždy říkáte například „Ano pane rotmistře“. Instruktoři na to byli zpočátku velice hákliví a v naší jednotce byli kluci s hlavou plnou hlášek z amerických filmů, takže jim to občas ulítlo a dostali jsme pojeb.